Dokumenty
Obrázky
Videá
Fórum
 
 

HOVORY S BOHEM


HOVORY S BOHEM

HOVORY S BOHEM

neobvyklý dialog


první kniha


Neale Donald Walsch

















1995





(*)

PODĚKOVÁNÍ


Především chci poděkovat Zdroji všeho, co je v této knize, všeho, co je živé - a Zdroji samotného života.

Zadruhé chci poděkovat svým duchovním učitelům, mezi které patří světci a mudrci všech náboženských vyznání.

Je mi jasné, že bychom všichni mohli jmenovat lidi, kteří se dotkli našeho života tak hluboce, že je nemožné je charakterizovat nebo zařadit do přesně vymezených kategorií; lidi, kteří s námi sdíleli svou moudrost, řekli nám svou pravdu, trpělivě snášeli naše chyby a slabosti a nikdy nás neopustili, neboť viděli naše nejlepší stránky Lidi, kteří nám pomáhali růst tím, že odmítali přijmout ty stránky naší povahy, o nichž věděli, že jsme si je nikdy nevybrali.

Mezi tyto lidi patří Samantha Gorskiová, Tara-Jenelle Walschová, Wayne Davis, Bryan Walsch, Martha Wrightová, Ben Wills ml., Roland Chambers, Dan Higgs, C. Berry Carter II, Ellen Moyerová, Anne Blackwellová, Dawn Dancing Free, Ed Keller, Lyman W. (Bill) Griswold, Elisabeth Kűblerová-Rossová a drahý Terry Cole Whittaker.

Rád bych mezi ně zařadil také své kamarády z mládí, jejichž pomoci si hluboce vážím, ale jež nechci jmenovat, abych se nedotkl jejich soukromí.

Zatímco mé srdce přetéká vděčností za všechny dary, které jsem od těchto úžasných lidí dostal, rád bych poděkoval především své pomocnici, manželce a družce Nancy Flemingové Walschové, ženě neobyčejně moudré, soucitné a milující, která mi ukázala, že mé nejkrásnější představy o lidských vztazích nemusí zůstat fantazií, ale že se mohou splnit.

A nakonec se chci zmínit o několika lidech, které jsem osobně nikdy nepoznal, ale kteří mě ovlivnili tak hluboce, že nemohu nevyužít této příležitosti, abych jim z hloubi duše poděkoval za okamžiky nesmírné radosti, za jejich porozumění lidské situaci a za ryzí lifegefeelkin (toto slovo jsem si vymyslil!), jež mi poskytli.

Všichni víte, jaké to je, když vám někdo ukáže, co je v životě opravdu skutečné. Za většinu takových zážitků vděčím tvůrčím umělcům, neboť právě oni mi dávají inspiraci, ke které se vracím ve chvílích hluboké kontemplace a ve které nacházím nejkrásnější vyjádření toho, čemu říkáme Bůh.

Proto chci poděkovat Johnu Denverovi, jehož písně naplňují mou duši novou životní nadějí; Richardu Backovi, jehož knihy popisují mnoho z mých vlastních zážitků a jsou mi tak blízké, jako bych je sám napsal; Barbře Streisandové, jejíž hudební a herecké umění mě znovu a znovu dojímá, nebo mi dovoluje nejen chápat, ale skutečně cítit všechno, co je pravdivé; a Robertu Heinleinovi, jehož vizionářská literární díla kladou otázky a nabízejí odpovědi způsobem, jakého se nikdo jiný neodvážil.




Věnováno


ANNE M. WALSCHOVÉ,

která mě nejen přesvědčila, že existuje Bůh,
ale také otevřela mou mysl nádherné pravdě,
že Bůh je mým nejlepším přítelem;
která mi byla víc než matkou
a probudila ve mně lásku k Bohu
a ke všemu dobrému.
Máma byla
mým prvním setkáním
s andělem.


ALEXOVI M. WALSCHOVI,

který mi celý život opakoval
"To je snadné,"
"Nemusíš se spokojit s odmítnutím,"
"Sám jsi strůjcem svého štěstí,"
"Život je štědrý".
Táta byl první,
kdo mi ukázal,
co je nebojácnost.




(0)

ÚVOD


Brzy prožijete něco neobyčejného. Budete hovořit s Bohem. Ano, ano. Vím... je to nemožné. Pravděpodobně si myslíte (nebo vás to učili), že to není možné. Člověk může hovořit k Bohu, zajisté, nemůže však hovořit s Bohem. Bůh vám přece nebude odpovídat. Určitě ne ve formě každodenního, běžného rozhovoru !

Totéž jsem si myslil i já. Pak se mi však přihodila tato kniha. A to myslím doslovně. Tuto knihu jsem totiž nenapsal, tato kniha se mi přihodila. Až ji budete číst, totéž se stane vám, neboť všichni jsme vedeni k pravd, na kterou jsme připraveni.

Kdybych o tom nemluvil, pravděpodobně bych měl mnohem klidnější život. Ale to není důvod, proč se mi to stalo. Ať už mi tato kniha způsobí sebevětší nepříjemnosti (například že budu považován za rouhače, podvodníka nebo pokrytce za to, že jsem podle těchto zásad nežil v minulosti, nebo - což je možná ještě horší - že budu považován za svatého muže), není možné, abych tento proces dnes zastavil. Ostatně jej ani zastavit nechci. Měl jsem mnoho příležitostí, abych od toho všeho upustil, nicméně jsem to neudělal. Rozhodl jsem se vytrvat v tom, co mi radí můj instinkt, místo abych se řídil radami většiny lidí.

Můj instinkt mi říká, že tato kniha není nesmyslným výplodem nešťastné duchovní představivosti ani obhajobou člověka, který chce ospravedlnit svůj špatný život. O tom všem jsem samozřejmě přemýšlel. Proto jsem tuto knihu dal přečíst několika lidem, ještě když byla v rukopisné formě. Všichni byli dojati. A všichni plakali. A všichni se smáli jejímu humoru. A pak mi říkali, že se jejich život změnil. Úplně se změnili. Nalezli v sobě novou sílu.

Mnozí tvrdili, že byli transformováni.

A tehdy jsem si uvědomil, že tato kniha je pro každého a že musela být vydána, neboť je nádherným darem pro všechny ty, kteří se vážně zamýšlejí nad otázkami a opravdu hledají odpovědi; pro všechny ty, kteří hledají pravdu s upřímným srdcem, toužící duší a otevřenou myslí. To znamená pro většinu z nás.

Tato kniha se pokouší odpovědět na většinu otázek týkajících se života a lásky, smyslu a funkce, lidí a lidských vztahů, dobra a zla, viny a hříchu, odpuštění a spásy, cesty k Bohu a cesty do pekla... prostě všeho. Pojednává o sexualitě, moci, penězích, dětech, manželství, rozvodech, životním poslání, zdraví, posmrtném životě i životě před narozením... prostě o všem. Zabývá se problematikou války a míru, vědění a nevědění, dávání a přijímání, radosti a smutku. Zamýšlí se nad konkrétním i abstraktním, viditelným i neviditelným, pravdou i nepravdou.

Lze říci, že tato kniha je "posledním Božím slovem", přestože některým lidem to může připadat neuvěřitelné, zejména domnívají-li se, že Bůh přestal hovořit před dvěma tisíci lety nebo že pokud stále ještě hovoří, pak jen se světci, šamany nebo s lidmi, kteří meditují třicet let nebo jsou dobří dvacet let nebo jsou alespoň částečně dobří deset let (já sám nepatřím do žádné z těchto kategorií).

Ve skutečnosti však Bůh hovoří ke každému. K dobrému i špatnému. Ke světci i lotrovi. A zajisté ke všem z nás, kteří nepatříme k žádnému z těchto extrémů. Podívejte se třeba na sebe. Bůh k vám v životě přišel mnoha způsoby a tohle je další z nich. Kolikrát jste slyšeli známou pravdu: Když je žák připraven, učitel se objeví. Tato kniha je naším učitelem.

Krátce po tom, co mě tento text začal napadat, uvědomil jsem si, že hovořím s Bohem. Přímo, osobně. Nevyvratitelně. Uvědomil jsem si, že Bůh odpovídá na mé otázky přiměřeně mé schopnosti chápat. To jest, odpovídal mi takovým způsobem, jaký jsem byl schopen pochopit. Tato skutečnost do značné míry vysvětluje hovorovou formu knihy i občasné odkazy na látku, kterou jsem získal z jiných zdrojů a ze své dřívější zkušenosti. Dnes vím, že všechno, co mi život dal, pochází od Boha, a nyní se to všechno sjednocuje v jedné velkolepé, kompletní odpovědi na každou otázku, která mě kdy napadla.

Během tohoto procesu jsem si uvědomil, že je produkována kniha - kniha určená k publikaci. V pozdější části dialogu mi bylo řečeno, že budou napsány tři knihy a že:

1. První bude pojednávat o osobních problémech a příležitostech člověka.

2. Druhá bude pojednávat o obecnějších otázkách geopolitického a metafyzického života na této planetě a o problémech, před kterými dnes lidstvo stojí.

3. Třetí bude pojednávat o univerzálních pravdách nejvyššího řádu a o problémech a příležitostech duše.

Tato kniha, dokončená v únoru 1993, je první z nich. Když jsem přepisoval tento dialog, podtrhával jsem slova, která přicházela s obzvláštním důrazem - jako by je Bůh vytruboval - a ta byla pak vytištěna kurzívou.

Dnes - když jsem opětovně prostudoval moudrost, kterou tato kniha obsahuje - musím přiznat, že se stydím za svůj vlastní život, během kterého jsem se dopustil mnoha omylů a chyb, často se choval ostudně a učinil některá rozhodnutí, která druzí jistě považují za škodlivá a neodpustitelná. Ačkoli hluboce lituji, že jsem druhým lidem způsobil bolest, jsem nevýslovně vděčný za všechno, co jsem se naučil; také jsem zjistil, že se stále musím učit kvůli lidem kolem sebe. Omlouvám se všem za to, že se učím tak pomalu. Přesto jsem povzbuzován Bohem, abych si odpustil své chyby, překonal strach a výčitky svědomí a vždycky se snažil žít lepším životem.

Vím, že právě to chce Bůh od nás všech.

Neale Donald Walsch
Central Point, Oregon
Vánoce 1994




1


Na jaře 1992 - kolem velikonoc, pokud se nemýlím - se mi přihodilo něco neobyčejného. Bůh s vámi začal hovořit. Skrze mne.

Dovolte mi, abych vám to vysvětlil.

V té době jsem byl velmi nešťastný; celý svůj život jsem považoval za naprostý neúspěch. Protože jsem měl už dlouhou dobu ve zvyku zapisovat si své myšlenky ve formě dopisů (které jsem obvykle neodeslal), vzal jsem si svůj věrný poznámkový blok a začal jsem na jeho stránky vylévat své city.

Tentokrát jsem však nepsal dopis určitému člověku, o kterém jsem si myslil, že mě šikanuje, ale adresoval jsem jej přímo tomu, kdo mě šikanuje ze všech nejvíce. Rozhodl jsem se, že napíšu dopis Bohu.

Byl to vášnivý, záštiplný dopis, plný zmatených odsouzení. Obsahoval hromadu zlostných otázek.

Proč se mi v životě nic nedaří ?  Co mám udělat, aby se můj život zlepšil ?  Proč nemohu najít štěstí ve svých vztazích k druhým lidem ?  Nebudu mít nikdy dostatek peněz ?  A nakonec - Co jsem udělal, že si zasluhuji tak těžký život ?

Když jsem napsal poslední hořkou a nezodpověditelnou otázku a připravoval se odložit pero, má ruka zůstala nad papírem, jako by ji tam držela nějaká neviditelná síla. Najednou se pero začalo pohybovat samo od sebe. Neměl jsem nejmenší představu o tom, co budu psát, ale zdálo se, že mě něco napadá, a tak jsem se rozhodl pokračovat. Na papíře se objevilo...

"Opravdu chceš, abych ti odpověděl na všechny tyto otázky, nebo si psaním jen ulevuješ ?"

Zarazil jsem se... ale po chvíli má mysl našla odpověď. Napsal jsem ji tedy na papír.

Samozřejmě že si psaním ulevuji, ale jestliže existují odpovědi na tyto otázky, zatraceně rád bych je slyšel !

"Vy lidé jste "zatraceně" přesvědčeni o mnoha věcech. Ale nebylo by pěkné, kdybyste o něčem byli "požehnaně" přesvědčeni ?"

Napsal jsem tedy: Co to má znamenat ?

Aniž jsem si to uvědomil, začal jsem rozhovor... a psal jsem, jako by mi někdo diktoval.

Tento diktát pokračoval tři roky, ale tehdy jsem neměl ani ponětí, kam to všechno povede. Odpovědi na mé otázky nikdy nepřišly dříve, než jsem je napsal na papír a než jsem se přestal zabývat vlastními myšlenkami. Často mě odpovědi napadaly rychleji, než jsem byl schopen psát, a tak jsem škrabal, abych jim stačil. Když jsem začal být zmatený nebo jsem zapomněl, že slova přicházejí odjinud, položil jsem pero a přestal psát, dokud jsem opět nedostal inspiraci - lituji, ale to je jediné vhodné slovo - abych se k dopisu mohl vrátit.

Tyto rozhovory stále pokračují. Mnoho z nich najdete na následujících stránkách... na stránkách, které obsahují ohromující dialog, jemuž jsem zpočátku nevěřil, pak jsem jej považoval za důležitý jen pro sebe, ale dnes už vím, že nebyl určen jen pro mne. Byl určen pro vás a pro každého, kdo čte tuto knihu. Neboť mé otázky jsou také vašimi otázkami.

Přál bych si, abyste se do tohoto dialogu zapojili co možno nejdříve, neboť tu jde především o vás - nikoli o mne. Co vás sem přivedlo, je váš život. Tato kniha se týká vašich osobních zkušeností. Jinak byste ji teď nečetli.

Začněme tedy náš dialog otázkou, kterou jsem kladl velmi dlouho: Jak a ke komu hovoří Bůh ? Na tuto otázku jsem dostal následující odpověď:

"Hovořím ke každému. Stále. Problém není v tom, ke komu hovořím, ale v tom, kdo mě poslouchá."

To mě zaujalo a proto jsem Boha požádal, aby mi to vysvětlil podrobněji. A Bůh mi řekl tohle:

"Především zaměňme slovo hovořit za slovo komunikovat. Je to mnohem přesnější výraz. Kdykoli se snažíme hovořit jeden k druhému - já k lidem, vy ke mně - slova nás okamžitě začnou omezovat. Proto nekomunikuji jen slovy. Ve skutečnosti to dělám jen velmi zřídka. Nejčastěji komunikuji skrze city.

City jsou jazykem duše.

Chcete-li zjistit, co je pro vás v danou chvíli pravdivé, zeptejte se svých pocitů.

Pocity je někdy obtížné objevit - a často ještě obtížnější přiznat. A přesto se ve vašich nejhlubších pocitech skrývá vaše nejvyšší pravda.

K těmto pocitům se však musíte umět dostat. A já vám ukážu jak. Znovu. Pokud si to budete přát."

Řekl jsem Bohu, že si to opravdu přeji, ale že bych byl rád, kdyby mi nejdříve odpověděl na mou první otázku. A Bůh řekl:

"Komunikuji také prostřednictvím myšlenek. Myšlenky a pocity nejsou totéž, přestože k nim dochází zároveň. Při komunikaci prostřednictvím myšlenek často užívám představ a obrazů. Z toho důvodu jsou myšlenky mnohem účinnějším prostředkem komunikace než pouhá slova.

Jako účinného komunikačního prostředku užívám také zkušenosti.

Teprve když pocity, myšlenky i zkušenost zklamou, užívám slov. Slova jsou ve skutečnosti nejméně účinným prostředkem komunikace, neboť jsou velmi často interpretována nesprávně.

A proč je tomu tak ?  Je tomu tak proto, že slova jsou jen slova. Jsou to pouhé zvuky, které symbolizují pocity, myšlenky a zkušenost. Jsou to symboly. Značky. Insignie. Slova nevyjadřují Pravdu. Nejsou skutečností.

Slova vám mohou pomoci něco pochopit. Zkušenost vám dovoluje něco poznat. Existují však věci, které nemůžete zakusit. A proto jsem vám dal další nástroje poznáni. Ty se jmenuji pocity. A také myšlenky.

Největší ironií však je, že všichni připisujete tak velký význam slovu Božímu a tak malý význam vlastní zkušenosti.

Ve skutečnosti si ceníte zkušenosti tak málo, že když se vaše vlastní poznání Boha liší od toho, co jste o Bohu slyšeli, automaticky se vzdáte vlastní zkušenosti a přijmete slova, zatímco byste měli udělat pravý opak.

Vaše zkušenost a vaše pocity představují to, co o něčem intuitivně víte. Slova jen symbolizují, co víte, a často vás mohou zmást.

Tohle jsou tedy nástroje, kterými komunikuji. Nicméně to nejsou metody, neboť ne všechny pocity, ne všechny myšlenky, ne všechny zážitky a ne všechna slova pocházejí ode mne.

Mnoho slov bylo vyřčeno jinými, mým jménem. Mnoho myšlenek a mnoho pocitů je podporováno něčím, co jsem přímo nestvořil. To je zdrojem mnoha vašich zkušeností a zážitků.

Problém spočívá ve správném rozlišování. Někdy je obtížné rozeznat, co přichází od Boha a co z jiných zdrojů. Rozlišovat je snadné, užijete-li tohoto základního pravidla:

Vaše nejvyšší myšlenky, vaše nejsrozumitelnější slova, vaše nejvznešenější pocity přicházejí vždy ode mne. Všechno ostatní přichází z jiného zdroje.

Nyní se rozlišování stává snadným, neboť ani pro začátečníka není obtížné rozpoznat, co je nejvyšší, nejsrozumitelnější a nejušlechtilejší.

Přesto vám dám tato pravidla:

Nejvyšší myšlenka je vždy ta myšlenka, která obsahuje radost. Nejsrozumitelnější slova jsou ta slova, která obsahují pravdu. Nejvznešenější pocit je ten pocit, kterému říkáte láska.

Radost, pravda, láska.

Tyto tři pojmy jsou zaměnitelné a jeden vždycky vede k druhému. Nezáleží na jejich pořadí.

Jakmile s pomoci těchto pravidel zjistíte, která poselství jsou ode mne a která přicházejí z jiného zdroje, záleží jen na tom, zda mým poselstvím budete věnovat pozornost.

Většině z nich pozornost nevěnujete. Některým proto, že vám připadají příliš dobrá na to, abyste věřili, že jsou pravdivá. Jiným proto, že se vám zdá př1iš obtížné řídit se jimi. Mnoha si nevšímáte proto, že jim prostě nerozumíte. A většinu prostě nepřijímáte.

Mým nejlepším poslem je zkušenost, a dokonce i tu ignorujete. Obzvlášť tu ignorujete.

Kdybyste naslouchali své zkušenosti, váš svět by nebyl v takovém stavu, v jakém je. Protože to však neděláte, neustále svou zkušenost znovu prožíváte. Mé poselství však nakonec dostanete. Dříve nebo později. Neboť můj záměr nebude zmařen, má vůle nebude ignorována.

Nebudu vás však nutit. Neboť jsem vám dal svobodnou vůli - schopnost dělat to, co si vyberete - a to vám nikdy nevezmu, nikdy.

A proto vám budu i nadále posílat stejná poselství, znovu a znovu, po tisíciletí a do všech koutů vesmíru. Donekonečna vám budu posílat svá poselství, dokud je nepřijmete za svá.

Má poselství k vám budou přicházet ve stovkách podob, v tisíci okamžicích, miliony let. Budete-li skutečně poslouchat, nepřeslechnete je. Jakmile je skutečně uslyšíte, nebudete je moci ignorovat. A tak začne naše skutečná komunikace. Neboť v minulosti jste se ke mně jen modlili a prosili mě. Ale nyní vám mohu odpovídat, jako to dělám právě teď."

Jak poznám, že toto poselství je od Boha ?  Jak poznám, že není výplodem mé vlastní představivosti ?

"Jaký by v tom byl rozdíl ?  Copak nechápeš, že bych k vám mohl hovořit skrze vaši představivost stejně jako skrze cokoli jiného ?  V každém okamžiku, tak či onak, vám budu dávat správné myšlenky, slova nebo pocity.

Poznáte, že tato slova jsou ode mne, neboť vy sami jste nikdy nehovořili tak srozumitelně. Kdybyste si na tyto otázky již odpověděli tak srozumitelně, nekladli byste je."

Ke komu Bůh hovoří ?  Hovoří k nějakým výjimečným lidem ?  V nějakou výjimečnou dobu ?

"Všichni lidé jsou jedineční a všechny okamžiky jsou zlaté. Žádný člověk není lepší a žádný okamžik vhodnější než druhý. Mnoho lidí věří, že Bůh sděluje své myšlenky zvláštními způsoby a jen výjimečným lidem. To zbavuje většinu lidí odpovědnosti slyšet a přijímat má poselství a dovoluje jim spoléhat se na slova druhých. Nemusíte poslouchat mne, protože věříte, že druzí již slyšeli mé slovo a že stačí, když budete naslouchat jim.

Nasloucháte-li tomu, o čem jsou druzí přesvědčeni, že slyšeli ode mne, nemusíte vůbec myslit.

Z toho důvodu většina lidí neposlouchá má poselství. Přiznáte-li však, že má poselství přijímáte přímo, pak jste nuceni interpretovat je sami. Je mnohem snazší přijímat interpretaci druhých (i těch, kteří žili před dvěma tisíci lety) než interpretovat poselství, které přijímáte v tomto okamžiku.

Proto vám doporučuji nový způsob komunikace s Bohem. Dvoustrannou komunikaci. Ve skutečnosti jsi mě o to požádal. Neboť jsem k tobě přišel tímto způsobem, v tomto okamžiku, abych ti vyhověl."

Proč se zdá, že někteří lidé, například Kristus, slyší více tvých poselství než druzí ?

"Protože někteří lidé jsou ochotni skutečně naslouchat. Jsou ochotni poslouchat i ve chvílích, kdy to ostatním připadá nebezpečné, bláznivé nebo naprosto nevhodné."

Měli bychom poslouchat Boha, i když se nám to, co říká, zdá být nepravdivé ?

"Obzvlášť když vám to připadá nepravdivé. Myslíte-li si, že máte ve všem pravdu, proč byste měli hovořit s Bohem ?

Řiďte se i nadále tím, co víte. Ale uvědomte si, že to děláte od počátku času. Zamyslete se nad stavem světa. Je jasné, že vám něco uniklo. Je zřejmé, že jste něco nepochopili. To, co chápete, vám musí připadat pravdivé, protože slovo "pravdivé" je výraz, jímž označujete něco, s čím souhlasíte. Proto vám to, co jste nepochopili, bude zpočátku připadat "nepravdivé".

Proto se musíte zeptat sami sebe, "Co by se stalo, kdyby všechno, co považuji za 'nepravdivé', bylo ve skutečnosti 'pravdivé' ?" To si uvědomuje každý velký vědec. Když se mu něco nedaří, vzdá se svých předpokladů a začne znovu. Ke všem velkým objevům došlo díky ochotě a schopnosti nemít pravdu. A tuto ochotu v sobě musíte najít.

Nikdy nepoznáte Boha, dokud si budete říkat, že ho již znáte. Nikdy neuslyšíte Boha, dokud si budete myslit, že jste ho již slyšeli.

Nemohu vám říci svou pravdu, dokud mi budete říkat vaši pravdu."

Ale má pravda o Bohu pochází od Boha.

"Kdo to řekl ?"

Druzí.

"Kteří druzí ?"

Vůdcové. Kněží. Rabíni. Pastoři. Knihy. Bible, proboha !

"To nejsou autoritativní zdroje."

Nejsou ?

"Ne."

A co tedy je ?

