Je človek na atomárnej úrovni nesmrteľný?

Posmrtný život: Když naše fyzické tělo zemře, jako když zhasne svíčka, žije naše duše dál? (Stephanie Lam/The Epoch Times)

V užším slova smyslu umírá lidské tělo jednou za deset let. Každá buňka se obnovuje, zaniká a nahrazuje ve specifické frekvencí (v závislosti na typu buněk - svalové, pojivové tkáně orgánů, nervů, atd.). Nicméně, když buňky, které tvoří naše tváře, kosti nebo krev, zaniknou za několik hodin, den či rok, je naše tělo v neustálém koloběhu zrození, degenerace a zániku neustále obnovováno.

Ve světle neustálého zanikání fyzických buněk tedy vyvstává řada otázek: Kde sídlí vědomí člověka? Je imunní vůči cyklu života a smrti, které zažívá naše fyzické tělo? Co je život, a čím je určena smrt?

Odpovědi na podobné otázky se často nacházejí někde na pomezí vědy a filozofie. Schopnost určit, kdy život začíná a kdy končí a odkud pochází, je pro vědeckou komunitu otázka s nezpochybnitelným významem. Odpovědi na tyto otázky by také pomohly k přesnějšímu určení okamžiku smrti, což by mohlo pomoci při tvorbě pokročilejších oživovacích metod biologických organismů.

Nesmrtelný atom

Podle moderní biologie se proces učení skládá ze škály mnoha přirozených podnětů a vytváření dendrit^[1], rozvětvujících se po celou dobu života. Je to jev také známý jako „neuronové ukládání informací“.

Tento druh ukládání je rychlý, ale není tak efektivní, jako genetické informace. Soubor genetických informací je předáván generaci za generací bez nutnosti zdlouhavých verbálních učení.

Jinak řečeno, jakési plány těl našich dětí existují uvnitř našich genů. Barva vlasů, tvar těla, plazmatické bílkoviny nebo přesná konstituce je zachována v balíčcích genetických informací, nesených po několik generací.

Odkazuje to na druh nesmrtelnosti? Vůbec ne. V kombinaci pohlavních buněk, které předcházejí oplodnění, se totiž velké procento genů ztratí v procesu tvorby zygoty^[2]. Znaky jsou tedy takto zachovány, ale osobnost prochází smrtí.

Nicméně, někteří vědci tvrdí, že se mysl a tělo po konci životního cyklu od sebe oddělí. Podle lékařů Rena Severijnena a Gera Bongaertse, výzkumných pracovníků na univerzitě zdravotního střediska Radboud Nijmegen v Nizozemí, existuje život na mnoha různých úrovních. Tito vědci si při svých výzkumech uvědomili, že buňky umírají poměrně rychle, ale naproti tomu atomy jsou prakticky nesmrtelné.

Podle Bongaertse znamená zaniknutí atomu jeho přeměnu na energii – stejný proces, který probíhá při výbuchu atomové bomby. Při smrti člověka ovšem k takové explozi nedochází. To znamená, že zatímco se lidské tělo v márnici rozloží (rozklad na buněčné úrovni), atomová jádra zničena nejsou. Pokud by skutečně zničena byla, mohli bychom konstatovat, že každé tělo po smrti znamená potenciální nebezpečí srovnatelné s výbuchem atomové bomby.

Existence atomů tedy nekončí smrtí, takže co se stane s těmito atomy, když člověk zemře?

Podle názoru starověkých orientálních kultur existuje lidské tělo v různých vrstvách a člověk má v každé vrstvě další tělo. Podle jejich pochopení zatímco se fyzické tělo v márnici rozloží na buněčné úrovni (vrstvě), poměrně miniaturní atomy uvnitř těchto buněk, existující v jiných vrstvách (dimenzích), rozkladu buněk odolávají a ponechávají si své původní uspořádání.

Takže těmito „těly“, o kterých prastaré kultury hovoří, by mohla být těla z částic menších, než buňky, které neprocházejí rozkladem pozorovaném v márnici. Zda by toto mohla být duše, mysl nebo lidské vědomí, se můžeme pouze intuitivně domnívat, protože věda toto tvrzení stále ještě nepotvrdila.

Přetrvávání atomů po smrti fyzického těla naznačuje, že i po smrti těla snad život ještě neskončil. Dr. Severijnen říká, že i když tělo v době smrti přestane růst a metabolická aktivita ustane, je to stále jen jedna strana mince.

Malý život

Podle některých vědců si atomy pamatují: každou emoci, každý vjem, každou velmi malou zkušenost. I když myšlenka paměť nesoucích atomů může znít jako nesnadno pochopitelná a přitažená za vlasy, zůstává faktem, že objev formy inteligence na mikroskopické úrovni otevřel dveře k nové diskusi o skutečném původu života.