"Naslouchejte svým pocitům. Poslouchejte své nejvyšší myšlenky. Poslouchejte svou zkušenost. Kdykoli se liší od toho, co vám říkají vaši učitelé nebo knihy, zapomeňte na slova. Slova jsou nejméně spolehlivými nástroji Pravdy."

Rád bych ti toho tolik řekl, rád bych se na tolik zeptal. Nevím, kde začít.

Například proč se nám nezjevíš ?  Jestliže skutečně existuje Bůh a jestliže to jsi ty, proč se nám nezjevíš v takové podobě, abychom to všichni pochopili ?

"Dělám to znovu a znovu. Dělám to právě v tomto okamžiku."

To nemyslím. Mám na mysli způsob zjevení, který nelze vyvrátit, který nelze popřít.

"Jako například ?"

Kdyby ses třeba objevil před mýma očima právě v tomto okamžiku.

"Ale to právě teď dělám !"

Kde ?

"Všude, kam se podíváš."

Ale já mám na mysli takový způsob, jaký nikdo nemůže popřít.

"Jaký by to měl být způsob ?  V jaké podobě nebo formě bych se ti měl zjevit ?"

Ve své skutečné podobě nebo formě.

"To je nemožné, protože nemám žádnou podobu ani formu, které by člověk rozuměl. Mohl bych na sebe vzít podobu nebo formu, které by lidé rozuměli, ale pak by si všichni myslili, že to, co vidí, je jediná podoba nebo forma Boha - nikoli jen jedna z mnoha.

Lidé věří, že jsem takový, jak mě oni vidí, nikoli takový, jak mě nevidí. Já jsem však Velký neviditelný, nejsem tím, čím se jevím v kterémkoli daném okamžiku. V jistém smyslu jsem tím, čím nejsem. Pocházím právě z tohoto nebytí a tam se vždycky vracím.
Když se však zjevím v určité podobě - v podobě, které lidé rozumějí - lidé mi tuto podobu připisují navždy.

A kdybych se zjevil jednomu národu v určité podobě, druhý národ by tvrdil, že jsem se prvnímu nezjevil, neboť jsem vypadal a hovořil jinak, než mě viděl a slyšel národ druhý - jak bych to tedy mohl být já ?

Tady vidíš, že nezáleží na tom, v jaké podobě nebo formě se zjevím - ať už si vyberu jakýkoli způsob a jakoukoli podobu, každý způsob a každou podobu lze popřít."

Kdybys však udělal něco, co by nezvratně dokazovalo tvou skutečnou existenci a vylučovalo jakoukoli pochybnost...

"... stále by byli lidé, kteří by říkali, že to je dílem ďábla nebo něčí představivosti. Že to udělal někdo nebo něco jiného než já.

Kdybych se zjevil jako Bůh všemohoucí, Pán Nebe a Země, kdybych přenášel hory, stále by byli lidé, kteří by říkali, "To musel být Satan".

A právě tak to musí být. Neboť Bůh se zjevuje sám sobě skrze vnitřní zážitek člověka, nikoli skrze vnější pozorování. A jestliže vám vnitřní zážitek odhalil existenci Boha, nepotřebujete vnější důkaz. A jestliže spoléháte na vnější pozorování, vnitřní zážitek je nemožný.

Jestliže tedy žádáte Boha, aby se vám zjevil, nemůže se vám to splnit, neboť vaše žádost je přiznáním, že v tomto okamžiku Boha nevidíte. Vaše myšlenky jsou tvůrčí a vaše slova produktivní a proto vaše myšlenky a slova vytvářejí vaši realitu. Proto máte dojem, že Boha nevidíte, neboť kdybyste ho viděli, nežádali byste ho, aby se vám zjevil."

Znamená to tedy, že nemohu žádat o nic z toho, co chci ?  Chceš snad říci, že modlitba oddaluje to, za co se modlíme ?

"Tuto otázku slyším odedávna - a kdykoli ji dostanu, vždycky na ni odpovím. A přesto mou odpověď neslyšíte nebo jí nechcete věřit.

Odpověď na tuto otázku v moderním jazyce zní: Nikdy nebudete mít, co chcete, a nikdy nedostanete to, o co žádáte. Je to proto, že tato vaše žádost je přiznáním nedostatku, přiznáním, jež produkuje určitou zkušenost - chtění - ve vašem životě.

Správná modlitba tudíž není prosbou, nýbrž vyjádřením vděčnosti.

Děkujete-li Bohu za to, co chcete v životě prožít, ve skutečnosti přiznáváte, že to už prožíváte. Vděčnost je tudíž nejúčinnější modlitbou k Bohu; je potvrzením, že jsem vás vyslyšel ještě dříve, než jste o něco poprosili.

Proto nikdy o nic neproste. Oceňujte."

Ale co když jsem Bohu vděčný za něco, co se nikdy nestane ?  To může vést ke zklamání a hořkosti.

"Vděčnosti nemůžete užívat jako nástroje k ovlivňování Boha, jako nástroje, kterým oklamete vesmír. Nemůžete lhát sami sobě. Vaše mysl zná vaše skutečné myšlenky. Říkáte-li, "Děkuji ti, Bože, za to a to", a přitom dobře víte, že to nemáte, nemůžete očekávat, že to Bůh neví a proto vám to dá.

Bůh ví všechno, co víte vy; a to, co víte vy, se vám jeví jako vaše realita."

Jak tedy mohu být skutečně vděčný za něco, o čem vím, že to neexistuje ?

"Víra. Máte-li víru velikosti hořčičného zrna, můžete přenášet hory. Poznáte, že to existuje, protože jsem řekl, že to existuje; protože jsem řekl, že vás vyslyším ještě dříve, než poprosíte; protože jsem řekl a stále říkám všemi možnými způsoby, skrze všechny učitele, které znáte, že se stane všechno, co si zvolíte mým jménem."

A přece tolik lidí říká, že jejich modlitby nebyly vyslyšeny.

"Žádná modlitba - a modlitba není ničím než vášnivou výpovědí o tom, co je - není nevyslyšena. Každá modlitba - každá myšlenka, každé prohlášení, každý pocit - je tvůrčí. Každá modlitba bude vyslyšena do té míry, jak vášnivě ji věříte.

Říkáte-li, že vaše modlitba nebyla vyslyšena, znamená to, že začala působit vaše nejvášnivější myšlenka, slovo nebo pocit. Musíte si však uvědomit - a v tom spočívá veškeré tajemství - že za každou myšlenkou je vždycky základní myšlenka, které říkám řídící myšlenka.

Jestliže tedy o něco žádáte a prosíte, zdá se, že máte mnohem menší šanci dosáhnout toho, co si myslíte, že chcete, neboť řídící myšlenka za každou vaši prosbou říká, že ještě nemáte to, co si přejete. Tato řídící myšlenka se stává vaší realitou.

Jediná řídící myšlenka, která může překonat tuto realitu, je víra, že Bůh vám poskytne všechno, o co ho požádáte. Někteří lidé takovou víru mají, ale těch je velmi málo.

Proces modlení je mnohem snazší, když místo víry, že Bůh vždycky splní každou vaši žádost, intuitivně pochopíte, že o nic nemusíte žádat. Pak je vaše modlitba poděkováním. Není žádostí, ale vyjádřením vděčnosti za to, co je."

Když říkáš, že modlitba je vyjádřením vděčnosti za to, co je, znamená to, že Bůh nedělá nic, že všechno, co se stane po modlitbě, je důsledkem působení modlitby ?

"Věříte-li, že Bůh je nějaká všemohoucí bytost, která poslouchá všechny modlitby, na některé odpovídá "ano", na jiné "ne" a na zbytek "možná, ale ne teď", pak se mýlíte. Jakým pravidlem by se řídil při svém rozhodování ?

Věříte-li, že Bůh rozhoduje o všem ve vašem životě, pak se mýlíte.

Bůh je pozorovatel, nikoli tvůrce. Bůh je připraven vám pomoci, ale ne takovým způsobem, jak možná očekáváte.

Úkolem Boha není vytvářet okolnosti a podmínky vašeho života. Bůh vás stvořil podle obrazu svého. Vy tvoříte zbytek užitím schopností, které vám dal Bůh. Bůh stvořil život. Dal však člověku svobodnou vůli, aby se svým životem mohl nakládat podle svého přání.

V tomto smyslu je vaše vůle vůlí Boží.

Svůj život žijete tak, jak jej žijete, a já vám do toho nezasahuji.

Tohle je velká iluze, v níž žijete: že Boha zajímá, co děláte.

Nezajímá mě, co děláte, ale vy to nechcete slyšet. Zajímá vás, co dělají vaše děti, když je pošlete ven, aby si hrály ?  Považujete za důležité, zda hrají na babu nebo na schovávanou ?  Samozřejmě že ne, protože víte, že se jim nic nemůže stát. Připravili jste jim prostředí, které považujete za přátelské a bezpečné.

Samozřejmě že doufáte, že se jim nic nestane. A když se jim náhodou něco stane, pomůžete jim, vyléčíte je a umožníte jim, aby se opět cítili bezpečně, aby byly šťastné a opět si hrály. A druhý den vás opět nebude zajímat, zda budou hrát na babu nebo na schovávanou.

Samozřejmě jim řeknete, které hry jsou nebezpečné. Nemůžete jim však zabránit v tom, aby dělaly nebezpečné věci. Ne vždycky. Ne navždy. Ne v každém okamžiku od této chvíle do smrti. Rozumní rodiče si to uvědomují. Nicméně rodiče mají starosti o výsledek. Tato dichotomie - nepříliš velký zájem o proces, ale velký zájem o výsledek - dost přesně charakterizuje dichotomii Boha.

Bůh se však v jistém smyslu nezajímá ani o výsledek. Nezajímá se o konečný výsledek. Je to proto, že konečný výsledek je zaručený.

A tohle je vaše další velká iluze: že výsledek života je nejistý.

Právě pochybnosti o konečném výsledku stvořily vašeho největšího nepřítele, kterým je strach. neboť jestliže pochybujete o výsledku, pak musíte pochybovat také o Stvořiteli - musíte pochybovat o Bohu. A jestliže pochybujete o Bohu, musíte žít celý život ve strachu a s pocitem viny.

Pochybujete-li o Božích úmyslech - a o schopnosti Boha dosáhnout konečného výsledku - jak se můžete uvolnit ?  Jak můžete najít klid ?

Ačkoli je Bůh dokonale schopen své úmysly realizovat, vy tomu nemůžete a nebudete věřit (přestože tvrdíte, že Bůh je všemohoucí), a proto si ve své představivosti budete muset vytvořit moc rovnou Bohu, abyste našli sílu, která je schopna zmařit vůli Boží. A proto jste si ve své mytologii vytvořili bytost, které říkáte "ďábel". Dokonce si představujete, že Bůh s touto bytostí bojuje (neboť si myslíte, že Bůh řeší problémy stejným způsobem jako vy). A nakonec si představujete, že by Bůh mohl tento boj prohrát.

Tohle vše je popřením všeho, co víte o Bohu, ale na tom vám nezáleží. Žijete ve své iluzi a v neustálém strachu, protože jste se rozhodli pochybovat o Bohu.

Kdybyste však učinili nové rozhodnutí, co si myslíte, že by se stalo ?

Řeknu vám tohle: žili byste tak, jako žil Buddha. Jako žil Kristus. Jako žili všichni světci, které zbožňujete.

A přece by vám lidé nerozuměli, stejně jako nerozumějí většině světců. Kdybyste se snažili vysvětlit svůj pocit pohody, svou radost, svou vnitřní extázi, poslouchali by vaše slova, ale neslyšeli by je. Snažili by se vaše slova opakovat, ale přidávali by svá.

Divili by se, jak můžete mít něco, co oni nemohou najít. A pak by začali žárlit. Jejich žárlivost by se brzy změnila v zuřivost a ve svém hněvu by se snažili přesvědčit vás, že to jste vy, kdo nerozumí Bohu.

A kdyby se jim nepodařilo zkazit vám radost, snažili by se uškodit vám; tak velká by byla jejich zuřivost. A kdybyste jim řekli, že ani smrt vás nemůže připravit o vaši radost ani změnit vaše přesvědčeni, zajisté by vás zabili. Kdyby pak viděli, s jakým klidem jste smrt přijali, považovali by vás za světce a opět by vás začali milovat.

Neboť je v povaze lidí milovat, zničit a pak opět milovat to, čeho si váží nejvíce."

Ale proč ?  Proč to děláme ?

"Veškerá lidská činnost je motivována buď láskou, nebo strachem. Ve skutečnosti existují jen dvě emoce - pouze dvě slova v jazyce duše. Jsou to opačné póly velké polarity, kterou jsem vytvořil, když jsem stvořil vesmír a váš svět.

Tyto dva body - alfa a omega - umožňují existenci systému, kterému říkáte "relativita". Bez těchto dvou bodů, bez těchto dvou myšlenek by nemohla existovat žádná jiná myšlenka.

Každá lidská myšlenka a každá lidská činnost je založena buď na lásce, nebo na strachu. Člověk nemá žádnou jinou motivaci a všechny ostatní myšlenky jsou odvozeny z těchto dvou základních myšlenek. Jsou různými verzemi - různými variacemi na totéž téma.

Přemýšlejte o tom a uvidíte, že to je pravda. To, čemu říkám řídící myšlenka, je buď myšlenka strachu, nebo myšlenka lásky. To je základní myšlenka za každou myšlenkou. Je to první myšlenka. Je to prvotní síla. Je to surová energie, která pohání motor lidského života.

A tímto způsobem produkuje lidské chování znovu a znovu opakované zážitky a zkušenosti. Proto lidé milují, ničí a opět milují: člověk se vždycky pohybuje mezi těmito dvěma základními emocemi. Láska probouzí strach, strach probouzí lásku, láska probouzí strach...

... A příčinu najdete v první lži - ve lži, kterou považujete za pravdivou - že Bohu nelze důvěřovat, že na Boží lásku není spolehnutí, že Boží přijetí je podmínečné a že konečný výsledek je tudíž nejistý. Nemůžete-li se spolehnout na Boží lásku, na čí lásku se potom můžete
spolehnout ?  Jestliže se od vás Bůh odvrátí, když se nechováte správně, neudělají totéž pouzí smrtelníci ?

... A proto se v takové chvíli zřeknete své nejvyšší lásky a vítáte svůj největší strach.

Neboť jakmile řeknete "Miluji tě", začnete se obávat, zda uslyšíte stejnou odpověď. A jestliže ji uslyšíte, okamžitě dostanete strach, že právě nalezenou lásku ztratíte. A tak se veškerá vaše činnost stává reakcí - obranou proti možné ztrátě - zatímco se bráníte, abyste neztratili Boha.

Kdybyste si však uvědomili, kdo jste - že jste nejpozoruhodnější, nejúžasnější a nejskvělejší bytost, jakou Bůh kdy stvořil - nikdy byste neměli strach. Neboť kdo by mohl odmítnout něco tak nádherného ?  Dokonce ani Bůh by nemohl najít žádnou vadu u takové bytosti.

Ale vy nevíte, kdo jste, a domníváte se, že jste mnohem míň. A kde jste na to přišli ?  Od jediných lidí, kterým ve všem věříte. Od své matky a svého otce.

Tito lidé vás milují ze všech nejvíce. Proč by vám tedy lhali ?  Ale nevyčítali vám všelijaké nedostatky ?  Neříkali vám, abyste nevyjadřovali své názory ?  Nekárali vás ve chvílích, když jste se cítili nejlépe ?  A nenabádali vás, abyste se vzdali svých nejkrásnějších představ ?

Toto jsou informace, které jste dostávali, a přestože neodpovídají Božím měřítkům a nejsou tedy poselstvím od Boha, právě tak dobře jím mohly být, neboť jste je dostali od bohů vašeho světa.

Právě vaši rodiče vás učili, že láska je podmínečná - často jste si jejich podmínky uvědomovali - a proto přenášíte tuto zkušenost do svých milostných vztahů.

A také do vztahu k Bohu.

Na základě této zkušenosti jste si vytvořili své představy o Bohu. V tomto rámci vyjadřujete svou pravdu. "Bůh je milující," říkáte, "porušíte-li však jeho přikázání, navždy vás zatratí a uvrhne vás do věčného vyhnanství."

Nezakusili jste snad zavržení svých rodičů ?  Nepoznali jste bolest jejich zatracení ?  Jak byste si tedy mohli myslit, že ve vztahu k Bohu je to jiné ?

Zapomněli jste, jaké to bylo, když jste byli milováni bezpodmínečně. Už si nepamatujete, jaké to je, když vás miluje Bůh. A na základě své zkušenosti se snažíte představovat si Boží lásku.

Roli "rodiče" připisujete Bohu a vidíte ho jako Boha, který vás odměňuje nebo trestá podle toho, jak se mu líbí vaše chování. To je však zjednodušené pojetí Boha, založené na vaší mytologii. Nemá nic společného s Bohem, jimž jsem.

Když jste založili celý myšlenkový systém o Bohu na základě lidské zkušenosti, místo na duchovních pravdách, začnete vytvářet realitu kolem lásky. Tato realita je založena na strachu, neboť vychází z vaší představy o strašném, pomstychtivém Bohu. Vaše řídící myšlenka je mylná, ale kdybyste ji odmítli, narušili byste celou svou teologii. A přestože by nová teologie byla vaší spásou, nemůžete ji přijmout, neboť pojetí Boha, kterého se nemusíte bát, který neodsuzuje a který nemá žádný důvod trestat, je příliš velkolepé na to, aby je obsáhla i vaše nejvznešenější představa o Bohu.

Tato realita založená na strachu určuje způsob, jakým prožíváte lásku; ve skutečnosti jej vytváří, neboť si nejen představujete, že dostáváte lásku, která je podmínečná, ale také vidíte sami sebe, jak lásku dáváte stejným způsobem. A zatímco si stanovíte své podmínky, část vašeho já si uvědomuje, že skutečná láska je něco jiného. A přesto se zdá, že jste bezmocní změnit způsob, jakým lásku dáváte. Máte špatné zkušenosti a nechcete být už nikdy zranitelní.

[Vaše (mylné) představy o lásce vám brání prožívat ji čistě. Proto ani Boha nepoznáte takového, jaký skutečně je. Dokud mě nepoznáte. Neboť přijde okamžik našeho usmíření a vy nebudete schopni popírat mě navždy.]

Veškerá lidská činnost je založena na lásce a strachu. Rozhodnutí týkající se podnikání, politiky, náboženství, vzdělání, sociálních programů, ekonomických cílů, války a míru, obrany a agrese; rozhodnutí hromadit nebo rozdávat, sjednocovat nebo rozdělovat - jakékoli svobodné rozhodnutí, které učiníte, vychází z jedné ze dvou možných myšlenek: z myšlenky lásky nebo z myšlenky strachu.

Strach je energie, která omezuje, uzavírá, skrývá, hromadí a poškozuje.
Láska je energie, která rozšiřuje, otvírá, odhaluje, sdílí a léčí.

Strach zahaluje naše tělo, láska nám, dovoluje, abychom zůstali nazí. Strach lpí na všem, co máme, láska rozdává všechno, co máme. Strach v nás probouzí nenávist, láska uklidňuje. Strach napadá, láska léčí.

Každá lidská myšlenka je založena na jedné z těchto dvou emocí. V tomto ohledu nemáte na vybranou, protože žádné jiné emoce neexistují. Můžete si však svobodné zvolit jednu z nich."

Když tě poslouchám, připadá mi to velmi jednoduché, a přesto v okamžiku rozhodnutí většinou vítězí strach. Proč je tomu tak ?

"Od dětství vás učili žít ve strachu. Neustále jste slyšeli, že přežívají jen ti nejsilnější a úspěch mají ti nejchytřejší. O štěstí nejvíce milujících jedinců jste slyšeli jen velmi málo. A proto se snažíte být nejsilnějšími a nejchytřejšími a když se vám to nedaří, začnete mít strach, neboť vám bylo řečeno, že být slabšími znamená prohrát.

A proto si vybíráte takovou činnost, která vychází ze strachu, neboť to jste se naučili. Já vás však učím tohle: když si zvolíte činnost, která vychází z lásky, pak se vám podaří víc než přežít, pak se vám podaří víc než zvítězit, pak se vám podaří víc než dosáhnout úspěchu. Pak poznáte nádheru toho, čím skutečně jste a čím můžete být.

Abyste toho byli schopni, musíte odmítnout učení svých dobromyslných, ale špatně informovaných učitelů, a učit se od těch, jejichž moudrost přichází z jiného zdroje.

Mezi lidmi je a vždycky bylo mnoho takových učitelů, neboť vás neponechám bez těch, kteří vás budou učit, vést a připomínat vám tyto pravdy. A přesto největším učitelem je váš vnitřní hlas, nikoli někdo jiný. To je první nástroj, kterého užívám, neboť je ze všech nejdostupnější.

Váš vnitřní hlas je nejhlasitější hlas, kterým k vám hovořím, protože je vám nejblíže. Je to onen hlas, jenž vám říká, co je dobré a co špatné, co je pravdivé a co nepravdivé. Je to radar, jenž udává směr, řídí vaši loď a vede vás na vaší cestě, pokud mu to dovolíte.

Je to onen hlas, který vám říká, zda slova, která právě čtete, jsou slova lásky nebo slova strachu. Podle něj se můžete rozhodnout, zda se podle nich řídit nebo je ignorovat."

Řekl jsi, že když si zvolíme činnost, která vychází z lásky, pak poznáme skutečnou nádheru toho, čím jsme a čím můžeme být. Můžeš mi to vysvětlit podrobněji ?

"Všechno živé má jediný cíl, a tím je prožívání vrcholného štěstí.

Všechno ostatní, o čem přemýšlíte, co říkáte nebo děláte, je závislé na této funkci. Vaše duše nemá nic jiného na práci a nic jiného ani dělat nechce.

Je úžasné, že tato činnost je nekonečná. Každý konec je omezením, ale Boží záměr nemá hranice. V okamžiku, kdy prožíváte vrcholné štěstí, pochopíte, že můžete dosáhnout ještě většího štěstí. Čím dokonalejšími jste, tím dokonalejšími se můžete stát, a čím dokonalejšími se můžete stát, tím dokonalejšími můžete být.

Nejhlubším tajemstvím je, že život není procesem objevování, nýbrž procesem tvoření.

Sami sebe neobjevujete, sami sebe tvoříte. Proto se nesnažte zjistit, čím jste, snažte se stát se tím, čím chcete být."

Někteří lidé říkají, že život je školou, že jsme na světě proto, abychom se naučili určité lekce, a že jakmile "se vyučíme", můžeme se pokusit o dosažení vyšších cílů, nezávislých na našem těle. Je to pravda ?

"To je další součásti vaši mytologie založené na lidské zkušenosti."

Život tedy není školou ?

"Ne."

Nejsme tu proto, abychom se něco naučili ?

"Ne."

Tak proč tu tedy jsme ?

"Abyste se rozpomenuli a znovu se stali tím, čím jste. To vám říkám znovu a znovu. Vy mně však nevěříte. Ale tak to musí být. neboť pokud nestvoříte sami sebe, nemůžete být tím, čím jste."

Tomu nerozumím. Vraťme se k tvému přirovnání života ke škole. Všichni učitelé nám neustále opakují, že život je školou. Opravdu mě šokuje, že to popíráš.

"Škola je místem, kam chodíte, když se chcete naučit něco, co neznáte. Nechodíte tam, když jste se to naučili a když chcete svých znalostí užít v praktickém životě.

Život (jak tomu říkáte) vám dává možnost skutečně poznat a prožít to, co již znáte rozumově. K tomu, abyste toho byli schopni, se nemusíte nic učit. Stačí, když si připomenete to, co již znáte, a jednáte podle toho."

Tomu dobře nerozumím.

"Začněme tady. Duše - vaše duše - vždycky ví všechno, co lze vědět. Neexistuje nic, co by nevěděla. Vědomost však nestačí. Duše se snaží prožívat a zakoušet.

Například můžete vědět, že jste velkorysí, ale dokud neuděláte něco velkorysého, nemáte nic než myšlenku. Můžete vědět, že jste laskaví, ale dokud svou laskavost neprojevíte, nemáte nic než představu o sobě samých.

Jedinou skutečnou touhou vaší duše je proměnit svou nejvznešenější představu o sobě samé ve svůj nejkrásnější zážitek. Dokud se myšlenka nebo představa nestane zážitkem, všechno je pouhá spekulace. Přemýšlel jsem o sobě dlouhou dobu. Déle než si všichni společně pamatujeme. Déle než věk vesmíru násobený věkem vesmíru. Tady vidíte, jak mladá - jak nová je moje zkušenost."

Opět ti nerozumím. Tvoje zkušenost ?

"Ano. Dovol mi, abych ti to vysvětlil takto: Na počátku existovalo jen Jsoucno, a nebylo nic jiného. Jsoucno však neznalo samo sebe - protože Jsoucno je všechno, co bylo, a neexistovalo nic jiného. A tudíž Jsoucno... nebylo. Neboť v nepřítomnosti něčeho jiného Jsoucno není.

Tohle je ona velká nicota, o které hovoří mystikové od počátku času.

Jsoucno vědělo, že je vším, co existuje - to však nestačilo, neboť znalo svou dokonalou nádheru pouze rozumově, nikoli ze zkušenosti. Toužilo po prožitku sama sebe, neboť chtělo poznat, jaké to je být tak nádherné. To však bylo nemožné, protože slovo "nádherné" je relativní výraz. Jsoucno nemohlo vědět, jaké to je být nádherné, dokud se neobjevilo to, co není.
V nepřítomnosti toho, co není, neexistuje ani to, co je.

Rozumíš tomu ?"

Myslím, že ano. Pokračuj.

"Dobře.

Jsoucno vědělo jen to, že neexistuje nic jiného. A proto nikdy nemohlo poznat samo sebe zvnějšku, to jest z nějakého bodu mimo sebe. Žádný takový bod prostě neexistoval. Existoval jen jediný referenční bod uvnitř Jsoucna, a tím bylo toto "Není Je". "Ne-Jsem Jsem".

Přesto se Jsoucno rozhodlo, že skutečně pozná samo sebe.

Tato energie - tato čistá, neviděná, nepozorovaná, neslyšená a tudíž nikomu známá energie - se rozhodla zakusit sama sebe jako dokonalou nádheru, již byla. Proto si uvědomila, že bude muset použít referenčního bodu uvnitř sebe samé.

Dospěla k správnému závěru, že jakákoli její část musí být menší než celek a že jestliže se rozdělí na části, každá část se bude moci dívat na zbytek celku a uvidí jeho nádheru.

A proto se Jsoucno rozdělilo na části - a v jediném úžasném okamžiku se stalo tím, co je toto, a tím, co je ono. Tyto části poprvé existovaly odděleně. A přece existovaly současně. Stejně jako všechno ostatní.

A tak se najednou objevily tři prvky: To, co je tady. To, co je tam. A to, co není ani tady, ani tam - ale co musí existovat, aby mohlo existovat tady a tam.

To je ona nicota, která obsahuje jsoucno. To je ona prázdnota, která obsahuje prostor. To je ono všechno, které obsahuje všechny části.

Rozumíš tomu ?"

Myslím, že ano. Věř mi nebo ne, ale tvé vysvětlení je tak jasné, že si opravdu myslím, že tomu rozumím.

"Budu tedy pokračovat. Tuto nicotu, která obsahuje jsoucno, nazývají někteří lidé Bohem. To však není přesné, neboť to naznačuje, že existuje něco, čím Bůh není - to jest všechno, co není "nicota". Ale já jsem vším -vším viditelným i neviditelným takže východní definice Boha jako Velkého neviditelného není o nic přesnější než západní definice, která říká, že Bůh je všechno viditelné. Správné pochopení mají ti, kteří chápou, že Bůh je vším, co je, a zároveň vším, co není.

Tím, že Bůh stvořil to, co je "tady", a to, co je "tam", umožnil sám sobě poznat sám sebe. V okamžiku této ohromné exploze zevnitř stvořil relativitu - největší dar, který si Bůh kdy dal.

A tak se z nicoty zrodilo jsoucno - tato duchovní událost je v naprostém souladu s teorií, které vaši vědci říkají teorie velkého třesku.

Když se celek rozdělil na části, vznikl čas, neboť určitá část byla nejdřív tady a potom tam - a doba, kterou trvalo dostat se odtud tam, byla měřitelná.

Stejně jako se začaly definovat viditelné části ve vztahu jedna k druhé, začaly se definovat i neviditelné části.

Bůh věděl, že k tomu, aby mohla existovat láska - a k tomu, aby si mohl uvědomovat sám sebe jako čistou lásku - musí existovat také její protiklad. A proto stvořil velkou polaritu - absolutní protiklad lásky - všechno, co není láska - to, čemu dnes říkáme strach. Jakmile začal existovat strach, mohla existovat láska jako něco, co je možno prožívat.

O tomto stvoření duality lásky a jejího protikladu hovoří různé mytologie jako o zrození zla, Adamovu pádu, Satanově vzpouře atd.

Jako je pro vás Bůh ztělesněním čisté lásky, ďábel je ztělesněním strachu.

Některé národy vytvořily kolem této události složité mytologie plné bitev a válek, andělských a ďábelských bojovníků, sil dobra a zla, světla a tmy.

Tyto mytologie byly prvním pokusem lidstva pochopit kosmickou událost, kterou si lidská duše hluboce uvědomuje, ale kterou mysl může jen stěží chápat.

Tím, že se Bůh rozdělil na části, stvořil z čisté energie všechno, co existuje - všechno viditelné i neviditelné.

Tak byl stvořen jak fyzický, tak metafyzický vesmír. Ta část Boha, která tvoří druhou polovinu rovnice jsoucna a nicoty, vybuchla v nekonečné množství jednotek menších než celek. Těmto energetickým jednotkám říkáte duchové.

V některých náboženských mytologiích se říká, že "Bůh Otec" měl mnoho duchovních dětí. Zdá se, že toto srovnáni s lidskou zkušeností, že všechno živé se rozmnožuje, je jediným způsobem, jak lze masám vysvětlit náhlý vznik - náhlou existenci - nespočetných duchů v "Království nebeském".

V tomto případě nejsou vaše mýty daleko od základní reality - neboť nespočetní duchové, z nichž se skládám, jsou v kosmickém smyslu mými potomky.

Božským clem toho, že jsem se rozdělil, bylo vytvořit dostatečné množství částí sebe sama, abych se mohl poznat ze zkušenosti. Existuje jen jediný způsob, jak Stvořitel může poznat sám sebe jako Stvořitele, a tím je tvořit. A proto jsem dal každé z nespočetných částí sebe sama stejnou schopnost tvořit, jako mám sám jako celek.

To je smyslem tvrzení vašich náboženství, když říkají, že jste byli "stvořeni podle obrazu Božího". To však neznamená, že naše fyzická těla vypadají stejně (i když Bůh na sebe může vzít jakoukoli podobu). Znamená to, že máme stejnou podstatu. Skládáme se ze stejné látky. Jsme stejnou látkou !  Se stejnými vlastnostmi a schopnostmi - včetně schopností tvořit fyzickou realitu z ničeho.

Stvořil jsem vás proto, abych poznal sám sebe jako Boha. To mohu udělat jedině skrze vás. Proto lze říci (a mnohokrát to bylo řečeno), že smyslem vašeho života je poznat sami sebe jako Boha.

To vám může připadat velmi jednoduché, ale ve skutečnosti je to velmi složité - neboť jediný způsob, jak můžete poznat sami sebe jako Boha, je poznat sami sebe jako lidi.

A tady to začíná být velmi složité; proto mě dobře poslouchej a snaž se mě pochopit. Jsi připraven ?"

Myslím, že ano.

"Dobře. Pamatuj si, že toto vysvětlení ode mě žádáš. Už léta na něj čekáš. Chceš, abych to lidem vysvětlil srozumitelným jazykem, protože nechtějí slyšet vědecké teorie ani teologické doktríny."

Ano - vím, na co se ptám.

"A protože se ptáš, odpovím ti.

Abych své vysvětlení zbytečně nekomplikoval, budu vycházet z vašeho mýtu o dětech Božích, protože jej znáte - a protože není tak vzdálený pravdě.

Vraťme se tedy k tomu, jak tento proces sebepoznání musí fungovat.

Existuje jeden způsob, jak jsem svým duchovním dětem mohl dát najevo, že jsou částmi Boha - mohl jsem jim to prostě říci. To jsem udělal. Není však dostatečné, aby Duch poznal sám sebe jako Boha nebo dítě Boží nebo dědice království.

Jak už jsem řekl, vědět je něco jiného než zakoušet nebo prožívat. Duch toužil po tom, aby skutečně poznal sám sebe (stejně jako já). Rozumové poznání vám nestačilo. Proto jsem vypracoval plán. Je to nejneobyčejnější myšlenka ve vesmíru - a nejefektnější spolupráce. Říkám spolupráce, protože vy všichni se mnou spolupracujete.

Podle mého plánu jste vy jako čistý duch měli vstoupit do fyzického vesmíru, který byl právě stvořen. Je to proto, že fyzický způsob je jediný způsob, jak empiricky poznat to, co znáte rozumově. Proto jsem stvořil fyzický vesmír - a systém relativity, který jej řídí.

Jakmile jste vy, moji duchovní potomci, vstoupili do fyzického vesmíru, mohli jste zakoušet to, co o sobě víte - ale nejdříve jste museli poznat opak. Jednoduše řečeno, nemůžete poznat, co je vysoké, dokud si neuvědomíte, co je nízké. Nemůžete poznat tloušťku, dokud neznáte tenkost.

Z toho logicky vyplývá, že nemůžete poznat, čím jste, dokud jste se nesetkali s tím, čím nejste. To je smyslem teorie relativity a veškerého fyzického života. Jste definováni tím, čím nejste.

Nemůžete skutečně poznat sami sebe jako Stvořitele, dokud nic nestvoříte. A nemůžete stvořit sami sebe, dokud se nezničíte. V jistém smyslu musíte nejdřív "nebýt", abyste mohli být. Rozumíš ?"

Myslím...

"Tak dobře poslouchej.

Není žádný způsob, jak nebýt tím, čím jste - tím prostě jste (čistým, tvůrčím duchem), vždycky jste tím byli a vždycky tím budete. A proto jste si zvolili druhou nejlepší možnost. Zapomněli jste na to, čím skutečně jste.

Když jste vstoupili do fyzického vesmíru, zapomněli jste na sebe. To vám umožňuje rozhodnout se, že budete tím, čím jste, místo abyste se tak říkajíc prostě probudili na zámku.

Právě ve chvíli rozhodnutí být částí Boha poznáváte sami sebe jako svobodnou bytost, jakou je a priori Bůh. Jak si však můžete zvolit něco, co zvolit nelze ?  I kdybyste se snažili sebevíc, nemůžete nebýt mými potomky - ale můžete na to zapomenout.

Jste, vždycky jste byli a vždycky budete části božího celku. Proto se aktu sjednocení s celkem, vašemu návratu k Bohu, říká rozpomínání. Vzpomenete si na to, čím skutečně jste, spojíte se se všemi svými částmi, abyste je všechny poznali - a tak poznáte Boha.

Vaším úkolem na zemi není učit se (neboť již víte), vaším úkolem je rozpomenout se na to, čím jste. A rozpomenout se na to, čím jsou všichni ostatní. Proto musíte připomínat druhým, aby se také rozpomenuli.

Všichni velcí duchovní učitelé to dělají. V tom je smysl vašeho života."

Bože, je to tak jednoduché - a tak symetrické. Všechno do sebe zapadá. Najednou to do sebe všechno zapadá. Tak vidím celkový obraz, který jsem dosud neviděl dost jasně.

"To je dobře. To je cílem tohoto dialogu. Chceš ode mne odpovědi. Slíbil jsem, že ti je dám.

Z tohoto dialogu udělán knihu a má slova přiblížíš mnoha lidem. To je součástí tvé práce. Zatím jsme položili základy. Máš mnoho dalších otázek, a proto k ním nyní přistupme. A neměj strach. Jestliže něčemu nerozumíš, brzy ti to začne být jasné."

Mám spoustu otázek. Myslím, že bych měl začít s těmi největšími. Například proč je svět v takovém stavu ?

"Tuto otázku slyším nejčastěji. Lidé mi ji dávají od počátku času. Od prvního okamžiku až dodnes jste chtěli vědět, proč to takhle musí být.

Vaše typická otázka zní takto: Je-li Bůh dokonalý a milující, proč připustí hladomory, války a nemoci, zemětřesení a tornáda a hurikány a všechny možné přírodní katastrofy ?

Odpověď najdete v hlubším tajemství vesmíru a v nejvyšším smyslu života.

Neprojevuji svou dobrotu tím, že vytvářím jen to, čemu říkáte dokonalost. Neprojevuji svou lásku tím, že vám nedovoluji projevit lásku vaši.

Jak už jsem řekl, nemůžete projevit lásku, dokud nemůžete projevit nelásku. Nic nemůže existovat bez svého protikladu. To je možné jedině ve sféře absolutna. Tato sféra však nestačila ani vám, ani mně. Existoval jsem v ní, a také vy jste z ni přišli.

Ve sféře absolutna nejsou zkušenosti a zážitky, je tam jen vědění. Vědění je božským stavem, ale největší radost je v bytí. Bytí lze dosáhnout jedině zkušeností.

Evoluce postupuje takto: vědění, zakoušení, bytí.

Tohle je Boží trojice - trojjedinost, kterou je Bůh.

Bůh Otec je vědění - rodič všeho pochopení, otec veškeré zkušenosti, neboť nemůžete zakoušet a prožívat to, co neznáte.

Bůh Syn je zakoušení - ztělesnění všeho, co o sobě Otec ví, neboť nemůžete být tím, co jste nezakusili.

Svatý duch je bytí - odtělesnění všeho, co Syn zakusil; jednoduché a znamenité bytí, které je možné jedině skrze vzpomínky na vědění a zakoušení.

Toto jednoduché bytí je blaženost. Je to Boží stav, v němž se nachází Bůh, když poznal a zakusil sám sebe. Právě po tom Bůh toužil na počátku.

Předpokládám, že vám nemusím vysvětlovat, že popis Boha jako otce a syna nemá nic společného s pohlavím. Užívám zde obrazné řeči vašich posledních posvátných knih. Starší posvátné texty užívaly podobenství matky a dcery. Ani jedno podobenství není správné. Vaše mysl nejlépe pochopí vztah mezi rodičem a potomkem. Nebo mezi tím, co dává něčemu vzniknout, a tím, co vzniká.

Přidáním třetí části Boží trojice dostaneme tento vztah:

To, co dává něčemu vzniknout / To, co vzniká / To, co je.

Tato trojjediná realita je charakteristickým znakem Boží podstaty. Je to Boží struktura. Tuto trojjedinost nacházíme všude ve sféře posvátného. Nelze se jí vyhnout, jakmile se začnete zabývat otázkami času a prostoru, Boha a vědomi a všech jemných vztahů. Trojjedinou Pravdu však nenajdete v žádném hrubším životním vztahu.

Tuto trojjedinost uznávají všichni, kteří se zabývají studiem jemných životních vztahů. Někteří věřící popisuji tuto pravdu jako Otce, Syna a Ducha svatého. Někteří psychiatři užívají pojmů nadvědomí, vědomí a podvědomí. Někteří spiritualisté říkají mysl, tělo a duch. Někteří vědci hovoří o energii, hmotě a éteru. Někteří filozofové říkají, že nic není pravda, dokud to není pravda v myšlence, slovu a činu. Čas rozdělujete na minulost, přítomnost a budoucnost. Vaše vnímání rozlišuje tři okamžiky - předtím, nyní a potom. V prostorových vztazích rozlišujete tady, tam a prostor mezi.

V otázkách hrubých vztahů nerozlišujete žádné "mezi", neboť tyto vztahy jsou dyadické, zatímco vztahy vyšších sfér jsou vždy triadické. Odtud pochází dyáda vpravo - vlevo, nahoře - dole, velký - malý, rychlý - pomalý, horký - studený a největší existující dyáda: mužský - ženský. V těchto dyádách je všechno buď jedním, nebo druhým, nebo větší či menší verzí jedné z polarit.

Ve sféře hrubých vztahů nemůže existovat žádný pojem bez svého protikladu. Náš každodenní život je založen na této realitě.

Ve sféře posvátných vztahů neexistují protiklady. Všechno je Jedno a všechno se pohybuje v nekonečném kruhu.

Čas je takovou posvátnou sférou, ve které to, čemu říkáte minulost, přítomnost a budoucnost, existuje souvztažně. Minulost, přítomnost a budoucnost nejsou protiklady, jsou to části téhož celku, jsou vývojem stejné myšlenky; jsou to cykly téže energie, aspekty téže neměnné Pravdy. Jestliže z toho vyvozujete, že existují v tutéž "dobu", pak se nemýlíte. (K tomu se však vrátíme později, až budeme podrobně zkoumat pojetí času.)

Svět je takový, jaký je, protože ve fyzické sféře nemůže být jiný. Zemětřesení a hurikány, povodně a tornáda a všechno, čemu říkáte přírodní katastrofy, jsou pohybem mezi jednou a druhou polaritou. Celý koloběh zrození a smrti je součástí tohoto pohybu. To vše jsou rytmy života, kterým je podřízeno všechno ve sféře hrubé reality, neboť život sám je rytmem. Život je vlnou, vibrací, pulsem v srdci jsoucna.

Nemoc je opakem zdraví a projevuje se ve vaší realitě na váš příkaz. Nemůžete být nemocní, aniž to na nějaké úrovni způsobíte, a můžete se opět uzdravit, jakmile se uzdravit chcete. Hluboká osobní zklamání jsou reakce, které si volíte, a světové katastrofy jsou výsledkem celosvětového vědomí.

Z tvé otázky vyplývá, že tyto události úmyslně vyvolávám. Tak tomu však není, neboť já vás jen pozoruji, jak je vyvoláváte vy. Tyto události se však nesnažím zastavit, protože tím bych odporoval vaší vůli. A to by vás připravilo o možnost zakusit Boží existenci, což je zkušenost, kterou jste si vy i já zvolili.

Proto neodsuzujte všechno, co na světě považujete za špatné. Spíš se ptejte sami sebe, co považujete za špatné a co chcete udělat, abyste to změnili.

Nehledejte odpovědi ve vnějším světě, místo toho se zeptejte své duše, "Kterou část svého já chci poznat při této katastrofě ?  Kterou stránku své existence chci projevit ?"  Neboť život existuje jako nástroj, který jste si sami vytvořili, a všechny jeho události se vám prezentují jako příležitosti k tomu, abyste se rozhodli být tím, čím jste.

To platí o všech duších; z toho vidíte, že ve vesmíru nejsou žádné oběti, jsou jen tvůrci. Všichni velcí Mistři si to uvědomovali. Proto se žádný z nich nepovažoval za oběť - přestože mnoho z nich opravdu trpělo.

Každá duše je Mistrem - i když ne každá si pamatuje svůj původ nebo dědictví. Každá z nich si však vytváří podmínky pro dosažení svého nejvyššího cíle - v každém okamžiku.

Proto neodsuzujte karmickou cestu, kterou si zvolili druzí. Nezáviďte druhým, když jsou úspěšní, a nelitujte je, když jsou neúspěšní, neboť nevíte, co duše považuje za úspěch a co za neúspěch. Nedívejte se na nic jako na katastrofu ani jako na radostnou událost, dokud nepoznáte, k čemu taková událost slouží. Neboť je smrt katastrofou, jestliže zachrání životy tisíců lidí ?  A je život radostnou událostí, jestliže působí jen zármutek ?  Ale ani to byste neměli posuzovat; měli byste se radit se svou duší a umožnit totéž druhým.

To neznamená, že byste měli ignorovat volání o pomoc nebo naléhání své duše, která vás nabádá, abyste změnili nějakou okolnost. Znamená to však vyhnout se odsuzování. Neboť každá okolnost je darem a v každé zkušenosti je ukrytý poklad.

Kdysi dávno existovala duše, která o sobě věděla, že je světlem. Byla to nová duše, která prahla po životě. "Jsem světlo," říkala. "Jsem světlo." Ale skutečnost, že to věděla a že to neustále opakovala, nemohla nahradit opravdový zážitek. Ve sféře, ze které tato duše přišla, nebylo nic než světlo. Každá duše byla vznešená, každá duše byla nádherná a každá vyzařovala Boží záři. A tak tato malá dušička byla jen svíčkou na slunci. Uprostřed největšího světla - jehož byla částí- nebyla schopna vidět ani zakusit, čím skutečně je.

A tak po tomto poznání začala toužit. A její touha byla tak velká, že jsem jí jednoho dne řekl, "Dušičko, víš, co musíš udělat, abys uspokojila svou touhu ?"

"Co, Bože ?  Co ?  Udělám cokoli !"  řekla dušička.

"Musíš se oddělit od nás ostatních," odpověděl jsem, "a pak se musíš obklopit temnotou."

"Co je temnota, Bože ?"  zeptala se dušička.

"To, co ty nejsi," odpověděl jsem a dušička to pochopila.

A tak se oddělila od všech ostatních a dokonce odešla do jiné sféry. A v této sféře měla možnost zakusit všechny druhy temnoty. A také to dělala.

Z této temnoty však volala, "Otče, Otče, proč jsi mě opustil ?"  Stejně jako to děláte vy. Ale já jsem vás nikdy neopustil, jsem stále s vámi a jsem vždy ochoten připomenout vám, čím skutečně jste; jsem vždy připraven zavolat vás domů.

Proto buďte světlem uprostřed temnoty a neproklínejte ji.

A když jste obklopeni tím, čím nejste, nezapomínejte na to, čím jste. A chvalte svět, i když jej chcete změnit

A vězte, že to, co děláte v nejtěžší chvíli, může být vaším největším vítězstvím. Neboť život, který si vytvoříte, je výpovědí o tom, čím jste - a čím chcete být.

Podobenství o dušičce a slunci jsem vám vyprávěl proto, abyste pochopili, proč je svět takový, jaký je - a jak se může okamžitě změnit, jakmile si každý uvědomí svou nejvyšší realitu.

Jsou však lidé, kteří říkají, že život je školou a že to, co v životě vidíte a prožíváte, je tu proto, abyste se něco naučili. Už jsem se o tom zmínil a opět to opakuji:

V životě se nemusíte nic učit - musíte jen ukázat, co již znáte. Při tomto projevu svých znalostí znovu tvoříte sami sebe. Tak ospravedlňujete život a dáváte mu smysl. Tak jej činíte posvátným."

Chceš říci, že všechno špatné, co se nám děje, jsme si sami vybrali ?  Chceš říci, že vytváříme i přírodní katastrofy, abychom mohli "prožívat opak toho, čím jsme" ?  A je-li tomu tak, není nějaký méně obtížný způsob, jak vytvořit příležitosti k tomu, abychom mohli poznat sami sebe ?

"Položil jsi mi několik otázek a všechny jsou dobré. Odpovím ti na každou zvlášť.

Ne všechno, co považujete za špatné, jste si sami zvolili. Alespoň ne vědomě. Nicméně je to vaším výtvorem.

Stále jste v procesu vytváření. V každém okamžiku. Každou minutu. Každý den. Jak vytváříte, to vám vysvětlím později. Prozatím se spolehněte na má slova - jste velkým tvořivým strojem a neustále něco tvoříte tak rychle, jak myslíte.

Události, podmínky, okolnosti - to vše se vytváří z vědomí. Individuální vědomí je velmi mocné. Můžete si tedy představit, kolik tvůrčí energie se uvolní, kdykoli se dva nebo více lidí shromáždí ve jménu Boha. A masové vědomí ?  Je tak mocné, že může vyvolat události planetárního dosahu.