Po mnoho let věda věřila, že buňky postrádají jakoukoliv individualitu; věřila, že jednají společně se skupinou buněk jako vlákna v textilii. Nicméně nedávný výzkum profesora Briana Forda, biologa a prezidenta Cambridgeské společnosti pro aplikační výzkum, svědčí o něčem jiném.

Jeho práce ukazuje, že jednotlivé buňky jsou naopak kompletní subjekty s inteligencí, že komunikují a sdílejí informace. Podle jeho názoru je každá jednotlivá buňka celistvým organismem skutečně schopným dělat samostatná rozhodnutí.

Pokud zvážíme schopnost buněk a atomů uchovávat informace a přetrvávání atomů přítomných ve fyzickém těle i po rozkladu buněk – jevy, které nikdy předtím nebyly vědci popsány - může nám to nabídnout klíč k lidské nesmrtelnosti a zdánlivé iluzi smrti.

[1] Dendrity (z řeckého déndron, doslova „strom“) jsou krátké výběžky neuronu dostředivého typu, které přijímají vstupní informaci (nervový vzruch).

[2] Zygota je buňka s kompletní sadou chromozómů (u člověka to znamená sestavu 2n - diploidní - to jest každý chromozóm ve dvou kopiích). Zygota vzniká oplozením - splynutím pohlavních buněk (u člověka to značí samčí gametu (spermie) a samičí gametu (vajíčko).

Tara | ip:94.112.16 | 2009-11-05 (22:46)

cituji:

"zatímco se fyzické tělo v márnici rozloží na buněčné úrovni (vrstvě), poměrně miniaturní atomy uvnitř těchto buněk, existující v jiných vrstvách (dimenzích), rozkladu buněk odolávají a ponechávají si své původní uspořádání" Ani po fyzické smrti se tělo nerozloží na molekulární úrovni, jinak bychom nenacházeli ani zkameněliny, ani například po mnoha letech kostry, vlasy, zuby... Některá těla se zachovají ještě zachovalejší, záleží na podmínkách, může dojít k jejich mumifikaci. Proč se autor nepouští dál a nerozebírá i strukturu atomů? Ty jsou přece taky dělitelné a skládají se z menších částic...

Pro synovalis: "človek za život vytvorí toľko "energie" a to sa len tak so smrťou stratí?" - a srovnal sis to s tím, kolik té energie přijme? Ani člověk není perpetum mobile.

Pro mne článek ani ne vědecký, ani ne filozofický, něco mezi tím, ale se slabými argumenty :)

klifton | ip:78.99.113 | 2009-11-06 (09:31)

najskôr je potrebné vedieť, ČO JE VEDOMIE! a kde vzniká a kde sa nachádza? ak vzniká aj zaniká? je Hmotné? nehmotné? z čoho sa skladá? je to vlastnosť len živých organizmov? alebo aj neživých? alebo je to len premietanie inej reality do nášho sveta?
keď sme ho nenašli v makrokozme ideme ho hľadať v mikrokozme?

všetko je inak :o))

mikeborecek | ip:212.5.195 | 2009-11-06 (11:51)

Vo svojej podstate nikto a nic nemoze zaniknut, pretoze je tu zakon zachovania energie - cize to co mi vidime ako "zaniknutie" niecoho znamena to, ze To nieco len zmenilo formu. Napr. "znicenie" kamena kladivom - kamen nebol zniceny, len zmenil formu na viac mensich kamienkov atd atd atd... nic nemoze vzniknut alebo zaniknut - len to meni formu.

gordon | ip:89.173.77 | 2009-11-06 (12:48)

Nie je to dobrý článok. Chcel by som reagovať na článok a následnú diskusiu. Dnes majú ľudia veľku sumu informácii o diskutovaných pojmoch. Napíšem to len heslovite.Atómy a ich častice majú istú formu vedomia a sú ľudským vedomím ovplyvniteľné. Príkladom je duálna povaha elektrónu, ktorá závisí od pozorovateľa. To je uznávané niekoľko desiatok rokov v kvantovej fyzike. Takisto ako všetko vo vesmíre aj neživá hmota má istú formu neľudského vedomia. Bunka a tkanivo má vedomie, ale nie je jasné či vlastné, alebo ho riadi samoorganizujúce inteligentné pole prenikajúce celým vesmírom / vákuum /. Podľa súčasných predstáv hmota ani nejestvuje , všetko čo považujeme za hmotné sú len záhyby a víry energie vo vákuu. Zvieratá a človek majú dušu a vedomie, rastliny len vedomie. Duša nesídli v mozgu ako sa mnohí domnievajú. Mozog je len orgán. Ľudské telo má mnoho energetických obalov, ktoré vytvárajú auru. Po hmotnej stránke po smrti telo funguje podĽa - prach si a v prach sa obrátiš. Niektoré z vyšších energetických obalov prenášajú nazhromaždené skúsenosti z daného života do nasledujúcich. Vyprchanie energie z obalov po smrti sa dátuje od niekoĺko dní po asi 40 dní. Článok hodnotím ako veľmi chaotický a so zdaním vedeckosti. Hore uvedené skutočnosti nevydávam za pravdu- tá sa mení , len ľudia sa nemenia -))).