Nebylo by přesné říci - alespoň ne v tom smyslu, jak to myslíš - že si tyto důsledky volíte. Neděláte to o nic víc než já. Jako já je prostě pozorujete. A ve vztahu k nim poznáváte, čím jste.

Na světě však nejsou ani oběti, ani lotři. A vy nejste oběťmi rozhodnutí druhých. V jistém smyslu jste všichni vytvořili to, co se vám protiví - a protože jste to vytvořili, vybrali jste si to.

Tohle je vyšší úroveň myšlení, jíž všichni Mistři dříve nebo později dosáhnou. Neboť teprve když přijmou zodpovědnost za všechno, mohou nabýt schopnosti změnit nějakou část.

Dokud si myslíte, že existuje něco nebo někdo, kdo "vám to dělá", zbavujete se schopnosti ovlivnit to. Jedině když si řeknete, "To jsem udělal já," najdete sílu změnit to.

Je mnohem snazší změnit to, co děláte vy, než to, co dělá někdo jiný.

Chcete-li něco změnit, nejdříve si musíte uvědomit a přiznat, že jste si zvolili, aby to bylo takové, jaké to je. Jestliže to nemůžete připustit na osobní úrovni, přiznejte to skrze své pochopení, že všichni jsme Jedinou bytostí. Snažte se pak něco změnit ne proto, že to je špatné, ale proto, že to správně nevyjadřuje, čím jste.

Všechno, co děláte, děláte z jediného důvodu: abyste vyjádřili to, čím jste.

Když takto žijete, váš život je tvůrčí. Vytváříte sami sebe, takové, jací jste a jakými jste vždycky chtěli být. A měli byste se snažit změnit jen to, co již nevyjadřuje to, čím chcete být. To, co vás již nereprezentuje.

Chcete-li být správně reprezentováni, musíte se snažit ve svém životě změnit všechno, co neodpovídá obrazu vašeho já, který chcete promítnout do věčnosti.

V nejširším smyslu jste si zvolili všechno "špatné", co se děje. Chybou není to, že jste si to zvolili, ale to, že to považujete za špatné. Neboť jestliže to považujete za špatné, musíte považovat za špatné také své já, neboť jste to vytvořili.

Protože se však nemůžete považovat za špatné, popíráte své vlastní výtvory. A právě tato intelektuální a duchovní nepoctivost vám dovoluje přijímat svět, ve kterém existují takové podmínky, jaké existují. Kdybyste cítili hlubokou odpovědnost za svět, svět by se stal mnohem lepším. Tak by tomu zajisté bylo, kdyby se zodpovědným cítil každý. Právě tato naprostá zřejmost to činí tak bolestivým a ironickým.

Přírodní katastrofy nezpůsobujete vy. Ovlivňujete jen to, do jaké míry se dotýkají vašeho života.

Dějí se události, o kterých nikdo nemůže tvrdit, že jste je způsobili.

Tyto události jsou vytvářeny společným vědomím lidstva. Celý svět je společně vytváří. Všichni se v těchto událostech pohybujete a každý rozhoduje o tom, čím je ve vztahu k ním.

A tak kolektivně a individuálně vytváříte život a dobu, ve které žijete, abyste se mohli vyvíjet.

Ptal ses, zda existuje méně bolestivý způsob, jak můžete podstoupit tento proces - a odpověď zní ano - a přesto se na vašem vnějším vzezření nic nezmění. Zmírnit bolest, kterou spojujete se světskými zkušenostmi a událostmi, můžete jedině tím, že změníte způsob, jak se na tyto události díváte.

Nemůžete změnit vnější událost (neboť byla vytvořena všemi a vy nemáte dostatečně vyvinuté vědomí, abyste mohli individuálně změnit to, co bylo vytvořeno kolektivně), a proto musíte změnit svůj vnitřní vztah k této události. To je cesta k dokonalosti.

Nic není bolestivé samo o sobě. Bolest je důsledkem špatného myšlení. Je to chyba v myšlení.

Mistr může nechat zmizet tu nejhorší bolest. Tímto způsobem Mistři léčí.

Bolest je důsledkem úsudku, který jste si o něčem vytvořili. Odstraňte úsudek a bolest zmizí.

Úsudek je často založen na dřívějších zkušenostech. Vaše představy o věcech vycházejí z vašich dřívějších představ. Vaše dřívější představy vycházejí z ještě dřívějších představ, až se nakonec dostanete k tomu, čemu říkám první představa nebo myšlenka.

Všechny myšlenky jsou tvůrčí a žádná není tak mocná jako první myšlenka. Proto se jí občas říká prvotní hřích.

Prvotního hříchu se dopustíte, když je vaše první myšlenka mylná. Tento omyl se mnohonásobně zhorší, když si o něčem vytvoříte druhou nebo třetí myšlenku. Funkcí Ducha svatého je inspirovat vás k novému porozumění, které vás osvobodí od dalších omylů."

Chceš říci, že by mě nemělo znepokojovat pomyšlení na hladovějící děti v Africe, na násilí a nespravedlnost v Americe nebo na zemětřesení, které zabilo stovky lidí v Brazílii ?

"V Božím světě nejsou žádné morální imperativy. Dělejte, co chcete dělat. Dělejte cokoli, co vás reprezentuje jako vznešenější verzi sebe samých. Chcete-li mít výčitky svědomí, mějte si je.

Ale neposuzujte a neodsuzujte, neboť nevíte, proč a za jakým účelem k něčemu došlo.

A pamatujte si, že to, co odsuzujete, bude odsuzovat vás, a tím, co posuzujete, se jednou stanete.

Spíš se snažte změnit to, co již neodpovídá vaší nejušlechtilejší představě o tom, čím jste - nebo podporujte lidi, kteří se to snaží změnit.

Žehnejte všemu - neboť všechno je stvořením Božím."

Mohli bychom na chvíli přestat, abych se mohl nadechnout ?  Řekl jsi, že v Božím světě neexistují žádné morální imperativy ?

"Ano, to jsem řekl."

Jak je to možné ?  Jestliže nejsou v tvém světě, kde by pak měly být ?

"Opravdu - kde ... ?"

Opakuji svou otázku. Kde jinde by měly být, když ne v tvém světě ?

"V lidské představivosti."

Ale ti, kteří mě učili, co je špatné a co je dobré, mi říkali, že všechna morální pravidla pocházejí od Boha.

"V tom případě se mýlili. Nikdy jsem nestanovil, co je dobré a co je špatné, co máte dělat a co dělat nemáte. Kdybych to udělal, připravil bych vás o největší dar, kterým je příležitost dělat, co uznáte za vhodné, možnost vytvářet sami sebe podle obrazu toho, čím opravdu jste. Připravil bych vás o možnost vytvářet stále vyšší realitu založenou na nejušlechtilejších představách o tom, čeho jste schopni.

Říkat, že něco je "špatné", by bylo totéž jako říkat, abyste to nedělali. Říkat vám, abyste něco nedělali, by bylo totéž jako vám něco zakazovat. Zakazovat vám něco by znamenalo omezovat vás. Omezovat vás by znamenalo odpírat vám realitu toho, čím skutečně jste, a možnost vytvořit ji.

Jsou lidé, kteří říkají, že jsem vám dal svobodnou vůli, ale titíž lidé tvrdí, že když mě nebudete poslouchat, uvrhnu vás do pekla. Jaká je to svobodná vůle ?  Není to výsměchem Bohu - nemluvě o skutečném vztahu mezi námi ?"

Nyní se dostáváme k další otázce, o které jsem chtěl hovořit. Totiž k otázce existence nebe a pekla. Z toho, co říkáš, by se dalo usoudit, že žádné peklo neexistuje.

"Peklo existuje, ale je to něco jiného, než si člověk představuje, a vy ho nezakoušíte z důvodů, které jsem uvedl."

Co je peklo ?

"Peklo je prožitek nejhoršího možného výsledku vašich rozhodnutí a činnosti. Je to přirozený důsledek všech myšlenek, které popírají Boha nebo odmítají to, čím jste ve vztahu ke mně.

Je to bolest, která je důsledkem nesprávného myšlení. Ale dokonce i výraz "nesprávné myšlení" je nepřesný, neboť neexistuje nic, co by bylo nesprávné.

Peklo je opakem radosti. Je to nespokojenost. Znamená to vědět čím jste, ale nezakoušet to. Znamená to být něčím míň. To je peklo, a vaše duše nezná nic horšího.

Peklo však není oním místem, které jste si vymyslili, místem, kde vás spaluje věčný oheň a kde věčně trpíte. Jaký by to mělo smysl ?

I kdyby mě napadla neobvykle bezbožná myšlenka, že si "nezasloužíte" nebe, proč bych měl potřebu mstít se vám nebo vás trestat ?  Nebylo by pro mě jednodušší prostě se vás zbavit ?  Jaká mstivá část mé povahy by mě vedla k tomu, abych vás odsoudil k věčnému utrpení, jež ani nelze popsat ?

Jestliže se domníváš, že jsem motivován touhou po spravedlnosti, nemyslíš, že by účelům spravedlnosti posloužilo stejně, kdybych vám jednoduše odepřel nebeské společenství ?  Je také nutné, abych vám působil nekonečnou bolest ?

Říkám vám, že po smrti vás nečeká nic z toho, co jste si vykonstruovali ve svých mytologiích založených na strachu. A přece existují duše tak nešťastné, tak nedokonalé, tak oddělené od Boží radosti, že to pro ně je peklem. Ale já vás do takového pekla neposílám, já vás takto netrestám. Vy sami si to způsobujete, kdykoli oddělujete své já od své nejvznešenější představy o sobě samých, kdykoli popíráte své já a kdykoli odmítáte to, čím skutečně jste.

Ale tak nemusíte žít věčně. Tak žít nemůžete, neboť není v mém plánu, abyste ode mne zůstali navždy odděleni. Něco takového je ve skutečnosti nemožné - neboť abyste toho dosáhli, nejen vy byste museli popřít to, čím jste, ale musel bych to udělat i já. To však nikdy neudělám. A pokud alespoň jeden z nás zůstane věrný této pravdě o vás, tato pravda nakonec zvítězí."

Jestliže však neexistuje peklo, znamená to, že si člověk může dělat, co chce, a nemusí se bát odplaty ?

"Potřebujete strach k tomu, abyste byli, dělali a měli to, co je správné ?  Musí vám být vyhrožováno, abyste byli "dobří" ?  A co to znamená "být dobrý" ?  Kdo o tom nakonec rozhoduje ?  Kdo určuje pravidla ?

Řeknu vám tohle: Vy sami si vytváříte pravidla. A vy sami posuzujete, jak je dodržujete. Neboť vy jste ti, kdo rozhodli o tom, čím skutečně jste - a čím chcete být. A vy jste jediní, kdo mohou posoudit, jak na tom jste.

Nikdo jiný vás nikdy nebude soudit, neboť proč by měl Bůh soudit tvory, které sám stvořil ?  Kdybych byl chtěl, abyste dělali všechno dokonale, byl bych vás nechal ve stavu naprosté dokonalosti, z kterého pocházíte. Cílem celého životního procesu je, abyste objevili sami sebe, abyste sami sebe vytvořili takové, jací skutečně jste - a jakými skutečně chcete být. Tím však nemůžete být, pokud nemáte možnost být něčem jiným.

Měl bych vás tedy trestat za to, že jste učinili rozhodnutí, které jsem vám umožnil ?  Kdybych nechtěl, abyste učinili toto druhé rozhodnutí, proč bych vám k tomu dával příležitost ?

Na tuto otázku si musíte odpovědět, než mi připíšete roli odsuzujícího Boha.

Proto odpověď na tvou otázku zní: ano, můžete si dělat, co chcete, a nemusíte se bát odplaty. Bude však dobré, když si uvědomíte důsledky.

Důsledky jsou přirozené následky. Ty jsou něčím jiným než odplatou nebo trestem. Následky jsou prostě tím, k čemu vede aplikace přírodních zákonů. Jsou tím, co se děje v důsledku toho, co se událo předtím.

Veškerý fyzický život funguje ve shodě s přírodními zákony. Jestliže si tyto zákony zapamatujete a budete se jimi řídit, zvládnete život na fyzické úrovni.

To, co vám připadá jako trest - nebo to, co považujete za zlo - není ničím než působením přírodních zákonů."

Kdybychom tyto zákony znali a řídili se jimi, neměli bychom už nikdy žádné problémy ?  To jsi chtěl říci ?

"Nikdy byste neměli pocit, že jste v "nesnázích". Žádnou životní situaci byste nepovažovali za problém. Žádná okolnost by vám nenaháněla strach. Skoncovali byste se svým strachem, pochybnostmi a obavami. Žili byste tak, jak si představujete, že žili Adam a Eva - ne jako odtělesnění duchové ve sféře absolutna, nýbrž jako ztělesnění duchové ve sféře relativity. A přece byste měli veškerou svobodu, radost, klid, moudrost a schopnosti Ducha, jímž jste. Byli byste naplněnými bytostmi.

To je cílem vaší duše - plně realizovat samu sebe, zatímco přebývá v těle, stát se ztělesněním všeho, čím skutečně je.

To je můj plán. To je můj ideál: že se budu realizovat skrze vás. Že se rozumové poznání změní ve zkušenost, abych mohl empiricky poznat sám sebe.

Já jsem stanovil zákony vesmíru. Jsou to dokonalé zákony, které zaručují dokonalé fungování fyzického světa.

Viděli jste někdy něco dokonalejšího, než je sněhová vločka ?  Její složitost, struktura, symetrie, její shoda se sebou samou, její odlišnost od všeho ostatního - to vše je záhadou. Žasnete nad zázrakem tohoto přírodního jevu. Jestliže však mohu udělat tohle s jednou sněhovou vločkou, co si myslíte, že mohu udělat s celým vesmírem ?

Kdybyste viděli jeho symetrii, dokonalost jeho struktury - od největšího tělesa až po nejmenší částici - nebyli byste schopni to pochopit. Neumíte si představit implikace ani toho mála, co jste schopni zahlédnout. Nicméně si uvědomujete, že takové implikace existují - jsou však mnohem složitější než cokoli, co můžete pochopit. Váš Shakespeare to vyjádřil nádherně:

"Jsou věci mezi nebem a zemí, o nichž lidská moudrost nemá ani zdání."

Jak mohu tyto zákony poznat ?  Jak se je mohu naučit ?

"To není otázka učení, je to otázka rozpomenutí."

Jak si na ně mohu vzpomenout ?

"Nejdřív se úplně uklidni. Uklidni vnější svět, aby ti vnitřní svět přinesl poznání. Právě toto vnitřní poznání všichni hledáte, ale nemůžete je najít, zabýváte-li se pouze vnější realitou. Proto se snažte žít ve své duši. A jestliže v ní nežijete, vycházejte z ní ve svém vztahu k vnějšímu světu. Pamatujte si tento axiom:

Nežijete-li ve své duši, o hodně přicházíte.

Opakujte si to v první osobě, aby to znělo osobněji:

Jestliže nežiji ve své duši, o hodně přicházím.

Celý život o něco přicházíte. Ale tak to nemusí být.

Není nic, čím byste nemohli být, není nic, co byste nemohli dělat. Není nic, co byste nemohli mít."

To zní, jako bys mi sliboval rajské slasti.

"Co jiného bys očekával od Boha ?  Věřil bys mi, kdybych ti sliboval méně ?

Tisíce let lidé nevěřili Božím slibům, protože jim připadaly příliš krásné. A proto jste si vybrali menši slib - menší lásku. Neboť nejkrásnější Boží slib vychází z nejušlechtilejší lásky. Neumíte si představit dokonalou lásku a proto si neumíte představit dokonalý slib. Právě tak jako dokonalého člověka. Proto nevěříte ani ve své já.

Protože nevěříte v nic, nevěříte ani v Boha. Neboť víra v Boha produkuje víru v největší Boží dar - v bezpodmínečnou lásku - a v největší Boží slib - v neomezený potenciál."

Mohu tě nyní přerušit ?  Nerad přerušuji Boha, když se rozhovořil.., ale řeči o neomezeném potenciálu jsem slyšel už dříve. Ty však neodpovídají lidské zkušenosti. Zapomeň na problémy, které mají průměrní lidé - ale co problémy těch, kteří se narodili s nějakým duševním nebo tělesným omezením ?  Mají i oni neomezený potenciál ?

"Píšete o tom ve vašich posvátných knihách - mnoha způsoby a na mnoha místech."

Uveď nějaký příklad.

"Přečti si například šestý verš v jedenácté kapitole první knihy Mojžíšovy.

Je tam psáno, "Potom Bůh řekl: 'Pohleďme, je to jeden lid a pro všechny je jeden jazyk, a tohle začínají dělat. Ano, není teď nic, co by zamýšleli udělat a co by bylo pro ně nedosažitelné.'"

"Ano. A věříš tomu ?"

To se netýká slabých a postižených - netýká se to lidí, kteří jsou něčím omezení.

"Myslíš si, že jsou něčím omezení, aniž si to sami zvolili ?  Domníváš se, že se lidská duše setkává s problémy náhodně ?  To si skutečně myslíš ?"

Chceš říci, že si lidská duše vybírá předem, jakým životem bude žít ?

"Ne, to by zmařilo smysl vašeho setkání s problémy. Cílem je vytvořit váš život - a tím vytvořit vaše já - v nádherném přítomném okamžiku. Svůj život si tedy nevybíráte předem.

Můžete si však vybírat lidi, místa a události, problémy a překážky, příležitosti a možnosti, z nichž vytvoříte svůj život. Můžete si vybrat barvy pro svou paletu a nástroje pro svou dílnu. Co vytvoříte, záleží na vás.

Váš potenciál je neomezený ve všem, co chcete udělat. Nemyslete si, že duše ztělesněná v těle, kterému říkáte omezené, nedosáhla svého plného potenciálu, neboť nevíte, čeho taková duše chtěla dosáhnout. Neznáte její program. Neznáte její záměry.

Proto žehnejte každému člověku a každé situaci a buďte za všechno vděční. Tak potvrzujete dokonalost Božího světa - a projevujete svou víru. Neboť v Božím světě se neděje nic náhodně a neexistuje nic takového jako shoda okolností. Svět není bičován nahodilými událostmi ani tím, čemu říkáte osud.

Je-li sněhová vločka naprosto dokonalá, nemyslíte si, že totéž lze říci o něčem tak nádherném, jako je váš život ?"

Dokonce i Ježíš léčil nemocné. Proč by je léčil, kdyby byli v tak dokonalé kondici ?

"Ježíš neléčil nemocné proto, že by je považoval za nedokonalé. Léčil je proto, že viděl, že jejich duše to vyžadují jako součást svého procesu. Viděl dokonalost celého procesu. Uvědomoval si záměr duší. Kdyby si byl myslil, že všechny nemoci, duševní nebo tělesné, představují nedokonalost, nevyléčil by všechny lidi na této planetě ?  Pochybuješ snad, že by toho byl schopen ?"

Ne. Věřím, že by toho schopen byl.

"Dobře. Proč to tedy neudělal ?  Proč nechal některé trpět, zatímco jiné léčil ?  Proč Bůh připouští jakékoli utrpení ?  Tuto otázku jsem již slyšel a odpověď zůstává stejná. Životní proces je dokonalý a všechno živé vzniká ze svobodné volby. Není správné do takové volby zasahovat ani o ní pochybovat. Obzvlášť nevhodné je odsuzovat ji.

Správné je pozorovat životní proces a pak udělat pro duši všechno, co jí pomůže učinit vyšší rozhodnutí. Proto rozhodnutí druhých pozorujte, ale neodsuzujte je. Uvědomte si, že jejich rozhodnutí je v daném okamžiku dokonalé - ale buďte připraveni jim pomoci ve chvíli, kdy chtějí učinit nové rozhodnutí - vyšší rozhodnutí.

Vstupte do společenství duší druhých lidí a jejich záměry a cíle vám začnou být jasné. To dělal Ježíš s těmi, které léčil - a se všemi, jejichž životy ovlivnil. Ježíš vyléčil všechny, kteří ho o to požádali. Neléčil každého. Kdyby to byl dělal, porušil by posvátný zákon vesmíru.

Dovolte každé duši jít svou cestou."

Ale znamená to, že nesmíme pomáhat nikomu, kdo nás o to nepožádá ?  Jistě že ne, neboť bychom nebyli schopni pomoci hladovějícím dětem v Indii, trpícím masám v Africe ani chudým a poníženým kdekoli na světě. Veškerá dobročinná činnost by byla zakázaná. Aby nám bylo dovoleno udělat něco, co je zjevně správné, musíme čekat, dokud někdo nezačne zoufale volat o pomoc ?

"Odpověď na tuto otázku je zřejmá. Je-li něco zjevně správné, udělejte to. Dobře však posuzujte, co je "správné" a co "nesprávné".

Věci jsou správné nebo nesprávné jen proto, že si to myslíte. Inherentně nejsou ani správné, ani nesprávné."

Nejsou ?

"Ne. Zda je něco správné nebo nesprávné závisí na subjektivním názoru založeném na osobním systému hodnot. Svým subjektivním hodnocením vytváříte své já - vaše osobní hodnoty určují, čím jste.

Svět je takový, jaký je, abyste mohli činit takováto rozhodnutí. Kdyby byl svět dokonalý, proces vytváření vašeho já by skončil. Právníkova kariéra by skončila, kdyby přestaly existovat soudní pře. Lékařova kariéra by skončila, kdyby přestaly existovat nemoci. Filozofova kariéra by skončila, kdyby neexistovaly žádné otázky."

A kariéra Boha by skončila, kdyby přestaly existovat problémy !

"Přesně tak. Vyjádřil jsi to naprosto přesně. Všichni bychom přestali tvořit, kdyby nebylo co tvořit. Všichni máme zájem na tom, aby celý proces pokračoval. Přestože říkáme, že bychom rádi vyřešili všechny problémy, neodvažujeme se je vyřešit, protože bychom neměli co na práci.

Představitelé válečného průmyslu si to uvědomují velmi dobře. Z toho důvodu jsou proti jakékoli vládě, která by chtěla navždy skoncovat s válkou kdekoli.

Lékařský establishment si to také uvědomuje. Proto se v zájmu svého přežití tak horlivě brání proti jakémukoli zázračnému léku - nemluvě o možnosti samotných zázraků.

Vaší náboženské obci je to také jasné. Proto napadá jakékoli pojetí Boha, které nezahrnuje strach, soud a odplatu, a odmítá jakoukoli definici Já, která nezahrnuje její vlastní představu jediné pravé cesty k Bohu.

Jestliže řeknu člověku, ty jsi Bůh - k čemu je potom náboženství ?  Jestliže mu řeknu, jsi vyléčen, k čemu je potom lékařská věda ?  Jestliže mu řeknu, budeš žít v míru, k čemu jsou potom vyjednavači míru ?  Jestliže řeknu, že všechno funguje, k čemu jsou potom všichni ostatní ?

K čemu jsou například instalatéři ?

Na světě jsou v podstatě dva druhy lidí: ti, kteří vám dávají věci, které potřebujete, a ti, kteří tyto věci spravují. V jistém smyslu jsou údržbáři i řezníci, pekaři, výrobci svíček a všichni ostatní, kteří vám dávají potřebné věci. Neboť toužit po něčem znamená potřebovat to. Proto si dávejte pozor, aby se vám touha nestala návykem."

Chceš říci, že na světě budou vždycky problémy ?  Chceš říci, že chceš, aby to tak bylo ?

"Říkám, že svět existuje tak, jak existuje - stejně jako sněhová vločka existuje tak, jak existuje - přesně podle plánu. Vy jste jej takovým udělali - stejně jako jste udělali svůj život přesně takovým, jaký je.

Já chci to, co chcete vy. Jakmile budete chtít opravdu skoncovat s hladem, na světě přestane být hlad. Dal jsem vám všechno potřebné, abyste to mohli udělat. Ale vy to neuděláte. Ne proto, že to udělat nemůžete. Mohli byste skoncovat s hladem hned zítra. Vy to však udělat nechcete.

Tvrdíte, že existují dobré důvody, aby denně umíralo hladem 40 tisíc lidí. Žádné dobré důvody neexistují. Říkáte, že proti tomu nemůžete nic dělat, a přitom každý den přivádíte na svět 50 tisíc novorozenců. A tomu říkáte láska. Tomu říkáte Boží plán. Takový plán postrádá jakoukoli logiku, nemluvě vůbec o soucitu.

Ukazuji vám, že svět existuje tak, jak existuje, protože to tak chcete. Systematicky ničíte životní prostředí a přitom označujete takzvané přírodní katastrofy za důkaz krutosti Boha nebo Přírody. Podvádíte sami sebe, neboť právě vaše způsoby jsou kruté.

Nic není mírnější než Příroda. A nikdo není k Přírodě krutější než člověk. A přesto odmítáte veškerou odpovědnost. Říkáte, že to není vaše vina, a v tom máte pravdu. Neboť to není otázka viny, je to otázka volby.

Můžete se rozhodnout, že hned zítra přestanete ničit deštné pralesy. Můžete se rozhodnout, že přestanete ničit ochrannou vrstvu ozonu kolem zeměkoule. Můžete se rozhodnout, že přestanete ničit světový ekosystém. Můžete se pokusit dát sněhovou vločku opět dohromady - nebo alespoň zastavit její neúprosné tání - ale uděláte to ?

Podobně můžete hned zítra skončit všechny války. Jednoduše. Snadno. Záleží jen na tom, zda se všichni dohodnete. Nemůžete-li se však dohodnout na něčem tak jednoduchém, jako je skoncování se zabíjením lidí, jak můžete žádat Boha, aby dal váš život do pořádku ?

Neudělám pro vás nic, co neuděláte vy pro sebe. Tak hovoří zákon a tak hovoří prorokové.

Svět je v takovém stavu, v jakém je, kvůli vám a rozhodnutím, která jste učinili - nebo neučinili.

(Nerozhodnout se znamená rozhodnout se.)

Země je v takovém stavu, v jakém je, kvůli vám a rozhodnutím, která jste učinili - nebo neučinili.

Váš vlastní život je takový, jaký je, kvůli vám a rozhodnutím, která jste učinili - nebo neučinili."

To, že mě přejelo nákladní auto, vůbec nezáleželo na mém rozhodnutí !  Nezáleželo na mém rozhodnutí ani to, že jsem byl přepaden lupičem. To by mohl někdo říci. Na světě jsou lidé, kteří by to mohli říci.

"Vy všichni jste zodpovědní za situace, které v lupiči probouzejí touhu krást. Všichni vytváříte vědomí, které umožňuje znásilňování žen. Teprve když v sobě samých uvidíte to, co je příčinou zločinu, začnete napravovat podmínky, jež k němu vedou.

Nakrmte hladové, vraťte důstojnost chudým. Dejte příležitost méně talentovaným. Skoncujte s předsudky, které udržují masy v beznadějné situaci. Odhoďte všechna omezení a tabu týkající se sexuální energie - pomozte druhým pochopit nádheru sexuality a zaměřte ji správným směrem. Když to uděláte, navždy skoncujete s násilím.

Pokud se týká takzvaných "nehod", naučte se je přijímat jako součást velké mozaiky. Přišli jste na svět, abyste si vypracovali individuální plán, jak spasit sami sebe. Spása však neznamená, že se vyhnete nástrahám ďábla. Neexistuje nic takového jako ďábel, a neexistuje peklo. Snažíte se vymanit ze zapomnění nerealizovaného života.

V této bitvě nemůžete prohrát. Nemůžete neuspět. A proto to není bitva, ale proces. Jestliže si to však neuvědomíte, budete považovat život za neustálý boj. Můžete tomu uvěřit natolik, že si kolem boje vytvoříte celé náboženství. Takové náboženství vás bude učit, že boj je smyslem života. To je však špatné učení. Život se vyvíjí tím, že nebojujete. Vítězství dosáhnete tím, že se odevzdáte.

Nehody se stávají, protože se stávají. Určité prvky životního procesu, které se sešly v určitou dobu a určitým způsobem, vedly k určitým výsledkům - k výsledkům, které z různých důvodů považujete za nepříznivé. A přesto z hlediska programu vaší duše nemusejí být tak nepříznivé.

Řeknu vám tohle: Neexistují shody okolností a nic se neděje "náhodně". Každou událost si vybíráte, abyste mohli vytvořit a poznat to, čím skutečně jste. Všichni skuteční Mistři si to uvědomují. Proto si zachovávají klid a rozvahu i v nejhorších chvílích života.

Velcí učitelé vašeho křesťanského náboženství si to uvědomují. Vědí, že Ježíše nevyvedlo z klidu ani ukřižování, protože to očekával. Mohl odejít, ale neodešel. Mohl celý proces zastavit, kdykoli by se mu zachtělo. Měl k tomu dostatečnou moc. A přesto to neudělal. Nechal se ukřižovat, aby osvobodil člověka. Říkal lidem, podívejte se, co mohu udělat. Dívejte se na to, co je pravdivé. A uvědomte si, že tohle všechno můžete udělat i vy. Neboť neřekl jsem vám, že jste Bohové ?  Vy mi však nevěříte. Jestliže tomu nevěříte, věřte v sebe a věřte ve mne.

Ježíš byl tak soucitný, že si našel způsob, jak ovlivnit svět, aby se všichni lidé dostali do nebe (seberealizace) skrze něho. Neboť Ježíš přemohl utrpení a smrt. A totéž můžete udělat i vy.

Kristus neučil, že získáte věčný život - učil, že ho už máte; neučil, že budete bratry v Bohu učil, že jimi už jste; neučil, že dostanete všechno, co chcete, - učil, že to už máte.

Nic jiného nepotřebujete vědět. Neboť jste tvůrci své reality a váš život nemůže být jiný než takový, jak si ho představujete.

Svůj život vytváříte svým myšlením. To je první krok tvůrčího aktu. Bůh Otec je myšlenka. Vaše myšlenka je rodičem, který dává vzniknout všemu."

Tohle je jeden ze zákonů, které si musíme zapamatovat ?

"Ano."

Můžeš mi říci, jaké jsou další ?

"Už jsem ti to řekl. Od počátku času vás učím všechny zákony. Vysvětluji vám je znovu a znovu. Posílám vám jednoho učitele za druhým. Vy je však neposloucháte. Vy je zabíjíte."

Ale proč ?  Proč zabíjíme ty nejzbožnější lidi mezi námi ?  Zabíjíme je nebo je zneuctíváme, což je totéž. Proč ?

"Protože odmítají každou vaši myšlenku, která mě popírá. A vy mě musíte popírat, jestliže popíráte své já."

Proč bychom chtěli popírat tebe nebo sebe ?

"Protože se všichni bojíte. A protože se vám mé sliby zdají být příliš dobré. Protože nemůžete přijmout nejvyšší Pravdu. A proto se omezujete na duchovnost, která učí strach a závislost a nesnášenlivost, místo aby učila lásku a moc a pochopení.

Jste naplněni strachem - a největší strach máte z toho, že můj největší slib může být největší lží. A proto si vytváříte různé fantazie. Tvrdíte, že každý slib, který vám dává moc a zaručuje vám Boží lásku, musí být falešným slibem ďábla. Říkáte si, že jedině ďábel by vám mohl dát takový slib - aby vás svedl k falešné představě strašného, žárlivého, mstivého a trestajícího Boha.

Přestože tyto vlastnosti odpovídají spíš definici ďábla (kdyby nějaký vůbec existoval), připisujete je Bohu, abyste nemuseli přijmout Božské sliby svého Stvořitele ani Božské vlastnosti svého Já.

Taková je moc strachu."

Snažím se svého strachu zbavit. Můžeš mi říci o dalších zákonech ?

"První zákon říká, že můžete dělat, být a mít všechno, co si umíte představit. Druhý zákon říká, že přitahujete všechno, čeho se bojíte."

Proč je tomu tak ?

"Emoce je síla, která přitahuje. To, čeho se bojíte, zakusíte. Zvířata - která považujete za nižší životní formu - okamžitě poznají, když se jich bojíte. Rostliny - které považujete za ještě nižší životní formu - reagují mnohem lépe na lidi, kteří je milují, než na lidi, kteří o ně nemají zájem.

Nic z toho není náhodné. Ve vesmíru není nic náhodného - existuje jen velký plán; neuvěřitelná "sněhová vločka".

Emoce je energie v pohybu. Když rozproudíte energii, vyvoláte účinek. Jestliže rozproudíte dostatek energie, vytvoříte hmotu. Hmota je nahromaděná energie. Manipulujete-li energii určitým způsobem a dostatečně dlouhou dobu, dostanete hmotu. Každý Mistr zná tento zákon. Je to alchymie vesmíru. Je to tajemství života.

Myšlenka je čistá energie. Každá myšlenka je tvůrčí. Energie vaší myšlenky nikdy neumírá. Nikdy. Opouští vaši bytost a rozšiřuje se do celého vesmíru. Myšlenka je věčná.

Všechny myšlenky koagulují; všechny myšlenky se setkávají s ostatními myšlenkami a vytvářejí proměnlivou strukturu nevýslovné krásy a neuvěřitelné složitosti.

Energie přitahuje energii stejného druhu - a vytváří "nakupení" stejné energie. Když se setká dostatečné množství podobných "nakupení", spojí se dohromady. K vytvoření hmoty je třeba nepředstavitelné množství energie stejného druhu. Nicméně z čisté energie se nakonec vytvoří hmota. To je jediný způsob, jak může vzniknout hmota. Jakmile se energie změní v hmotu, zůstane hmotou velmi dlouho - pokud její struktura není narušena jiným druhem energie. Tato energie jiného druhu ve skutečnosti rozkládá hmotu a uvolňuje surovou energii.

Na této teorii je založena například atomová bomba. Einsteinovi se podařilo vysvětlit nejlépe ze všech lidí tvůrčí tajemství vesmíru.

Nyní byste měli chápat, jak mohou lidé podobného smýšlení vytvořit určitou realitu. Rčení, "Kdykoli se dva nebo více lidí shromáždí ve jménu Boha", získává mnohem hlubší význam.

Když celé společnosti myslí určitým způsobem, stává se mnoho velmi pozoruhodných věcí - ne všechny jsou však žádoucí. Například společnost, která žije ve strachu, nevyhnutelně produkuje to, z čeho má největší strach.

Velké komunity nebo kongregace často nacházejí ve společném myšlení (neboli v tom, čemu někteří lidé říkají modlitba) schopnost produkovat zázraky.

A je nutné podotknout, že dokonce i jedinci - je-li jejich myšlenka dostatečně silná - mohou vyprodukovat podobný výsledek. Ježe to dělal běžně. Věděl, jak přenášet a ovládat energii a hmotu. Mnoho dalších Mistrů to umělo. Mnoho Mistrů to umí i dnes.

I vy se to můžete naučit. Dnes.

Je to znalost dobra a zla, znalost, na které se podíleli Adam a Eva. Dokud to nepochopili, nemohl existovat život v dnešní podobě. Adam a Eva - první muž a první žena - byli Otcem a Matkou lidské zkušenosti.

To, co mytologie popisuje jako Adamův pád, bylo ve skutečnosti Adamovým povznesením; byla to největší událost v historii lidstva. Neboť bez toho by neexistoval svět relativity. Čin Adama a Evy nebyl prvotním hříchem, byl ve skutečnosti prvním požehnáním. Měli byste jim děkovat, neboť tím, že učinili první "nesprávné" rozhodnutí, vytvořili možnost činit jakákoli rozhodnutí.

Vaše mytologie popisuje Evu jako špatnou - neboť nabídla Adamovi jablko ze zakázaného stromu dobra a zla. Tato mýtická událost vám od té doby dovoluje považovat ženu za příčinu mužova "pádu".

Čeho se nejvíc bojíte, to vás bude ze všeho nejvíc pronásledovat. Váš strach to k vám bude přitahovat jako magnet. Posvátné knihy všech náboženství vás nabádají, abyste neměli strach. Myslíte si, že je to náhoda ?

Zákony jsou velmi jednoduché:

1. Myšlenka je tvůrčí.
2. Strach přitahuje energii podobného druhu.
3. Neexistuje nic než láska."

Tomu nerozumím. Jak může existovat jen láska, když strach přitahuje energii podobného druhu ?

"Láska je nejvyšší realita. Láska je jediná realita. Láska je všechno. Pocit lásky je vaším prožíváním Boží existence.

Láska je vším, co je, co bylo a co bude. Když vstoupíte do absolutna, vstoupíte do lásky.
Sféra relativity byla vytvořena proto, abych mohl zakoušet své Já. To jsem vám již vysvětlil. To však nedělá sféru relativity reálnou. Vy i já tuto realitu vytváříme - abychom mohli poznat sami sebe empiricky.

Nicméně tato realita se může jevit jako velmi reálná. Přijímáme ji jako skutečně existující. Tímto způsobem Bůh stvořil "něco jiného" než sebe (i když to je, přesně řečeno, nemožné, neboť Bůh je vším, co existuje).

Tím, že jsem stvořil "něco jiného" - to jest sféru relativity - vytvořil jsem prostředí, ve kterém se můžete rozhodnout, že budete Bohem, místo aby vám bylo připomínáno, že Bohem jste; ve kterém můžete zakoušet Boha jako tvůrčí akt, nikoli jako pouhé myšlení; ve kterém i malá svíčka na slunci ta nejmenší dušička - může poznat sama sebe jako světlo.

Strach je druhým pólem lásky. To je prvotní polarita. Když jsem stvořil sféru relativity, nejdříve jsem stvořil opak sebe samého. Ve sféře, kde žijete na fyzické úrovni, jsou jen dva stavy existence: láska a strach. Myšlenky zakořeněné ve strachu produkují jeden druh materializace na fyzické úrovni, kdežto myšlenky zakořeněné v lásce produkují jiné druhy.

Staří mistři objevili tajemství relativního světa - a odmítli uznat jeho realitu. Zkrátka a dobře Mistři jsou ti, kteří uznávají jen lásku. V každém okamžiku. V každém případě. V každé situaci. I když byli zabíjeni, milovali své vrahy. I když byli pronásledováni, milovali své pronásledovatele.

To je velmi obtížné pochopit a ještě obtížnější napodobit. Nicméně to každý Mistr vždycky dělal. Každý Mistr to dělal bez ohledu na to, k jaké náboženské nebo filozofické tradici patřil.

Tento příklad a toto ponaučení vám bylo dáno. Znovu a znovu vám to bylo ukazováno. Během celé historie a na všech místech. Po celý váš život a v každém okamžiku. Vesmír použil všech prostředků, aby vám tuto Pravdu odhalil. Odhalil vám ji v písních a příbězích, v poezii a tanci, v pohyblivých obrazech, kterým říkáte film, a ve slovech, kterým říkáte knihy.

Všemi koridory lidské zkušenosti se ozývá tato Pravda: Láska je jedinou odpovědí. Ale vy neposloucháte.

Nyní se obracíte k této knize a opět se mě ptáte na to, co jsem vám řekl nesčíslněkrát. A já vám to budu opakovat - v kontextu této knihy. Jste ochotni nyní poslouchat ?  Uslyšíte mě ?

Co vás přivedlo k této knize ?  Jak došlo k tomu, že ji držíte v rukou ?  Myslíte si, že nevím, co dělám ?

Ve vesmíru neexistují žádné náhody.

Slyšel jsem volání vašich srdcí. Viděl jsem hledání vašich duší. Vím, jak hluboce toužíte po této Pravdě. V bolestech i radosti po ní voláte. Neustále mě prosíte: Ukaž se. Zjev se.

V této knize to dělám tak srozumitelně, že tomu nelze nerozumět. Vyjadřuji se jazykem tak jednoduchým, že vás nemůže zmást. Slovy tak obyčejnými, že se v nich nemůžete ztratit.

Proto se mě ptejte. Ptejte se na cokoli. Pokusím se vám odpovědět. Použiji k tomu celého vesmíru. Proto dávejte dobrý pozor. Tato kniha není ani zdaleka mým jediným nástrojem. Můžete mi položit otázku a pak knihu odložit. Ale dávejte pozor. Poslouchejte. Soustřeďte se na slova příští písně, kterou uslyšíte. Na informace v příštím článku, který budete číst. Na příběh příštího filmu, který uvidíte. Na náhodnou poznámku člověka, kterého potkáte. Nebo na zvuk příští řeky, příštího oceánu, příštího závanu větru, který laská vaše uši - to vše jsou moje prostředky; všechny tyto cesty jsou mi otevřeny. Budu k vám hovořit, pokud budete naslouchat. Přijdu k vám, pozvete-li mě. Pak vám ukážu, že jsem tu vždycky. Všemi způsoby."




2


Způsobíš, abych poznal stezku života.
U tvého obličeje je radování do sytosti;
po tvé pravici je příjemnost navždy.
Žalm 16:11

Celý život hledám cestu k Bohu.

"To vím - "

- a teď jsem ji našel a nemohu tomu uvěřit. Připadám si, jako bych tu seděl a psal tohle vše sám sobě.

"To děláš."

Nepřipadá mi to jako rozhovor s Bohem.

"Chceš zvony a píšťaly ?  Uvidím, co mohu udělat."

Pravděpodobně víš, že někteří lidé budou považovat tuto knihu za rouhání. Zejména budeš-li mluvit jako vtipálek.

"Dovol mi, abych ti něco vysvětlil. Všichni si myslíte, že Bůh se projevuje jen jedním způsobem. To je velmi nebezpečná myšlenka.

Brání vám v tom, abyste Boha viděli všude. Myslíte-li si, že Bůh hovoří jen jedním způsobem, že má jen jednu podobu, nikdy mě neuvidíte a neuslyšíte. Celý život budete hledat Boha a nenajdete ji. Neboť hledáte jeho. Tohle je jen příklad.

Říká se, že nevidíte-li Boha v profánním ani hlubokém světě, uniká vám půl pravdy. To je velká Pravda.

Bůh je ve smutku i ve smíchu, v hořkosti i radosti. Za vším se skrývá Boží záměr - a proto je Bůh přítomen ve všem."

Jednou jsem začal psát knihu, které jsem chtěl dát titul "Bůh je obložený chlebíček".

"Byla by to velmi dobrá kniha. Dal jsem ti inspiraci. Proč jsi ji nedopsal ?"

Připadalo mi to jako rouhání. Nebo při nejmenším jako něco strašně neuctivého.

"Chceš říci nádherně neuctivého !  Jak jsi přišel na to, že Bůh je jen "uctivý". Bůh je dole i nahoře. Bůh je teplo i chlad. Je napravo i nalevo. Uctivý i neuctivý !

Myslíš si, že Bůh se neumí smát ?  Že nemá rád vtipy ?  Že nezná humor ?  Říkám vám, Bůh vymyslil humor.

Myslíte si, že musíte šeptat, když se mnou mluvíte ?  Jsou snad slangová nebo sprostá slova mimo dosah mého chápání ?  Říkám vám, můžete ke mně mluvit, jako byste hovořili ke svému nejlepšímu příteli.

Myslíte si, že existuje nějaké slovo, které jsem nikdy neslyšel ?  Nějaký pohled, který jsem nikdy neviděl ?  Zvuk, který neznám ?

Myslíte si, že něčím pohrdám, zatímco miluji ostatní ?  Říkám vám, ničím nepohrdám. Nic mi není odporné. Všechno je život, a život je dar; nevýslovný poklad; něco posvátného.

Já jsem život, neboť jsem látka, kterou je život. Každý aspekt života má posvátný účel. Nic neexistuje bez důvodu; všemu rozumím a se vším souhlasím."

Jak je to možné ?  A co všechno to zlo, které dělá člověk ?

"Vy lidé nemůžete vytvořit nic - ani myšlenku, ani předmět, ani událost - co by se vymykalo Božímu plánu. Neboť součástí Božího plánu je, abyste tvořili všechno, co chcete. V této svobodě spočívá vaše poznání Boha jako Boha - a pro takové poznání jsem vás stvořil. Proto jsem stvořil život.

Zlo je to, čemu říkáte zlo. A dokonce i to miluji, neboť jedině skrze to, čemu říkáte zlo, můžete poznat dobro; jedině skrze to, čemu říkáte práce ďábla, můžete poznat a vykonávat práci Boží. Nedávám přednost horkému před studeným, vysokému před nízkým, pravému před levým. To vše je relativní. Všechno je součástí toho, co je.

"Dobro" nemiluji více, než miluji "zlo". Hitler odešel do nebe. Až to pochopíte, porozumíte Bohu."

Byl jsem vychován k tomu, abych věřil, že dobro a zlo skutečně existuje; že špatné a dobré jsou protiklady; že některé věci nejsou z hlediska Boha přijatelné.

"Z hlediska Boha je "přijatelné" všechno, neboť jak by Bůh mohl odmítnout to, co je ?  Něco odmítnout znamená popírat, že to existuje. Říci, že něco není správné, je totéž jako říci, že to není částí Boha - a to není možné.

Buďte však věrni svým názorům a hodnotám, neboť to jsou hodnoty vašich rodičů, vašich přátel a vaší společnosti. Tvoří strukturu vašeho života a kdybyste je ztratili, rozpárali byste látku své zkušenosti. Přesto je zkoumejte jeden po druhém. Nerozebírejte dům, ale podívejte se na každou cihlu a vyměňte ty, které jsou rozbité a budovu již nepodporují.

Vaše představy dobra a zla jsou jen představy. Jsou to myšlenky, které tvoří podstatu toho, čím jste. Existuje jen jediný důvod změnit je: a tím je nespokojenost s tím, čím jste.

Jedině vy sami víte, zda jste spokojení. Jedině vy můžete říci o svém životě: "Tohle je můj výtvor (syn), se kterým jsem spokojen."

Jestliže vám vaše hodnoty vyhovují, buďte jim věrní. Ospravedlňujte je. Braňte je.

Bojujte za ně takovým způsobem, který nikoho nezraňuje. Zranění není nutnou součástí hojení."

Říkáš, "buďte věrní svým hodnotám" a zároveň říkáš, že všechny naše hodnoty jsou nesprávné. Vysvětli mi to.

"Neřekl jsem, že vaše hodnoty jsou nesprávné. Ale nejsou ani správné. Jsou to prostě názory. Hodnocení. Rozhodnutí. Většinou jsou to rozhodnutí, která jste neučinili vy, ale někdo jiný. Například vaši rodiče. Vaše náboženství. Vaši učitelé, historikové, politikové.

Velmi málo svých názorů jste si utvořili na základě vlastní zkušenosti. A přesto cílem vašeho života je získat zkušenost - a z této zkušenosti vytvořit své já. Vy však tvoříte své já ze zkušenosti druhých.

Kdyby existoval hřích, pak by jím bylo právě tohle: dovolit sami sobě stát se tím, čím jsme, na základě zkušenosti druhých. A právě tohoto "hříchu" se dopouštíte. Vy všichni. Nečekáte na svou vlastní zkušenost, přijímáte zkušenost druhých jako evangelium (doslovně), a když pak poprvé sami něco zažijete, překryjete svou zkušenost tím, co si myslíte, že už znáte.

Kdybyste to nedělali, mohli byste získat úplně jinou zkušenost - zkušenost, která by mohla popřít zkušenost vašich učitelů. Většinou nechcete připustit, že se vaši rodiče, vaše škola, vaše náboženství a posvátné knihy mýlí - a proto popíráte svou vlastní zkušenost ve prospěch toho, co vám bylo řečeno, abyste si myslili.

Ničím to není ilustrováno lépe než vaším vztahem k sexualitě.

Každý ví, že sexuální zážitek může být nejsilnějším, nejvíce vzrušujícím, nejradostnějším, nejvíce posilujícím, nejintimnějším fyzickým zážitkem, jakého je člověk schopen. I když to víte ze své vlastní zkušenosti, přesto přijímáte názory druhých - kteří mají zájem na tom, jak myslíte.