Majo | ip:88.212.36 | 2009-11-06 (14:23)

Myslím že ľudia ktorý sa viac venujú duchovným cvičeniam vedia že duša je vo forme energie a fyzické telo je len schránka v ktorom je táto energia dočasne uchovaná ale nie neoddeliteľná. Príkladom môžu byť identické zážitky množstva ľudí ktorý zažili klinickú smrť a pod. Veľmi dobrým dôkazom toho že človek neumiera navždy tak ako to väčšina ľudí chápe je aj astrálne cestovanie ktoré nie je vymyslené ale reálne praktizované po celom svete. Niektorý ľudia astrálne cestujú bežne každý deň ale vyžaduje si to tréning.

kendy | ip:95.103.99 | 2009-11-06 (21:27)

Nie je to zlý článok. Za posledné obdobie jeden z kvalitnejších.
Odporúčam do pozornosti skvelú knihu " Strovolovský mág "
Myslím, že myšlienky , ktoré uvádza Gordon sú z tejto knihy.
Čas, ktorý venujete tejto knihe, určite nebudete považovať
za stratený čas.Pomôže pochopiť zmysel existencie človeka,
sveta a celého vesmíru.

Brian | ip:95.102.57 | 2009-11-07 (00:14)

Som veľmi rád že sa tu už niekto začal zaoberať aj touto témou. Samozrejme to nie je hlúposť a po hlbšej úvahe nad ľudským životom a jeho ohromujúcou mnohorakosťou sa človek dopátra k odpovedi: "áno len ťažko by to tak nemohlo bať". Človek je viacúrovňová bytosť, ktorá len smrťou zhadzuje svoj obal a podľa vlastnej evolučnej potreby sa po nejakom čase opäť vracia do fyzického tela v daný čas a na dané miesto. Činí tak preto aby časom po radu reinkarnácií sa stal dokonalou dušou a už navždy opustil reinkarnačný cyklus a zaujal svoje pravé miesto mimo hmotný svet. Som rád, že článok to berie troška z vedeckého hľadiska a odkazuje sa na fenomén života atómov. Je tomu naozaj tak, že vedci doteraz naozaj nevedia prísť na to prečo atóm vlastne získava život (pohyb). Čo sa týka života mimo tele chcem ešte spomenúť vedecké výskumy klinickej smrti, kedy ľudia ktorí takúto "takmer" smrť prežili hovoria o tom, že sa naozaj dostali mimo telo a ďalej existovali. Mnohí potom aj opisujú nezávisle od seba akýsi svetelný tunel, a to s dokonalou presnosťou výpovedí.
Čo sa týka toho či opäť niekto nechce aby sme to vedeli tak: Existuje teória, ktorá presne hovorí o tom že aj samotné kresťanské učenie kedysi obsahovalo vieru v reinkarnáciu. Tento údaj bol však z biblie vyškrtnutý v dobách kedy moc cirkvy rástla (cca 6.-7.stor.). Samozrejme môže to tak celé byť a aj nemusí.
Ale prečo by nie?

Majo | ip:88.212.36 | 2009-11-07 (14:22)

Zatiaľ sa my podarilo astrálne cestovať iba raz aj keď to skúšam už niekoľko mesiacov pravidelnými meditáciami. Keď je človek úplne uvoľnený a dostáva sa do tranzu stači si predstaviť že sa tvoja nefyzická časť tela oddeluje a v momente ktorý je často sprevádzaný intenzívnimi vibráciami sa človek začne vznášať nad telom. Tento stav je len začiatkom pretože neskúseným ľuďom sa v tomto stave podarí zotrvávať iba veľmi krátku dobu. Vyžaduje si to tréning. Ja osobne som zažil iba to že som sa oddelil od svojho tela a videl som ako sa vznášam na sebou. Lenže tento stav trval iba pár sekund potom som sa hneď vrátil späť. Skúsený AC dokážu vedome ovplyvňovať svoje astrálne telo a cestovať ním jednoduchým pomyslením na nejaké miesto. Odporúčam si o tom niečo preštudovať lebo aj ja som bol spočiatku skeptik ale keď sa mi to podarilo tak som v podstate ihneď zmenil svoje zmýšľanie o tom že smrť je len stav pri ktorom človek prechádza do iného stavu existencie.

motylik | ip:213.151.2 | 2009-11-07 (21:06)

Pre Maja: Majo, to AC teda nie je nic chvalyhodne, davaj si pozor lebo otvaras svoje vedomie demonom a diablovi. Neber to na lahku vahu, vela ludom to znicilo zivot. Zacina to nevinne, ale vedie to do zahuby. Skus si precitat knihu "Prisel osvobodit zajate" a vela pochopis. Zial, nemam na nu link mam ju len v PC ale keby chces poslem ti ju mailom.