Tyto názory a myšlenky odporují vaší vlastni zkušenosti, ale protože nechcete připustit, že se vaši učitelé mýlí, přesvědčíte sami sebe, že mylná je vaše zkušenost. Proto jste zradili svou vlastní pravdu - se zničujícími důsledky.

Totéž děláte s penězi. Kdykoli jste měli spoustu peněz, cítili jste se dobře. Dělalo vám dobře, když jste je dostávali, a dělalo vám dobře, když jste je utráceli. Nebylo na tom nic "špatného". Přesto jste si vštípili učení druhých natolik, že jste odmítli svou vlastní zkušenost ve prospěch "pravdy".

Když jste přijali tuto "pravdu" za svou, utvořili jste si kolem ní své názory - to jest myšlenky, které jsou tvůrčí. Tak jste si vytvořili osobní realitu kolem peněz, která od vás peníze odpuzuje - neboť proč byste se snažili přitahovat něco, co není dobré ?

Je překvapující, že jste si vytvořili stejně rozporný názor na Boha. Vaše srdce vám říká, že Bůh je dobrý. Vaši učitelé vám říkají, že Bůh je špatný. Vaše srdce vám říká, abyste Boha milovali bez obav. Vaši učitelé vám říkají, že Boha se musíte bát, neboť je to mstivý Bůh. Říkají, že musíte žít ve strachu před Božím hněvem. Musíte se třást v jeho přítomnosti. Celý život se musíte bát jeho soudu. Neboť Bůh je "spravedlivý". Bůh ví, že budete mít potíže, až stanete před jeho strašným soudem. Proto musíte být "poslušni" jeho přikázání. Nebo na to doplatíte.

Nesmíte klást takové logické otázky jako: "Kdyby Bůh vyžadoval, abychom přísně dodržovali jeho zákony, proč vytvořil možnost porušování těchto zákonů ?"  Protože chtěl, abyste měli "svobodnou volbu", říkají vaši učitelé. Jaká je to však svobodná volba, když vám přináší odsouzení ?  Jak může být taková volba svobodná, když to není vaše volba, ale volba někoho jiného ?  Ti, kteří vás tohle učí, dělají z Boha pokrytce.

Říkají vám, že Bůh je odpouštějící a soucitný - ale když o odpuštění nepožádáte "správným způsobem", pak vaše prosby nebudou vyslyšeny. Ani to by nebylo tak špatné, kdyby existoval jediný správný způsob, jak se modlit za odpuštění; je však tolik "správných způsobů", kolik je učitelů, kteří je učí.

Proto většina z vás stráví celý život hledáním "správného" způsobu, jak Boha uctívat a poslouchat a jak mu sloužit. Celá ironie spočívá v tom, že nechci vaše uctívání, nepotřebuji vaši poslušnost a nevyžaduji od vás, abyste mi sloužili.

Takové chování vždy vyžadovali od svých poddaných monarchové - často velmi egocentričtí a despotičtí. Nejsou to Boží požadavky - a je pozoruhodné, že lidé ještě nepřišli na to, že jsou to falešné požadavky, které nemají nic společného s potřebami Boha.

Bůh nemá žádné potřeby. Jsoucno je všechno, co je. Proto nic nepostrádá ani nepotřebuje.

Věříte-li v Boha, který něco potřebuje - a je natolik uražen, když to nedostane, že trestá ty, kteří mu to nedali - pak věříte v mnohem menšího Boha, než jsem já. Jste dětmi menšího Boha.

Mé děti, dovolte mi, abych vás opět ujistil, že nemám žádné potřeby. Nic nepotřebuji.

To neznamená, že nemám žádné touhy. Touha je něco jiného než potřeba (i když pro mnohé z vás je touha a potřeba totéž).

Touha je počátkem veškeré tvůrčí činnosti. Je to první myšlenka. Je to vznešený pocit v duši. Je to Bůh, který se rozhoduje, co stvoří.

A co je touhou Boha ?

Především toužím poznat a zakusit sám sebe v celé své nádheře - abych poznal, čím jsem. To bylo nemožné před tím, než jsem stvořil vás a všechny světy ve vesmíru.

Zadruhé chci, abyste poznali a zakusili, čím skutečně jste - skrze schopnost tvořit sami sebe jakýmkoli způsobem, který si zvolíte.

Zatřetí chci, aby celý životní proces byl neustálou radostí, neustálým tvořením, neustálým rozšiřováním a dokonalým naplněním v každém okamžiku.

Vytvořil jsem dokonalý systém, který zaručuje realizaci těchto tužeb. Právě teď se realizuji. Jediný rozdíl mezi vám a mnou je v tom, že já to vím.

V okamžiku absolutního poznání (který může přijít kdykoli) se budete cítit tak, jako se já cítím vždycky: budete radostní, milující, chápající, žehnající a vděční.

Existuje pět postojů Boha. Než skončíme tento dialog, ukážu vám, jak užitím těchto postojů dosáhnete zbožnosti.

To vše je velmi dlouhou odpovědí na velmi krátkou otázku.

Ano, buďte věrni svým hodnotám a názorům - dokud máte pocit, že vám slouží. Ale snažte se zjistit, zda hodnoty, kterým sloužíte svými myšlenkami, slovy a činy, vám dovolují realizovat nejvyšší a nejlepší představu, kterou jste o sobě kdy měli.

Zkoumejte své hodnoty jednu po druhé. Vystavte je světlu veřejného zkoumání. Jestliže bez váhání můžete říci světu, čím jste a v co věříte, pak jste se sebou spokojeni. V tom případě nemusíte pokračovat v tomto dialogu, neboť jste si vytvořili takové já a takový život - že nemusíte nic zlepšovat. Dosáhli jste dokonalosti. Odložte tuto knihu."

Můj život není dokonalý. Já nejsem dokonalý. Jsem změtí nedokonalostí. Přeji si - občas si to přeji z celého srdce - napravit tyto nedokonalosti; poznat příčinu svého chování, svých neúspěchů a překážek. Proto jsem se obrátil na tebe. Sám nejsem schopen najít odpovědi.

"Jsem rád, že ses na mě obrátil. Vždycky jsem tu byl proto, abych lidem pomáhal. Jsem tu i teď. Nemusíte hledat odpovědi sami. Nikdy jste to dělat nemuseli."

A přece mi připadá příliš... troufalé... hovořit s tebou tímto způsobem - nedovedu si představit, že ty - Bůh - mi odpovíš - chci říci, že to je šílené.

"Chápu. Všichni autoři bible byli normální, ale vy ostatní jste šílení."

Autoři bible byli svědkové Kristova života a věrně zaznamenali všechno, co slyšeli a viděli.

"Tady tě musím opravit. Většina autorů Nového zákona se nikdy nesetkala s Ježíšem. Narodili se dlouho po Ježíšově odchodu ze Země. Nepoznali by ho, ani kdyby do něho vrazili na ulici."

Ale...

"Autoři bible byli velcí věřící a velcí historikové. Zapisovali příběhy, které slyšeli od svých starších, až nakonec vznikl písemný doklad.

A ne všechno, co slyšeli, bylo zahrnuto do konečné verze.

Kolem Ježíšova učení vzniklo mnoho "církví" - a jak se často stává, když se lidé shromáždí kolem mocné myšlenky, byli jedinci, kteří rozhodovali o tom, které části Ježíšova příběhu budou zapsány a jak. Tento proces výběru a editace pokračoval po celou dobu psaní evangelií a Bible.

Dokonce několik století po napsání původní verze rozhodl Vysoký církevní koncil o tom, které pravdy a doktríny budou zahrnuty do oficiální bible - a které budou vypuštěny jako "nezdravé" a "předčasné".

Existují také další posvátné knihy - všechny napsané v okamžicích inspirace obyčejnými lidmi, kteří nebyli o nic šílenější než vy."

Naznačuješ - to snad nemyslíš vážně - že by se tento text jednoho dne mohl stát "posvátnou knihou" ?

"Mé dítě, všechno v životě je posvátné. V tom smyslu je tedy i tento text posvátný. Ale nebudu se s tebou dohadovat o slovech, protože vím, co chceš říci.

Ne, nenaznačuji, že se tento rukopis jednou stane posvátnou knihou. Určitě ne dříve než za několik století ani před tím, než se jazyk stane zastaralým.

Problém spočívá v tom, že jazyk této knihy je příliš hovorový, příliš současný. Lidé se domnívají, že kdyby s nimi hovořil Bůh, nemluvil by jako jejich soused. Jazyk by měl mít nějakou sjednocující strukturu. Určitou důstojnost. Božskost.

Jak už jsem řekl, to je součástí celého problému. Lidé se domnívají, že Bůh se projevuje jen v jedné podobě. Všechno, co neodpovídá této podobě, je považováno za rouhání."

Jak už jsem řekl.

"Jak už jsi řekl.

Ale zkoumejme jádro tvé otázky. Proč si myslíš, že je ší1ené rozmlouvat s Bohem ?  Nevěříš snad v modlitbu ?"

Věřím, ale to je něco jiného. Modlitbu jsem vždy považoval za monolog. Já se modlím a Bůh mlčí.

"Bůh nikdy nevyslyšel tvou modlitbu ?"

Ano, ale nikdy na ni neodpověděl slovy. V životě se mi stalo mnoho věcí, o kterých jsem byl přesvědčen, že jsou odpovědí - velmi přímou odpovědí - na modlitbu. Ale Bůh ke mně nikdy nehovořil.

"Rozumím. Takže tento Bůh, v něhož věříš - tento Bůh může dělat všechno - ale nemůže mluvit."

Samozřejmě že Bůh může mluvit, když chce. Zdá se mi však nepravděpodobné, že by chtěl mluvit ke mně.

"Tohle je příčinou všech problémů ve vašem životě - neboť vy lidé se nepovažujete za hodné toho, aby k vám hovořil Bůh.

Jak tedy můžete očekávat, že uslyšíte můj hlas, když si myslíte, že si nezasloužíte, abych k vám hovořil ?

Říkám tohle: Právě teď dělám zázrak. Neboť hovořím nejen k tobě, ale ke každému, kdo čte tuto knihu.

Hovořím ke každému z nich. Každého z nich znám. Vím, kdo si najde cestu k mým slovům - a vím, že někteří uslyší - a někteří budou jen poslouchat, ale neuslyší nic."

To mě přivádí k další věci. Už teď přemýšlím o tom, že tenhle rozhovor budu publikovat.

"Ano. A co je na tom "špatného" ?"

Může někdo říci, že to dělám proto, abych na tom vydělal ?  Není to podezřelé ?

"Chceš něco napsat jen proto, abys vydělal spoustu peněz ?"

Ne. Proto jsem nezačal psát. Začal jsem si tento dialog zapisovat, protože mě třicet let pronásledovaly určité otázky, na které jsem zoufale potřeboval odpovědi. Teprve později mě napadlo, že bych z toho mohl udělat knihu.

"Ten nápad jsem ti dal já."

Ty ?

"Ano. Přece si nemyslíš, že bych dovolil, abys promarnil všechny tyto nádherné otázky a odpovědi."

O tom jsem nepřemýšlel. Zpočátku jsem jen chtěl dostat odpovědi na své otázky, abych ukončil své hledání a našel spokojenost.

"Dobře. Tak přestaň pochybovat o svých motivech (děláš to pořád) a pokračuj v psaní."




3


Mám stovku otázek. Tisíc otázek. Milion. Ale někdy nevím, kde začít.

"Začni kdekoli. Ptej se. Napiš si na papír otázky, které tě napadnou."

Dobře. Některé z nich ti budou připadat velmi jednoduché, velmi obyčejné.

"Přestaň se kritizovat. Prostě je napiš na papír."

Tak dobře. Tady jsou otázky, které mě právě napadají.

1. Kdy se můj život konečně rozběhne ?  Co je třeba k tomu, abych měl alespoň nějaký úspěch ?  Skončí někdy ten zápas ?

2. Kdy se naučím dost, abych si rozuměl s lidmi ? Je možné být šťastný ve vztazích k druhým ?  Musí mě druzí neustále napadat ?

3. Proč nikdy nemám dost peněz ?  Jsem předurčen k tomu, abych žil do konce života v nedostatku ?  Co mi brání v tom, abych plně realizoval svůj potenciál v tomto ohledu ?

4. Proč nemohu dělat to, co skutečně chci, a zároveň se tím uživit ?

5. Jak mohu vyřešit své zdravotní problémy ?  Mám dostatek chronických potíží na celý život. Proč je mám všechny teď ?

6. Jaké karmické ponaučení tu mám získat ?  Co se snažím zvládnout ?

7. Existuje reinkarnace ?  Kolik jsem měl životů ?  Čím jsem v nich byl ?  Je "karmický dluh" realitou ?

8. Občas mám pocit, že mám psychické schopnosti. Existují takové schopnosti ?  Mám je já ?  Co je pravdy na tom, že lidé, kteří tvrdí, že mají psychické schopnosti, "čachrují s ďáblem" ?

9. Je v pořádku nechat si platit za to, že děláme dobro ?  Jestliže se rozhodnu dělat dobro - Boží práci - mohu to dělat a zároveň být bohatý ?  Nebo se to vzájemně vylučuje ?

10. A co sexualita ?  Co je skutečnou pravdou za touto lidskou zkušeností ?  Je plození jediným clem sexuality, jak tvrdí některá náboženství ?  Lze dosáhnout osvícení jedině potlačením sexuální energie ?  Je v pořádku mít sexuální styky bez lásky ?  Je tělesná rozkoš dostatečným ospravedlněním sexuálního styku ?

11. Proč jsi udělal sexualitu tak krásným zážitkem, když se jí máme vyhýbat ?  Proč je nemorální nebo nezákonné všechno zábavné ?

12. Existuje život na jiných planetách ?  Navštívily nás bytosti z jiných planet ?  Pozorují nás ?  Dočkáme se důkazů mimozemského života ?  Má každá životní forma svého Boha ?  Jsi Bohem všeho ?

13. Zavládne někdy na Zemi utopie ?  Zjeví se někdy Bůh lidem ?  Existuje něco jako druhý příchod Kristův ?  Přijde někdy konec světa - nebo apokalypsa, jak to je prorokováno v bibli ?  Existuje jediné pravé náboženství ?  A jestliže ano, které ?

Tohle je jen několik mých otázek. Jak už jsem řekl, mám jich další stovky. Některé mě přivádějí do rozpaků - jsou tak naivní. Nicméně na ně odpověz - na jednu po druhé a pojďme o nich "hovořit".

"Tak dobře. Teď se k nim dostáváme. Neomlouvej se. Tyto otázky lidé kladou už stovky let. Kdyby byly tak hloupé, nebyly by znovu a znovu opakovány každou generací. Přistupme tedy k první otázce.

Stanovil jsem zákony, které vám umožňují mít - vytvářet - to, co chcete. Tyto zákony nemohou být porušovány ani ignorovány. Těmito zákony se řídíte i teď, když čtete tuto knihu. Nemůžete se neřídit zákonem, neboť tak to funguje ve vesmíru. Zákonům se nemůžete vyhnout; nemůžete žít mimo ně.

Každou minutu svého života žijete uvnitř zákona - a všechny své zážitky jste tak vytvořili.

Bůh je váš partner. Máme věčnou smlouvu. Já jsem vám slíbil, že vám vždycky dám to, o co požádáte. Vy jste slíbili, že budete žádat; že pochopíte celý tento proces. Už jsem vám tento proces vysvětlil. A udělám to znovu, abyste tomu rozuměli.

Jako lidé se skládáte ze TŘÍ ČÁSTÍ. Skládáte se z těla, mysli a ducha. První část je fyzická, druhá nefyzická a třetí metafyzická. Je to Boží trojice, která má mnoho jmen.

To, co jste vy, jsem já. Projevuji se jako trojjedinnost. Někteří teologové tomu říkají Otec, Syn a Duch svatý.

Vaši psychiatři uznávají tento triumvirát a hovoří o vědomí, podvědomí a nadvědomí.

Vaši filozofové tomu říkají id, ego a superego.

Vaši vědci tomu říkají energie, hmota a antihmota.

Básníci hovoří o mysli, srdci a duši. Myslitelé Nového věku hovoří o těle, mysli a duchu.

Čas se rozděluje na minulost, přítomnost a budoucnost. Nemohlo by toto rozdělení odpovídat podvědomí, vědomí a nadvědomí ?

Také prostor se rozděluje na tři části: tady, tam a prázdnota mezi tady a tam.

Tento "meziprostor" je obtížné popsat. Jakmile jej začnete definovat, stane se tím, co je "tady", nebo tím, co je "tam". Přesto víme, že tento "meziprostor" existuje. Je tím, co udržuje "tady" a "tam" na svých místech - stejně jako věčný okamžik udržuje "předtím" a "potom" na místě.

Tyto tři aspekty jsou vlastně třemi energiemi. Můžete jim říkat myšlenka, slovo a činnost. Všechny dohromady produkují výsledek - který se ve vašem jazyce nazývá pocit nebo zážitek.

Vaše duše (podvědomí, id, duch, minulost atd.) je součtem všech pocitů, které jste kdy měli. Vaše vědomí těchto pocitů se jmenuje vzpomínka. Máte-li vzpomínku, říkáte, že si na něco vzpomínáte. Že něco dáváte dohromady.

Když dáte dohromady všechny své části, vzpomenete si, čím skutečně jste.

Tvůrčí činnost začíná myšlenkou, ideou nebo představou. Všechno, co vidíte kolem sebe, byla kdysi něčí představa. Ve vašem světě neexistuje nic, co by nejdřív neexistovalo jako čistá myšlenka.

To platí i o vesmíru.

Myšlenka je první úrovní tvůrčího aktu.

Pak přichází slovo. Všechno, co řeknete, je vyjádřená myšlenka. Myšlenka je tvůrčí a vysílá tvůrčí energii do vesmíru. Slova jsou dynamičtější (někdo by řekl více tvůrčí) než myšlenky, protože mají jiné vibrace. Ovlivňuji vesmír silněji.

Slovo je druhou úrovní tvůrčího aktu. Pak přichází činnost.

Činnost jsou slova v pohybu. Slova jsou vyjádřené myšlenky. Myšlenky jsou nahromaděné energie. Energie jsou uvolněné síly. Síly jsou existující prvky. Prvky jsou části Boha nebo jsoucna.

Bůh je počátkem všeho. Koncem všeho je činnost. Činnost je poznáním Boha.

Myslíte si o sobě, že nejste dost dobří, dost krásní, že jste příliš hříšní na to, abyste byli součástí Boha. Tak dlouho popíráte to, čím jste, že jste to zapomněli.

To není náhodná shoda okolností. Všechno je součástí Božího plánu - neboť byste nemohli vytvářet to, čím jste, kdybyste tím už byli. Nejdříve jste museli popřít (zapomenout) spojení se mnou, abyste to mohli plně prožít tím, že to vytvoříte. Neboť vaším - i mým - největším přáním je, abyste poznali sami sebe jako součást Boha, jíž jste. Proto v každém okamžiku poznáváte a vytváříte sami sebe. Stejně jako já. Skrze vás.

Uvědomujte si tuto spolupráci. Chápete její důsledky ?  Je to posvátná spolupráce - skutečně posvátné společenství.

Váš život "se rozběhne", jakmile se k tomu rozhodnete. Ještě jste se nerozhodli. Protestujete a odkládáte. Nyní přišel čas, abyste vytvořili to, co vám bylo slíbeno. Abyste to mohli udělat, musíte slibu věřit, a prožívat jej. Musíte prožívat slib Boží.

Bůh říká, že jste jeho potomci. Jste stvořeni podle jeho obrazu. Jste Bohu rovni.

A tady se asi zarazíte. Jste schopni přijmout slovo "potomek" nebo "obraz", ale zaráží vás, když jste považováni za rovné Bohu. To se vám zdá příliš. Příliš odpovědné. Neboť jste-li rovni Bohu, znamená to, že se vám nic neděje - že všechno vytváříte. Nemohou již existovat oběti ani lotři -  pouze výsledky vašich myšlenek.

Říkám tohle: všechno, co vidíte ve svém světě, je důsledkem vašich představ a myšlenek.

Chcete, aby se váš život opravdu "rozběhl" ?  Změňte svou představu o životě. O sobě samých. Myslete, mluvte a jednejte jako Bůh, kterým jste.

To vás samozřejmě oddělí od mnoha - od většiny - ostatních lidí. Budou říkat, že jste šílení. Budou říkat, že se rouháte. A nakonec vás budou mít plné zuby a pokusí se vás ukřižovat.

Ukřižují vás nikoli proto, že si budou myslit, že žijete ve světě přeludů (většina lidí vám dovolí vaši osobní zábavu), ale proto, že dříve či později budou k vaší pravdě přitahováni druzí - neboť pochopí, že poskytuje naději.

A v tomto okamžiku lidé zasáhnou do vašeho života - neboť je začnete ohrožovat. Neboť vaše prostá pravda nabízí víc krásy, víc pohodlí, víc pohody, víc radosti a lásky než všechno, co by si oni mohli vymyslit.

Kdyby tuto pravdu přijali, byl by to konec jejich způsobu života. Byl by to konec nenávisti a strachu a fanatismu a války. Konec odsuzování a zabíjení ve jménu Boha. Konec názoru, že moc je pravda. Konec mocenské politiky. Konec věrnosti a vazalství ze strachu. Konec světa, který jste dosud vytvářeli.

Proto se připravte. Neboť vás budou urážet a ponižovat, plivat na vás a nadávat vám; potom vás všichni opustí a nakonec vás budou žalovat, soudit a odsuzovat - od chvíle, kdy přijmete svůj posvátný úkol - to jest realizaci svého já.

Proč to tedy dělat ?

Protože vás už nezajímá uznání druhých. Protože nejste spokojeni s tím, co vám to přineslo. Nejste spokojeni s tím, co to dalo druhým. Protože chcete skoncovat s bolestí, skoncovat s utrpením, skoncovat s přeludy. Protože máte plné zuby světa v jeho současném stavu. Protože hledáte nový svět.

Přestaňte jej hledat. Začněte jej tvořit."

Můžeš mi vysvětlit jak ?

"Ano. Nejdřív se musíte vrátit ke své první myšlence. Představujte si, čím byste byli, kdybyste ji prožívali každý den. Představujte si, jak byste myslili, co byste dělali a říkali a jak byste reagovali na to, co dělají a říkají druzí.

Vidíš rozdíl mezi touto představou a tím, co si myslíte, co děláte a říkáte dnes ?"

Ano, to vidím.

"To bys měl vidět, neboť víme, že dnes neprožíváte svou nejvyšší vizi. Když jste si uvědomili rozdíl mezi tím, kde jste, a tím, kde chcete být, začněte se měnit - vědomě měnit - začněte měnit své myšlenky, slova, činy, aby odpovídaly vaší nejkrásnější vizi.

To bude vyžadovat nesmírné duševní a fyzické úsilí. Budete muset sledovat každou svou myšlenku, slovo i čin. Budete se muset neustále rozhodovat vědomě. Tento proces je nesmírným krokem k vědomí. Jestliže na sebe vezmete tento úkol, brzy zjistíte, že jste žili polovinu svého života nevědomě. To znamená, že jste si neuvědomovali, jaké myšlenky, slova a činy volíte, dokud jste nepoznali jejich výsledek. Když jste jej pak poznali, popírali jste, že má něco společného s vašimi myšlenkami, slovy a činy.

Tohle je výzva k ukončení nevědomého života. Tohle je úkol, k němuž vás vyzývá vaše duše od počátku času."

Takový druh duševní kontroly je pravděpodobně velmi vyčerpávající –

"To je možné, dokud se to nestane druhou přirozeností. Ve skutečnosti je vaší druhou přirozeností. Vaší první přirozeností je být bezpodmínečně milující. Vaší druhou přirozeností je vyjadřovat svou první přirozenost, svou pravou přirozenost vědomě."

Promiň, ale není možné, že by tento druh ustavičné editace udělal z člověka hlupáka ?