Brian | ip:95.102.22 | 2009-11-08 (15:30)

Ano astrálne cestovanie je pre neskúseneho človeka nebezpečné pretože ako motylik napísal je to naozaj tak, že v tom svete existujú rôzne sily a pokiaľ nevieš ako sa s nimi vysporiadať môžu ťa neblaho vplývať na tvoju psychiku, môžeš sa odtiaľ vrátiť a už nebyť len sám sebou...na tvojom mieste by som to ani nepraktizoval pokiaľ sa naozaj nezdokonalíš v iných veciach.

riCCo | ip:89.173.67 | 2009-12-08 (09:36)

po precitani vacsiny prispevkov mi nedalo a preto musim napisat vsetkym astralnym cestovatelom a ludom co odeluju dusu od tela, ludia vsetko co ste do teraz zazili (ci uz je to pravda alebo nie) si to potrebujete pamatat, a na to aby ste si pamatali vase vylety je potrebny mozog a neurony. cize aj ked lietate nad svojim telom, vsetko co vidite je zapisovane neuronmi do mozgu, potom ked rozpravate prihody typu "bol som dnes cez obed na astralnej navsteve pyramid v gize" iba reprodukujete to co mate zapisane v hlave. cize po fyzickej smrti ked telo prestane plnit svoju funkciu si sice mozete poletovat astralnym telom, len by ma zaujimalo ako budete vnimat, pamatat si. kazda forma meditacie vyzaduje najprv mnoho TELESNYCH cviceni pred tym ako clovek dosiahne "tranzu, osietenia, nirvany" musi na to telo pripravit, vela krat tomu zodpoveda aj uprava zivotospravy, jedalnicku a zivotneho rytmu. bez toho to nieje mozne. pri vsetkych tychto zmenach sa meni aj ludske telo, vylucuje hormony a enzymi ktore bezne nevylucuje, alebo iba v malych mnozstvach. cize je si velmi tazko predstavit ze clovek to vsetko dokaze aj BEZ TELA...

RostislavVesely | ip:78.80.16. | 2010-01-20 (19:10)

Vedomi tvori hlavne nervove bunky, je tedy vyslednym produktem metabolickych procesu, jejichz definitivnim vysledkem je ohranicene vedomi ve tvaru tela, ve kterem vnimame, citime, premyslime. Je samozrejme, jako vsechno, casticoveho charakteru, tedy hmotne. Vedci by asi tyto castice nazvali magneticka, elektronova hmota (v duchovnich ucenich jemnohmotna az JAKOBY nehmotna). Tedy telem rozdrolena hmota na kousicky, ktere pak pronikaji celym telem a vytvareji vypln tela (jako by dusi) ktera v sobe otiskne fyzicke telo. V casticich vedomi (duse) je jakoby nalita nase mysl, je obsahem castic vedomi, je hmotou zivou, pocitovou a zaroven zahustenou gravitacni silou. Ta potom pocitove vnima sebe samu ve tvaru tela a dochazi k uvedomeni si JA. Dostredivou silou svoji mysle dokazeme vedomi uchytit a dostat z tela ven, protoze my jsme mysli ohranicenou v tomto pocitovem vedomi. To se musi cvicit spousty let spravnymi cviky zamerenymi na sebepocitovani. Ale skutecna nezavislot na lidskem tele vznika, az si dokazeme silou svoji mysle uchytit magneticke castice z okoli, zahustit je a vytvorit z nich vlastni vedomi, ve kterem se dokazeme uvedomit a videt v nem okolni skutecnost. Sila mysle je podminena tim, co mysl tvori a to jsou vzpominky. Hluboke sebePochopeni ulozene do casticovych vzpominek, ktere jsou take nositeli dostredive sily udeli vetsi dostredivou silu casticim mysle, ktera pak je schopna opravdu ovladnout hmotu ve ktere se dokaze projevit (magneticka = svetelna) hmota a potom teprve zacina platit pravidlo uz tisice let predavane, ze DUCH OVLADA HMOTU. Kde duch je nase vzpominkova podstata projevena mysli. Do te doby jsme nesvobodni a absolutne zavisli na atomarni hmote, ktera nam tvori vedomi a my si uvedomujeme ze my jsme my, citime, myslime... Asi trosku strohy popis, ale na 20 stranek by to asi nikdo necetl a ani se mi to nechce psat, vice informaci bude postupne na webu www.pochopeni.cz