"Nikdy. Udělal by z něho jiného člověka. Ne však hlupáka. Byl Ježíš hlupák ?  To si nemyslím. Byl Buddha nudný ?  Lidé se shromaždovali a vyhledávali jeho společnost. Žádný člověk, který dosáhl mistrovství v čemkoli, není hloupý. Takový člověk je možná neobyčejný. Mimořádný. Nikdy však hloupý.

Chcete, aby se "váš život rozběhl" ?  Od této chvíle si začněte představovat, jaký byste chtěli, aby byl. Odstraňte každou myšlenku, slovo nebo čin, který nesouhlasí s vaší představou.

Napadne-li vás nějaká myšlenka, která se neshoduje s vaší nejvyšší vizí, ihned začněte přemýšlet o jiné. Řeknete-li něco, co se neshoduje s vaší nejvyšší vizí, snažte se něco takového už nikdy neopakovat. Uděláte-li něco, co neodpovídá vašemu nejlepšímu záměru, už nikdy to neopakujte."

Tohle všechno jsem už slyšel a vždycky mě to rozzuřovalo, neboť mi to připadá nečestné. Když jsi nemocný jako pes, nesmíš to přiznat. Když jsi na mizivě, nesmíš to říci. Když jsi rozrušený, nesmíš to vyjádřit. To mi připomíná jeden vtip o třech lidech, kteří přišli do pekla. Jeden byl katolík, druhý žid a třetí byl stoupenec Nového věku. Ďábel se výsměšně zeptal katolíka, "Jak se ti líbí ten žár ?"  "Nabízím jej jako oběd," odpověděl katolík. Pak se ďábel zeptal žida, "A jak se ten žár líbí tobě ?"  "Co jiného bych mohl očekávat než větší peklo ?"  Nakonec ďábel přistoupil ke stoupenci Nového věku. "Žár ?"  zeptal se zpocený stoupenec. Jaký žár ?"

"To je dobrý vtip. Ale já neříkám, že bychom měli své problémy ignorovat nebo předstírat, že neexistují. Říkám, že bychom měli poznat situaci a pak ji pravdivě popsat.

Jste-li na mizině, tak jste na mizině. Je zbytečné to popírat. Jak svou situaci prožíváte, to však záleží na vašich myšlenkách - "Být na mizivě je špatné," "To je hrozné," "Jsem špatný člověk, neboť dobří a pracovití lidé tak nikdy nedopadnou," atd. Jak dlouho zůstanete na mizině, to záleží na vašich slovech - "Jsem na mizině," "Nemám ani halíř" atd. Vaši dlouhodobou realitu vytváří vaše reakce na danou situaci.

Musíte si uvědomit, že žádná situace ve vesmíru není ani "dobrá" ani "špatná". Prostě je taková, jaká je. Proto přestaňte hodnotit.

Dále si uvědomte, že všechno je dočasné. Nic nezůstává stejné, nic není statické. Záleží na vás, jakým směrem se situace obrátí."

Promiň, ale opět tě musím přerušit. A co takový člověk, který je sice nemocný, ale má víru, která přenáší hory a proto si myslí, říká a věří, že se uzdraví... ale za šest týdnů zemře. Jak se to slučuje s tímto pozitivním myšlením a jednáním ?

"Dáváš mi těžké otázky. To je dobře. Nespoléháš jen na mé slovo. Později se na něj však budeš muset spolehnout - protože zjistíš, že o tom všem můžeme diskutovat věčně, dokud nám nezbyde nic než "to vyzkoušet nebo to popřít". Tak daleko jsme se však ještě nedostali. Proto pokračujme.

Ten, kdo má "víru, která přenáší hory", a kdo zemře o šest týdnů později, přenášel hory šest týdnů. To pro něho mohlo být dostatečné. Je možné, že se poslední den rozhodl, "Už toho mám dost. Jsem připraven vydat se na jinou cestu." Nemusíte o jeho rozhodnutí vědět, protože vám o něm nemusel říci.

Vytvořili jste společnost, která nepovažuje za dobré, když někdo chce umřít - když se někdo smíří se smrtí. Protože sami nechcete umřít, neumíte si představit, že by někdo umřít chtěl, ať už je v jakékoli situaci.

Je však mnoho situací, kdy je lepší umřít než žít. Věřím, že byste si to uměli představit, kdybyste o tom jen chvíli přemýšleli. Tyto pravdy vás však nenapadnou - nejsou tak samozřejmé - když se díváte na někoho, kdo se rozhodl umřít. A umírající člověk si to uvědomuje. Cítí, zda s jeho rozhodnutím druzí v místnosti souhlasí.

Všimli jste si někdy, jak někteří lidé čekají, až se vyprázdní pokoj, a teprve pak umřou ?  Někteří musí říci svým milovaným, "Tak už jdi, opravdu. Jdi si dát něco k jídlu." Nebo, "Jdi si odpočinout. Já jsem v pořádku. Uvidíme se zítra." A když pak strážce odejde, odejde i duše z těla střeženého.

Kdyby takový člověk řekl příbuzným a přátelům, "Já už chci umřít," ti by to skutečně slyšeli. "Prosím tě, nemluv tak," "Tak to opravdu nemyslíš," "Drž se," nebo "Prosím tě, neopouštěj nás."
Lékaři jsou školení k tomu, aby udržovali lidi naživu, nikoli k tomu, aby jim usnadňovali důstojně umírat.

Pro lékaře nebo zdravotní sestru je smrt neúspěchem. Pro přítele nebo příbuzného je smrt katastrofou. Pouze pro duši je smrt úlevou - vysvobozením.

Největší dar, který můžete dát umírajícímu, je nechat ho zemřít v pokoji.

Často se stává, že umírající člověk, který říká, že bude žít, věří, že bude žít, a dokonce se za to modlí, změní na úrovni duše své rozhodnutí. Nyní je čas opustit tělo a osvobodit duši. Když se duše takto rozhodne, tělo nemůže udělat nic, aby to změnilo. V okamžiku smrti poznáme, kdo z triumvirátu těla, mysli a duše všechno řídí.

Celý život se ztotožňujete se svým tělem. Někdy se ztotožňujete se svou myslí. V okamžiku smrti však poznáte, čím skutečně jste.

Jsou také chvíle, kdy tělo a mysl neposlouchají duši. I to vytváří situaci, kterou popisuješ. Nejobtížnější je slyšet svou vlastní duši. (Jen velmi málo lidí to dokáže).

Často se stává, že se duše rozhodne opustit tělo. Tělo a mysl - služebníci duše - to slyší, a začíná proces vyprošťování. Mysl (ego) to však nechce přijmout. Konec konců je to konec její existence. Proto mysl dá příkaz tělu, aby se smrti bránilo. S tím tělo souhlasí, neboť také nechce umřít. Tělo a mysl jsou povzbuzovány okolním světem - světem, který samy vytvořily.

V této chvíli záleží na tom, jak vážně chce duše opustit tělo. Jestliže to nepovažuje za tak naléhavé, může říci, "Tak dobře, ještě chvíli tu s vámi zůstanu." Jestliže si však jasně uvědomí, že zůstat v těle neodpovídá jejím vyšším cílům - že se nemůže dále vyvíjet skrze toto tělo - pak odejde a nic jí v tom nezabrání - a nikdo by se ani neměl pokoušet.

Duše si jasně uvědomuje, že jejím cílem je evoluce. Nezajímá ji vývoj těla a mysli. To pro ni nemá žádný význam.

Duše si také uvědomuje, že opuštění těla není žádná tragédie. Někdy je pro ni tragické zůstat v těle. Proto musíte pochopit, že duše se dívá na smrt jinak než tělo a mysl. Samozřejmě že i na život se dívá jinak - a to je příčinou nespokojenosti a úzkosti ve vašem životě. Nespokojenost a úzkost pocházejí z toho, že neposloucháte svou duši."

Jak můžeme nejlépe poslouchat svou duši ?  Je-li duše šéfem, jak můžeme zaručit, že dostaneme všechna její memoranda ?

"Především si musíte jasně uvědomit, co duše chce - a musíte ji přestat odsuzovat."

Odsuzuji snad svou duši ?

"Všichni to neustále děláte. Právě jsem ti ukázal, jak se odsuzujete za to, že chcete umřít. Také se odsuzujete za to, že chcete žít - skutečně žít. Odsuzujete se za to, že se chcete smát, že chcete plakat, že chcete vítězit, že chcete prohrávat - a zejména za to, že chcete zakusit lásku a radost."

To děláme ?

"Z nějakého důvodu se domníváte, že odpírat si radost je božské - že neuctívat život je nebeské. Říkáte si, že odepření je dobro."

Chceš říci, že to je špatné ?

"Není to ani dobré, ani špatné, je to prostě odpírání. Dělá-li vám dobře, když zapíráte sami sebe, pak je to ve vašem světě dobré. Nedělá-li vám to dobře, pak je to špatné. Většinou se nemůžete rozhodnout. Odpíráte si to či ono, protože si myslíte, že se to od vás očekává. Pak si říkáte, že jste udělali něco dobrého - ale jste překvapeni, že se necítíte dobře.

A proto musíte přestat zapírat sami sebe. Uvědomte si, co chce vaše duše, a řiďte se podle toho. Řiďte se tím, co chce vaše duše.

Vaše duše chce prožívat nejkrásnější lásku, jakou si umíte představit. To je její touhou. To je jejím cílem. Duše chce cítit. Nechce jen vědět. Všechno už ví, ví to však rozumově. Duše chce zakoušet sama sebe, chce prožívat svou zkušenost.

Nejkrásnější je pocit jednoty se vším, co existuje. Duše touží po tomto návratu k Pravdě. Chce prožívat dokonalou lásku.

Dokonalá láska je pro city tím, čím je bílá barva ve vztahu k ostatním barvám. Mnoho lidí si myslí, že bílá je nepřítomností barvy. Tak tomu není. Bílá obsahuje všechny barvy. Je všemi existujícími barvami.

Právě tak láska není nepřítomnosti emocí (nenávisti, hněvu, chtíče, žárlivosti, chamtivosti), je souhrnem všech emocí. Láska je vším.

Aby duše mohla zakusit lásku, musí zakusit všechny lidské pocity.

Jak mohu mít soucit s tím, čemu nerozumím ?  Jak mohu druhému odpustit něco, co jsem nikdy nepoznal v sobě ?  V tom vidíme jednoduchost i nesmírnou nádheru cesty duše. Konečně si uvědomujeme, jaký má duše cíl:

Cílem lidské duše je zakusit všechno - aby se stala vším.

Jak může být duše nahoře, když nikdy nebyla dole, jak může být napravo, když nikdy nebylá nalevo ?  Jak může být teplá, když neví, co je chlad, jak může být dobrá, když popírá zlo ?  Je jasné, že si duše nemůže vybrat, čím bude, pokud neexistuje něco, z čeho by si mohla vybrat. Aby mohla prožívat svou nádheru, musí vědět, co nádhera je. To nemůže poznat, jestliže neexistuje nic než nádhera. A tak si uvědomí, že nádhera existuje jen v prostoru toho, co není nádherné. Proto duše nikdy neodsuzuje to, co není nádherné - ale žehná tomu, neboť v tom vidí část sebe samé, část, která musí existovat, aby se jiná její část mohla projevit.

Úkolem vaší duše je dovést vás k tomu, abyste si vybrali nádheru - abyste si zvolili to nejlepší z toho, čím jste - a abyste neodsuzovali to, co si nezvolíte.

To je úkol na několik životů, neboť jste zvyklí odsuzovat, místo abyste žehnali tomu, co si nezvolíte.

Ve skutečnosti děláte něco ještě horšího - snažíte se poškodit to, co si nezvolíte. Snažíte se to zničit. Jestliže s něčím nebo s někým nesouhlasíte, začnete ho napadat. Setkáte-li se s náboženstvím, se kterým nesouhlasíte, prohlašujete je za špatné. Setkáte-li se s myšlenkou, která protiřečí vaší, zesměšňujete ji. Setkáte-li se s myšlenkou, která nesouhlasí s vaší, odmítáte ji. V tom se mýlíte, neboť vytváříte jen polovinu vesmíru. A nemůžete rozumět ani své vlastní polovině, jestliže jste odmítli druhou."

To vše je velmi hluboké - a děkuji za to. Nikdo mi to nikdy neřekl. Alespoň ne tak srozumitelně. A snažím se to pochopit. Opravdu se snažím. A přece je to obtížné. Zdá se mi, že říkáš, že bychom měli milovat "nesprávné", abychom mohli poznat "správné". Chceš snad říci, že musíme obejmout ďábla ?

"Jak jinak ho vyléčíte ?  Samozřejmě že skutečný ďábel neexistuje - ale odpovídám ti řečí, kterou hovoříš.

Léčení je proces, při kterém přijímáte všechno, ale volíte to nejlepší. Rozumíš tomu ?  Nemůžeš se rozhodnout, že budeš Bohem, když neexistuje nic, z čeho by sis mohl vybrat."

Zadrž !  Kdo řekl, že bych chtěl být Bohem ?

"Nejkrásnějším citem je dokonalá láska, že ano ?"

Myslím, že ano.

"A znáš lepší definici Boha ?"

Ne, to neznám.

"Vaše duše hledá tento nejkrásnější pocit. Chce zakusit dokonalou lásku - chce jí být.

Duše je dokonalou láskou - a uvědomuje si to. Chce však víc než si to pouze uvědomovat. Chce ji skutečně prožívat.

Samozřejmě že chcete být Bohy !  Čím jiným byste podle tvého názoru chtěli být ?"

Nevím ?  Nejsem si jist. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel tímto způsobem. Zdá se mi to poněkud bezbožné.

"Není to podivné, že neshledáváš nic bezbožného na tom, když se snažíte být jako ďábel, ale snaha být jako Bůh vás uráží."

Moment !  Kdo se snaží být jako ďábel ?

"Vy všichni !  Dokonce jste si vymyslili náboženství, která vám říkají, že jste se narodili v hříchu  - že jste hříšníci od narození - abyste mohli přesvědčit sami sebe o svém vlastním zlu. Kdybych vám však řekl, že jste se narodili z Boha - že jste při narození Bohy a Bohyněmi - že jste čistou láskou - odvrhli byste mě.

Celý život se snažíte přesvědčit sami sebe, že jste špatní. Nejen o tom, že jste špatní vy, ale také o tom, že je špatné to, co chcete. Sexualita je špatná, peníze jsou špatné, radost je špatná, moc je špatná, hojnost je špatná - hojnost čehokoli. Některá vaše náboženství vás dokonce učí, že tancovat je špatné, poslouchat hudbu je špatné, uctívat život je špatné. Brzy začnete věřit, že je špatné usmívat se a smát se, že je špatné milovat.

Ne, příteli, mnoho věcí ti nemusí být jasných, ale jedno ti jasné je: to, po čem toužíte, je většinou špatné. Poněvadž si myslíte, že jste špatní, proto jste se rozhodli, že se zlepšíte.

To je v pořádku. V každém případě je to stejný cíl - existuje však rychlejší a kratší cesta."

A jaká ?

"Přijetí toho, čím jste dnes.

To udělal Ježíš. Je to cesta Buddhy, cesta Krišny, cesta všech velkých Mistrů.

A každý Mistr má totéž poselství: Co jsem já, to jste vy. Co mohu udělat já, to můžete udělat i vy. Všechny tyto věci a mnohem víc budete dělat i vy.

A přesto neposloucháte. Zvolili jste si mnohem obtížnější cestu člověka, který se považuje za ďábla, člověka, který se považuje za zlého.

Říkáte, že je obtížné jít cestou Krista, řídit se učením Buddhy, nést světlo Krišny, být Mistrem. Ale já vám říkám: je mnohem obtížnější popírat to, čím jste, než to přijmout.

Jste dobro a milosrdenství a soucit a porozumění. Jste klid a radost a světlo. Jste odpuštění a trpělivost, síla a odvaha, jste pomocníci v době nedostatku, utěšovatelé v době smutku, léčitelé v době zranění, učitelé v době zmatku. Jste nejhlubší moudrost a nejvyšší pravda; největší klid a nejkrásnější láska. To všechno jste. A v některých okamžicích života si to uvědomujete.

Rozhodněte se, že si to budete uvědomovat stále."




4


Ty mě inspiruješ !

"Kdyby tě neinspiroval Bůh, kdo by tě, k čertu, mohl inspirovat ?"

Jsi vždycky tak prostořeký ?

"To není prostořekost. Přečti si to ještě jednou."

Rozumím.

"Ano.

Ale nebude ti vadit, když budu prostořeký, že ne ?"

Nevím. Jsem totiž zvyklý na to, že můj Bůh je trochu vážnější.

"Udělej mi laskavost a nesnaž se omezovat mě. A sobě udělej tutéž laskavost.

Náhodou mám úžasný smysl pro humor. Myslím, že ho mít musím, když se dívám na to, co lidi dělají se životem. Někdy se tomu musím smát.

Je to ale v pořádku, protože vím, že to nakonec všechno dobře skončí."

Co tím chceš říci ?

"Chci říci, že v této hře nemůžete prohrát. Nemůžete nic zkazit. To není součástí plánu. Není možné, abyste se nedostali tam, kam jdete. Není možné, abyste se chybili cíle. Je-li Bůh vaším cílem, máte štěstí, protože Bůh je tak velký, že se nemůžete chybit."

To nám samozřejmě dělá starosti. Máme strach, že něco zpackáme a nikdy se k tobě nedostaneme.

"Tím chceš říci, že "se nedostanete do nebe" ?"

Ano, všichni se bojíme, že půjdeme do pekla.

"A proto jste si udělali peklo ze života, abyste tam nemuseli jít. Hmmm. Zajímavá strategie."

Už jsi zase uštěpačný.

"Nemohu si pomoci. Zmínka o pekle ve mně probouzí to nejhorší !"

Bože, ty jsi ale komik.

"To ti trvalo tak dlouho, než jsi to poznal ?  Díval ses poslední dobou kolem sebe ?  Jak se ti líbí váš svět ?"

To mě přivádí k další otázce. Proč tedy svět nenapravíš, proč dovoluješ, aby šel do horoucích pekel ?

"Proč jej nenapravíte vy ?"

Nemáme takovou moc.

"To je nesmysl. Máte moc a schopnosti skoncovat s hladem a vyléčit nemoci v tomto okamžiku. Co kdybych ti řekl, že vaše lékařská obec odmítá alternativní způsoby léčení, protože to ohrožuje strukturu vašeho lékařství ?  Co kdybych ti řekl, že vlády nechtějí skoncovat s hladem ?  Věřil bys tomu ?"

Těžko. Vím, že to je názor populistů, ale nevěřím, že tomu tak je. Žádný lékař neodmítá léčit. Nikdo nechce, aby lidé umírali.

"Žádný jedinec, to je pravda. Ale lékařství a politika jsou institucionalizované, a právě instituce bojují proti všemu novému... protože pro ně je to otázkou přežití.

Například lékaři na Západě odmítají léčebné metody lékařů z Východu, neboť kdyby je přijali, zničili by strukturu západních lékařských institucí.

Není to ze zlé vůle, nicméně je to nebezpečné. Lékařská obec to nedělá proto, že by byla zlá. Dělá to proto, že má strach.

Každý útok je voláním o pomoc."

To jsem četl v Kurzu zázraků.

"Já to tam dal."

Bože, ty máš odpověď na všechno.

"To mi připomíná, že se teprve dostáváme k tvým otázkám. Hovořili jsme o tom, jak to udělat, aby se váš život mohl "rozběhnout". Hovořil jsem o procesu tvoření."

Ano, a já jsem tě stále přerušoval.

"To nevadí, ale vraťme se k tomu, protože nechceme ztratit nit důležitého rozhovoru.

Život je tvůrčí činnost, nikoli objevování.

Nežijete každý den proto, abyste objevovali, co vám život přinese, ale proto, abyste jej tvořili. V každém okamžiku tvoříte svou realitu, pravděpodobně aniž si to uvědomujete.

Řeknu ti, proč tomu tak je:

1. Stvořil jsem vás podle obrazu Božího.

2. Bůh je stvořitel.

3. Jste tři bytosti v jedné. Tyto tři aspekty bytí můžete nazývat, jak chcete: Otec, Syn a Duch svatý; mysl, tělo a duch; nadvědomí, vědomí a podvědomí.

4. Tvůrčí akt je proces, který vychází z těchto tři částí vašeho těla. Jinými slovy tvoříte na třech úrovních. K tomu máte tři nástroje: myšlenku, slovo a čin.

5. Každý tvůrčí akt začíná myšlenkou. Každý tvůrčí akt pak přechází ke slovu. Každý tvůrčí akt je naplněn v činu.

6. To, o čem přemýšlíte, ale o čem nemluvíte, tvoří na jedné úrovni. To, o čem přemýšlíte a mluvíte, tvoří na další úrovni. To, o čem přemýšlíte, mluvíte a co děláte, se projeví ve vaší realitě.
7. Myslit, mluvit a dělat něco, čemu nevěříte, je nemožné. Proto musí tvůrčí činnost zahrnovat víru nebo vědění. To je absolutní víra. Je to víc než naděje. Proto činnost vždy zahrnuje vědění. Je to naprostá jistota, naprosté přijetí něčeho.

8. Toto místo vědění je místem intenzívní a neuvěřitelné vděčnosti. Je to vděčnost předem. A to je pravděpodobně hlavním klíčem k jakékoli tvůrčí činnosti: být vděčný předem. Takový přístup je nejen omlouván, ale i povzbuzován. Je nepochybnou známkou mistrovství. Všichni Mistři vědí předem, že skutek byl učiněn.

9. Uctívejte všechno, co jste vytvořili. Odmítnout jakoukoli část je totéž jako odmítnout část sebe. Buďte vděční za všechno, co jste vytvořili. Neodsuzujte to, neboť byste odsoudili sami sebe.

10. Zjistíte-li, že se vám nelíbí něco z toho, co jste vytvořili, žehnejte tomu a změňte to. Učiňte novou volbu. Vytvořte novou realitu. Přemýšlejte o nové myšlence. Vyslovte nové slovo. Udělejte něco nového. Udělejte to nádherně a lidé vás budou následovat. Požádejte je o to. Řekněte, "Já jsem Život a Cesta, následujte mě".

Tak se projevuje Boží vůle "na Zemi stejně jako v Nebi"."

Je-li to všechno tak jednoduché, stačí-li nám těchto deset bodů, proč to tak nefunguje pro více
lidí ?

"Tak to funguje pro všechny z vás. Někteří z vás užívají tento systém vědomě, s plným vědomím, a někteří ho užívají nevědomě, aniž vědí, co dělají.

Někteří z vás chodí v bdělém stavu a někteří chodí jako náměsíčníci. A přece všichni vytváříte svou realitu - vytváříte, neobjevujete. Užíváte sílu, kterou jsem vám dal, a proces, který jsem právě popsal.

Ptal ses, kdy se tvůj život "rozběhne", a já jsem ti odpověděl.

Váš život se "rozběhne", jakmile o něm začnete jasně přemýšlet. Přemýšlejte o tom, čím chcete být, co chcete dělat a mít. Přemýšlejte o tom často, dokud vám to nebude jasné. A až vám to bude jasné, nepřemýšlejte o ničem jiném. Nepřemýšlejte o žádných jiných možnostech.

Zbavte se všech negativních myšlenek. Zbavte se pesimismu. Zbavte se pochybností. Zažeňte všechny obavy. Ukázněte svou mysl, aby se soustředila jen na původní tvůrčí myšlenku.

Jakmile jsou vaše myšlenky jasné, začněte je hlásat jako pravdu. Vyslovujte je nahlas. Užívejte příkazu, který probouzí tvůrčí sílu: Já jsem. "Já jsem" je nejsilnějším tvůrčím prohlášením ve vesmíru. Cokoli si myslíte, cokoli říkáte po slovech "já jsem", uvádí vaše myšlenky do pohybu.

Vesmír neumí fungovat žádným jiným způsobem. Neumí jít žádnou jinou cestou. Vesmír reaguje na slova "já jsem", jako by na ně reagoval džin z lahve."

Říkáš, "Zbavte se pochybností, zažeňte obavy, zbavte se pesimismu", jako bys říkal "přines mi bochník chleba". To se však lehko říká, ale těžko dělá. "Zbavte se všech negativních myšlenek" by mohlo znít, "vylezte na Mount Everest - před obědem". To je poněkud náročný požadavek.

"Ovládat vlastní myšlenky není tak obtížné, jak se může zdát. (Ani zdolání Mount Everestu není tak obtížné.) Všechno je otázkou kázně. Otázkou záměru.

Prvním krokem je naučit se uvědomovat si své myšlenky; přemýšlet o tom, o čem přemýšlíte.

Když se přistihnete, že přemýšlíte o něčem negativním - začněte přemýšlet znovu !  Chci, abyste to dělali doslovně. Když jste sklíčení, když jste v těžkostech, přemýšlejte znovu. Máte-li dojem, že svět je špatný, přemýšlejte znovu. Máte-li dojem, že se váš život hroutí a že ho nikdy nedáte dohromady, přemýšlejte znovu.

Můžete se to naučit. (Podívejte se, jak dobře jste se naučili nedělat to.)"

Děkuji ti. Nikdo mi to ještě nevysvětlil tak jasně. Přál bych si, aby to bylo tak snadné - ale teď tomu alespoň dobře rozumím.

"Potřebujete-li si to zopakovat, máte na to několik životů."




5


Co je pravá cesta k Bohu ?  Je to sebezapírání, jak říkají někteří jogíni ?  A co utrpení ?  Dovede nás k Bohu utrpení a služby, jak tvrdí mnoho asketů ?  Dostaneme se do nebe, když budeme "dobří", jak říkají různá náboženství ?  Nebo si můžeme dělat, co chceme, můžeme porušovat nebo ignorovat všechna pravidla a tradice, můžeme povolovat všem svým zálibám a najít tak nirvánu, jak říkají někteří stoupenci Nového věku ?  Co je pravá cesta ?  Přísné morální zásady nebo dělání si všeho, co chceme ?  Co je to ?  Tradiční hodnoty nebo jakékoli hodnoty ?  Co je pravá cesta ?  Deset přikázání nebo Sedm kroků k osvícení ?

"Zdá se, že máte velkou potřebu, aby to bylo buď jedno, nebo druhé... Nemohlo by to být všechno najednou ?"

Nevím, ptám se.

"Odpovím ti tak, abys mi co možno nejlépe rozuměl - i když ti hned řeknu, že odpovědi najdeš ve své duši. Říkám to všem lidem, kteří hledají mou Pravdu.

Cestu k Bohu ukážu každému, kdo ji upřímně hledá. Každému ukážu Pravdu. Ale musíte ke mně přijít cestou srdce, nikoli cestou mysli. Ve své mysli mě nikdy nenajdete.

Boha nepoznáte racionálním myšlením.

Nicméně tvá otázka volá po odpovědi, a proto ti odpovím.

Začnu poněkud překvapujícím prohlášením - a možná se dotknu cítění mnoha lidí. Nic takového jako Deset přikázání neexistuje."



Author: Neale Donald Walsch # VynaRyjy54
Svet2013-12-2119
-
 43%  ( 4 people voted )
+
2Pet # GybeWoka78
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2013-12-21 14:00:31 4e889547
škoda čítať , samé pobožné žvásty ..

Natas # VynuPywo24
-
 47%  ( 5 people voted )
+
2013-12-21 15:36:11 b228a312
Jedine čo sa tu dá ako tak prijať,je, že matka je pre dieťa anjel. Od malička ho stráži,aby sa mu nič zlé nestalo , Tiež to nieje Stopercentné.Nie všetky mamy sú také.Žiaľ. Otec ho pripravoval do života. Možno sa mu to podarilo,lebo ani to nieje stopercentné . Môžeme sa snažiť len potiaľ ,pokiaľ nám naše schopnosti dovolia.Ostatné "rozhovory s Bohom sú táraninky.Boh je vraj náš partner. No, to by sa musel inak chovať.Kto by chcel takého partnera,ktorý by mu hádzal pod nohy všelijake nástrahy?!

Jambo # CapuSuxo47
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2013-12-21 16:32:09 4e636ef8
Jambo: "Otec ho pripravoval do života." To zní jakoby předtím dítě ani nežilo? Do jakého života?

AJakSePripravuje # MovuQudi18
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2013-12-21 16:49:51 4e88ae8f
Táto kniha bola napísaná s cieľom zárobku autora.

Janos Kadar # KuxyHyme65
-
 58%  ( 2 people voted )
+
2013-12-21 16:55:22 5f69fe50
Ajaksepripravuje,---To je smiešna otázka! Každý rodič pripravuje svoje deti do života. Niektorý horšie,niektorý lepšie.Kto je ako schopný a vo viere,že ho pripravuje dobre. Ešte smiešnejšia otázka (To zní jakoby předtím dítě ani nežilo)?A žilo? keby sme išli k podstate? To som napísala len preto,že som chcela poukázať na jedinú -možno pravdu. Ostatné "rozhovory s bohom" sú hlúposti.-----Ako Lojzazpribrami?!

Jambo # CapuSuxo47
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2013-12-21 17:18:19 4e636ef8
loading...
Toto si treba pozriet. Ja to považujem za povinne pozeranie. Vynikajuci megafilm. Ma skoro 6 hodín, na jutube je rozdelený na tuším 25 casti, na vimeo.com je cely a Vuze nájde aj torrent na stiahnutie.
Adolf Hitler - the greatest story never told. Treba ale vediet aspoň trochu po anglicky, nie sú titulky.
Je to fakt pecka. Úchvatný záver s popisom ako by vyzeral svet keby 2. SV vyhrali Nemci

marsal Zukov # DigiHaqu14
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2013-12-21 17:18:39 5f667bcd
Marsal Zukov,---No škoda ! neviem po anglicky. Napíš aspoň skrátene. No v žiadnom prípade si nemyslím,žeby dopadol svet dobre,keby vyhrali Nemci.


Jambo # CapuSuxo47
-
 55%  ( 1 people voted )
+
2013-12-21 17:26:57 4e636ef8
K TOMUTO SNAD LEN JEDNO;... s BOHOM SA NEMOZE ROZPRAVAT NIK ;.. SNAD LEN BOZIM SYNOM JE TO UMOZNENE ; BOH JE BEZBYTOSTNY - VEDOMIE ZIVE ; ENERGIA A POTOM JE MIMO STVORENIA ; VED ANI MALIAR NEBYVA VO SVOJOM DIELE ...ale ,smely to clanok , PRAVDA ZMIESANA SO LZOU...



milan # MatoRica16
-
 45%  ( 1 people voted )
+
2013-12-21 18:07:26 4f9e99dc
Autor je čistý schizofrenik. Chce hovoriť s niečím, čo neexistuje. (Pozn.: reakcia len na nadpis, nečítané...)



Pandemonium # DaruJete36
-
 47%  ( 5 people voted )
+
2013-12-21 19:42:43 bc7b649f
za to ze ty si zabrzdeni?
miso # NevaTige68
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2013-12-22 06:19:21 d90c3665
Pandemonium

dokáž že neexistuje....

A nakoniec Bolek Polívka vo filme Ku.va hoši gutentag to vysvetlil detailne a polopate....:-))))

brano # PelaSedo59
-
 42%  ( 2 people voted )
+
2013-12-22 08:34:22 4df7e017
Tu knihu som po rokoch znovu zobral do ruky a videl mnohé veci ďaleko pestrejšie. Aj keby v tej knihe a ďalších knihách od Walscha nebolo nič pravdivé, tak vznešenejšie a veľkorysejšie ponímanie života nikdy nik nečítal.

dana # XimuTahu53
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2013-12-22 09:18:17 55ede33d
brano stupidnejsiu predstavu ako dokazat existenciu boha malokto dokonca ja na tejto stranke predostrel ako teraz ty.


Rafael # BakiQuno09
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2013-12-22 09:36:59 59ad5d21
Rafael
stupidný si ty
Polívka to krajsie a jednoduchšie ani povedat nemohol...
A bol by som zvedavý ako mi ty chceš dokázat neexistenciu Boha....
Ja ti predložím důkaz Božej existencie...:-))))

Nejprve musíme vědět, jak se hmota pekla mění v čase. Potřebujeme tedy vědět poměr, ve kterém duše přicházejí do pekla, a poměr, ve kterém z něj odcházejí. Myslím, že můžeme předpokládat, že duše která se dostane do pekla, již nevyjde. Tudíž neodchází žádná duše. Pro představu, kolik duší přichází do pekla, se podívejme na jednotlivá náboženství v dnešním světě. Většina z nich tvrdí, že kdo není příslušníkem dané církve, přijde do pekla. Od okamžiku, kdy existuje více než jedno náboženství a lidé nepatří do více než jedné církve můžeme předpokládat, že všechny duše přijdou do pekla. Na základě poměru mezi natalitou a mortalitou můžeme očekávat, že počet duší v pekle exponenciálně roste . Nyní se podívejme na poměr změny objemu pekla, protože podle Boyleova zákona pro udržení stejného tlaku a teploty musí objem růst úměrně k počtu přijatých duší. To nám dává dvě možnosti:
1) Jestliže se objem pekla zvětšuje pomaleji než v poměru, v jakém přicházejí duše do pekla, teplota a tlak pekla porostou, až peklo vybuchne.
2) Jestliže peklo roste rychleji než v poměru k přicházejícím duším, teplota a tlak budou klesat, až peklo zmrzne.
Která z možností je správná?
Jestliže přijmeme postulát, který nastolila Tereza v prvním ročníku, čili "Dříve bude v pekle zima, než se s tebou vyspím" a se zřetelem k tomu, že se mnou vyspala včera, musí být správná varianta číslo 2, peklo je tedy nepochybně exotermické a již zmrzlo. Závěr této teorie je, že pokud peklo zmrzlo, nepřijímá další duše, zaniklo a zůstalo pouze nebe, což je důkaz boží existence, který vysvětluje, proč Tereza včera v noci křičela "Ach, můj Bože!". "
:-))))))

brano # PelaSedo59
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2013-12-22 09:53:56 4df7e017
brano ja som nepisal ze si stupidny, preto nechapem tvoje urazanie.
Stupidnu myslienku moze napisat aj nestupidny clovek, ale po tvojom prispevku o tom pochybujem.

Takze ak neexistenciu, ci existenciu podmienujes vtipnym bonmotom z filmu, si naozaj smiesny.
Neexistencia sa totiz neda dokazat, ani tymto vyrokom Polivku.

Rafael # BakiQuno09
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2013-12-22 09:57:35 59ad5d21
Brano, prečo by ktokoľvek mal dokazovať neexistenciu niečoho tak zvráteného ako je viera v boha, najmä toho kresťanského. Vaše náboženstvo je monoteistické. Dokáž teda najprv ty, že neexistujú tie tisíce božstiev ktoré kedy človek vymyslel, ja potom ľavou zadnou dokážem, že neexistuje ani ten váš šialený netvor Jahve.
Pock # SihySuri34
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2013-12-22 14:12:57 c16eba66
Jambo rad ti odpovim .

lojzazpribrami # ToluSyku33
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2013-12-22 22:39:44 53d0513c
kazdy clovek je individualita

a to znamena individualni pristup

Cili neexistuje(a ani nemuze...) .., zadny "jediny a spravny vzorec" podle ktereho by rodice sve deti meli vect a pomahat jim ...
Je treba si vsimat individualnich zvlastnosti kazdeho ditete, jeho povahy, jeho potreb a zajmu ., a podle tech k diteti pristupovat ...

lojzazpribrami # ToluSyku33
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2013-12-22 22:46:41 53d0513c

Meno:

Čo je tripcode?
Tripcode je hash hesla, pomocou ktorého môžete byť identifikovany od ostatných. Toto nevyžaduje registráciu a budete aj naďalej anonymný. Heslo sa neuloží na server.
Tripcode:
(odporúčané)
Čo je toto?
Anti-spam ochrana proti robotom. Vpíšte prosím dve číslovky v desiatkovej podobe.
tri   dva
(zadajte číslicami)

Podmienky používania služieb dolezite.sk beriem na vedomie a súhlasim s nimi. Kliknúť tu pre celý text.

Voliteľné URL video, obrázok alebo Google mapa:







Podporte nás aj cez BITCOINY



12KLBuVu1m6seK23BatQAMBtyngMKtKacn

V prípade, že chcete prispieť na chod dolezite.sk môžete tak učiniť zaslaním akéhokoľvek finančného príspevku na účet 420 208 3850 / 8360 mBank (SK47 8360 0000 0042 0208 3850), variabilný symbol: 4444.
Do účelu platby môžete uviesť Vaše meno, ktoré bude zverejnené s poďakovaním. Vyzbierané finančné prostriedky budú použité na skvalitňovanie a chod dolezite.sk.
Najlepšie za týždeň
Najčítanejšie za týždeň

Kde sa berú zlí ľudia?


  Kde sa berú zlí ľudia?
Sociologické a psychologické experimenty už zo svojej podstaty atakujú hranice porušovania etiky, morálky či práva. Nikdy sa ich nerobilo veľa a tie, ktoré sa kedysi vykonali, dnes už ...
Vládam sa začína Bitcoin páčiť
ZÁNIK SVOBODY JEDNOTLIVCE ZNAMENÁ ZÁNIK NAŠÍ (EUROATLANTICKÉ) CIVILIZACE. DOJDE NÁM TO JEŠTĚ VČAS?
KOHO V SKUTOČNOSTI CHRÁNI ŠTÁTNA OCHRANA SPOTREBITEĽA?

Porušovanie listového tajomstva v podaní Andreja Danka


Porušovanie listového tajomstva v podaní Andreja Danka
V dôsledku rozhodnutia Andreja Danka dochádza v NR SR k porušovaniu listového tajomstva. Ako totiž odhalil Igor Matovič z OĽaNO, predseda parlamentu nariadil, aby boli poslancom kontrolovan...
Konečne vyhrávame nad Čechmi, aspoň v rámci regulovania
Koncesionárske poplatky bolia a tak je to dobre
Potrebuje každý operačný program vlastné logo?

PROTIVLÁDNÍ DEMONSTRACE VE VENEZUELE SE VYMYKAJÍ KONTROLE, JSOU HLÁŠENY STOVKY ZRANĚNÝCH


PROTIVLÁDNÍ DEMONSTRACE VE VENEZUELE SE VYMYKAJÍ KONTROLE, JSOU HLÁŠENY STOVKY ZRANĚNÝCH
Středeční masové protivládní demonstrace ve Venezuele mají dalšího mrtvého a přes 160 zraněných, informovala dnes agentura DPA...
VENEZUELA, apríl 2017: ČIRÁ HRŮZA
KUBÁNCI CHTĚJÍ KAPITALISMUS
Venezuela a Farma zvířat

RAKOUSKÝ PREZIDENT ODHALIL SVÉ POSTOJE: „ŽENY, ZAHALTE SE“


RAKOUSKÝ PREZIDENT ODHALIL SVÉ POSTOJE: „ŽENY, ZAHALTE SE“
„Bude li sílit vlna antiislamismu, bude nutné rakouské ženy požádat, aby ze solidarity začaly nosit muslimské šátky.“ Tak se minulý týden vyjádřil rakouský prezident Alexander Van...
Jak zblbnout Francouze
MRAČNA NAD EVROPOU: MAJETKOVÉ DANĚ
RAKOUSKO NAŠLO ZPŮSOB, JAK OBČANŮM ZDANÍ VYHLEDÁVÁNÍ NA GOOGLU A VYSTAVOVÁNÍ NA SOCIÁLNÍCH MÉDIÍCH

SEVERNÍ KOREA ZAHÁJILA NEJVĚTŠÍ VOJENSKÉ MANÉVRY V HISTORII. USA A ČÍNA PŘED NEVZRATNÝMI NÁSLEDKY


SEVERNÍ KOREA ZAHÁJILA NEJVĚTŠÍ VOJENSKÉ MANÉVRY V HISTORII. USA A ČÍNA PŘED NEVZRATNÝMI NÁSLEDKY
Severní Korea spustila největší vojenské cvičení v dějinách. Přichází právě v době, kdy Kim Čong un zkoušel jaderné testy. Dvě největší světové mocnosti USA a Čína varuj...
TO PRAVÉ UMĚNÍ: UDĚLAT DEAL S KIMEM
Robot se konečně dostal do nitra bloku Fukušimy a hned se musel vrátit
India s nadrozmernými bankovkami a barterom

NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH SE OBJEVILO VIDEO Z MASAKRU V ISTANBULU


NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH SE OBJEVILO VIDEO Z MASAKRU V ISTANBULU
Na sociálnej sieti boli zverejnené drsné zábery z teroristického útoku v Istanbule. Kamerový systém totiž zachytil muža vyzbrojeného zbraňou pri streľbe na ľudí v klube i pred podnikom ...
MÉDIA MLČÍ. TISÍCE PALESTINSKÝCH A IZRAELSKÝCH ŽEN POŘÁDANÍ DVOUTÝDENNÍ POCHODY MÍRU
Cesta do Aleppa: co je pohřbeno propagandou
PŮJDEME DO MEKKY A VĚŘÍCÍ NEVRAŽDÍME

JIHOAFRIČANÉ SE VZDALI JADERNÝCH ZBRANÍ A CO ZA TO ZÍSKALI?


JIHOAFRIČANÉ SE VZDALI JADERNÝCH ZBRANÍ A CO ZA TO ZÍSKALI?
„Jestliže nebudete bojovat za právo, když můžete snadno zvítězit, jestli nebudete bojovat, když vítězství bude jisté a ne tak drahé, můžete dojít k okamžiku, kdy budete muset ...
Tyhle děti nepotřebují solární panely
Jak Evropská unie pomáhá Africe k chudobě
JAK JE TO S TÍM LVEM?

ČEHO JE SCHOPNÁ NOVÁ ČÍNSKÁ LETADLOVÁ LOĎ?


ČEHO JE SCHOPNÁ NOVÁ ČÍNSKÁ LETADLOVÁ LOĎ?
Druhá letecká loď vojenského námořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády byla 26. dubna slavnostně spuštěna na vodu v přístavu Ta lien. Stala se první lodí této třídy, ...
Ako v Číne kapitalizmus vyrástol
Drazí Číňané, jste fakt drazí
Ekonomický příběh naší doby. Proč Čína dovolí kritiku na Facebooku

PROČ SE RUSŮM STÝSKÁ PO KOMUNISMU


PROČ SE RUSŮM STÝSKÁ PO KOMUNISMU
Nostalgie po sovětské éře je v Rusku široce rozšířená a socialistické ideje jsou i nadále nesmírně populární – z průzkumů pravidelně vychází najevo, že více než dvacet let po...
POLICEJNÍ BRUTALITA NA DEMONSTRACÍCH V RUSKU: KŘEČE PUTINOVSKÉ OLIGARCHIE?
STOVKY RUSŮ BYLO ZADRŽENO POTÉ, CO SE V NEDĚLI ZEMÍ PŘEHNALA VLNA PROTIKORUPČNÍCH PROTESTŮ
STALIN – GRUZÍNSKÝ TYGR: CESTA K MOCI (I.)

KORUPCIA AKO FENOMÉN ŠTÁTNEJ ROVNOSTÁRSKEJ SPOLOČNOSTI


KORUPCIA AKO FENOMÉN ŠTÁTNEJ ROVNOSTÁRSKEJ SPOLOČNOSTI
Každý si uvedomuje, že korupcia je vážny problém súčasnej spoločnosti. Už nie každý si uvedomuje, že korupcia ako rozkrádanie verejných zdrojov priamo súvisí s existenciou štátnej...
ŽURNALISTA VYŠETŘUJÍCÍ NEBEZPEČNOU CIA ZAVRAŽDĚN PŘI HAVÁRII „HACKNUTÉHO AUTA“
DANĚ JSOU PODVODEM POLITICKÝCH ELIT (I.)
Celosvetová vojna proti hotovosti

Masový vrah Volkswagen


Masový vrah Volkswagen
Viete čo je „emisné obviňovanie“? Ak produkujete emisie, ste zodpovedný za globálne otepľovanie a ďalšie negatívne efekty a keď sa diskusia rozbehne, tak sa ľahko premostí k ...
Nie, korporácie nie sú viac ako štáty
Microsoft kupoval draze. LinkedIn tleská daňovým rájům
Potemkinove emisie

Kedy už Bitcoin konečne padne?


Kedy už Bitcoin konečne padne?
Za napísanie tohto článku môže kamarát, ktorý sa rozhodol investovať do Bitcoinu. Pozrel si cenu a len povzdychol, že či je zase na 1000 dolároch. Samozrejme mojou odpoveďou bolo, že ...
Decentralizace všeho: Svět bez prostředníků na dosah
Kdo je Satoshi Nakamoto?
Jak svítí hodinky

KRYPTO 8: MĚNOVÝ DISENT


KRYPTO 8: MĚNOVÝ DISENT
Bitcoin není anonymní měna. Vývoj v kryptosvětě však ubíhá mílovými kroky a tuto mezeru zaplňují jiné kryptoměny. Pojďme se s nimi seznámit.
Bitcoin nám stresuje
KRYPTO 6: NA ROZCESTÍ. ROZŠTĚPÍ SE BITCOIN?
Bitcoin si naďalej drží hodnotu

Dronové války: Spojené státy s izraelskou technologií proti dronům IS


  Dronové války: Spojené státy s izraelskou technologií proti dronům IS
V Sýrii a Iráku vypukly dronové války. USA zakoupily do bojů s malými weaponizovanými drony „islámského státu“ izraelskou zbraň. Pentagon o detailech mlčí, ale podle odborníků tu ...
Druhá světová válka a její ekonomické důsledky
Nacionální socialismus a komunismus (3/4)
Nejpodstatnější otázka o ISIS, kterou si nikdo nepokládá

Voľby: ide o všetko/nič


Voľby: ide o všetko/nič
Po období vymývania mozgov „prispôsobilými“ prisťahovalcami, prichádza vymývanie volebné. Môžeme si to všimnúť množstvom billboardov po celom meste, kde už nevidíme reklamu na ...
Merkelovej a EU vôbec im neide o dobro ľudí ohrozených vojnou
EKONÓMIA PO LOPATE #2 – AKO JURKO KAPITÁL VYMYSLEL
V zajetí megalomanie

Štvrtý oriešok pre Popolušku


Štvrtý oriešok pre Popolušku
Už je to vonku. Druhé pokračovanie mimoriadne úspešnej filmovej rozprávky Tri oriešky pre Popolušku bude nepochybne najočakávanejšou televíznou premiérou tohtoročných Vianoc...
Máte nějakého nepřítele? Věnujte mu svoji televizi!
Jediho cesta k džihádu: Radikalizace Luka Skywalkera
Kterak lovci trofejí zachraňují lvy
Výber

Nesvoboda zjednodušuje život


Nesvoboda zjednodušuje život
Kolikrát se člověk zastaví nad otázkou, co je tak přitažlivého na sektách, které člověku předepisují návod na život, a které rozhodují za něj. Co láká člověka na ideologii, ...
STEPHEN HAWKING: PŘICHÁZÍ APOKALYPSA ROBOTŮ, KTERÁ ZNIČÍ LIDSTVO. JE TŘEBA, ABY „SVĚTOVÁ VLÁDA“ JEDNALA DŘÍVE, NEŽ BUDE POZDĚ
Kterak je dnes výhodné blbcem být
Jak se EU a NATO vzájemně doplňují

Version:1.21 2013-06-18 Generated in 0.0663 s
handmade ručná výroba výrobky ručná práca predaj obchod handmade Náušnice náramky dekorácie Náhrdelníky Handmade obchod ručné práce hand made | dôležité informácie denné správy aktuálne spravodajstvo | important actual news leaked informations spies spy espionage | zlata maska na tvar, kolagenova maska na tvar, kolagenova maska na oci, zlata maska na oci, cierna maska na tvar proti akne | good positive news inspirational stories articles