NEJSEM OTROKEM

2. prosince všichni pokrokoví lidé, alespoň ta část, která si na tuto událost vzpomněla, oslavila mezinárodní den boje za zrušení otroctví.

V proslovu k této událost prohlásil generální tajemník OSN Ban Ki - Moon, že, navzdory tisíciletým bojům se lidstvu zatím nepodařilo zbavit se tohoto hanebného jevu. Dodal rovněž, že dnes otroctví a násilí získává novou moderní tvář, která souvisí s procesem globalizace a migračním přemístěním.

"Dobře, já chápu, že se tento den týká otroků, obchodníků s otroky, Interpolu a OSN. Ale já k této společnosti, díky Bohu, nepatřím, jsem obyčejný, totiž svobodný člověk!" – tohle si o sobě myslí obyčejný „svobodný“ člověk. Přitom ani on, ani ostatní si nevšímají, jak z nás běžné životní potřeby dělají otroky - nejprve otroky těchto potřeb a potom, kvůli jejich uspokojení, otroky jiných lidí. Jsme natolik podřízeni našim přáním, že to není řečeno jenom obrazně, ale doslova. Jak to funguje?

Obyčejná hra sobeckosti - nebo to dokonce není ani hra, jenom její mnohotvárnost. Ego otroka malých potřeb, takových jako je dům, rodina, auto, postavení ve společnosti sobě podobných, ho nutí podléhat a plnit přání vlastníků – otroků - velkých potřeb, peněz, moci a znalostí. "Ano,“ můžeme odporovat, „ale ´malý otrok´ dostává za svou práci mzdu, někdy

velmi slušnou! Jaké je to však otroctví? Otroci za svoji práci peníze nedostávají."

Nedostává mzdu, ale běžnou denní dávku otroka. Rozdíl je pouze v tom, že potřeby "klasického" otroka jsou o hodně menší, kus chleba a pražená polévka, jeden nebo dvakrát za den, ale v nás tento kus chleba a pražená polévka vyrostla a získala tvář domu se vším jeho vybavením, značkové oblečení, auto a dovolená. Potřeby jsou vetší, ale na podstatu vztahů s chlebodárcem to nemá žádný vliv.

Nic se nezměnilo ani po oficiálním zrušení otroctví a objevení peněz jako mezičlánku k získávání potřeb. Není podstatné ani to, že můžeme změnit svého pána, což „klasickému“ otrokovi nebylo dovoleno.

Nemění se nic a příčina je v tom, že naším pánem jsou naše potřeby, které nás nikdy neprodávají, pouze půjčují jiným držitelům větších potřeb. A dostávají za tento pronájem slušnou odměnu – spokojenost - ve formě domu, rodiny, auta …

Situace tak pro nás není moc příjemná a je těžko srozumitelná, protože odměnu za svou práci nedostáváme my, ale naše potřeby, které stále rostou. Pravda je, že pro stimulování pracujících nás občas odmění horkou polévkou – potěšením nebo nám dokonce nalijí vína – dají pocit štěstí - a tak se v nás vzbudí ještě větší potřeby a podnětem bude víra, že příště dostaneme větší kus a o něco delší pocit štěstí. Každý z nás se narodí v rodině lidských potřeb, v jejich domě, na jejich statku. Vlastní nás, vždyť jsme se narodili v jejich domě jako otroci, děti otroků, odjakživa jim musíme sloužit a rodit sobě podobné.

To, co my nazýváme otroctvím "zůstává vážným problémem," svádí k tomu, že společnost dovoluje držitelům velkých potřeb k plnění práce násilně nutit držitele menších potřeb, respektive kupovat si za peníze některé lidi, jejichž potřeby se ještě příliš nevzdálily od chleba a pražené polévky.

Lze ovšem říct, že to chápeme, souhlasíme s prodejem a využíváním, ale lepší by bylo to tak neříkat, uráží nás to, protože souhlas k otroctví od nás nikdo nežádá, jsme přece svobodní lidé.

Totiž, jinými slovy, neukazuje skutečnost, že jsou otroky a nedělá překážky jejich majitelům. Proto OSN hodlá bojovat proti společnostem, které dovolují otroctví bez toho, aby používaly ochranné prvky iluze svobody. Čest a chvála zápasníkům, vždyť úkol skutečně není snadný. Není vyloučeno, že se jim to podaří.

Co se jim určitě nepodaří, je udělat z nás svobodné lidi, protože svobodným může být jenom ten, kdo vědomě, rád a neústupně pracuje pro blaho jiných, používá pro to celou svou sobeckost, všechny své potřeby. Společnost takových lidí - to už je jiná společnost, jiný život, jiný svět. O nich nemluvíme, ani nesníme, musíme totiž bojovat proti otroctví.

pilgrimdou | ip:67.159.44 | 2010-02-01 (20:53)

"Nemění se nic a příčina je v tom, že naším pánem jsou naše potřeby, které nás nikdy neprodávají, pouze půjčují jiným držitelům větších potřeb. A dostávají za tento pronájem slušnou odměnu – spokojenost - ve formě domu, rodiny, auta … "

Co k tomu dodat? Zas a o5 vidime pricinu nasich problemov. Nie je to svet (matrix), ktory urcuje nas, ale sme to (len a len) my, kto definuje cele to obludarium, kde sme lapeni v pavucine snov od narodenia po smrt. Zijeme vo vnutri sukolia a chceme ho zmenit nastrojmi, ktore ponuka sam matrix. Tak to asi tazko. Samoopravujuci sa matrix. Zrusme vraj dane, uroky, banku a bude fasa! To urcite!
Ak sa neoducime plnit priania nasim chticom, matrix tu bude forever, nie vsak kvoli elite a jej svetovladnym planom, ale vdaka nasmu egoizmu, sprostosti a smadu po hlupostiach!

poteby | ip:217.112.1 | 2010-02-01 (21:24)

Moje potřeby nerostou, jsou stejné, jako mého otce. Chci bydlet on koupil pozemek za 6000,- Kčs ( vydělával asi 1000 Kčs), já za milion, průměrný plat je asi 23 000 Kč. Chci bydlet, jíst, mít děti. Mně rostou náklady, ne potřeby.

ekonomickotrok | ip:217.112.1 | 2010-02-01 (21:26)

Já jsem ekonomický otrok, štvanec.
Začalo to tím, že jsem chtěl před cca 10 lety zajistit vlastní bydlení své rodině. Nežádám žádny luxus, jen střechu nad hlavou, ale to je dnes hypotéka, kterou budu splácet do 70 let. Několik milionů čistých zdaněných peněz. A jsem živnostník, nemám nárok na dovolenou, ani na stravenky ne, nesmím onemocnět ani mít úraz.
Když jsem si přede 2 lety na sjezdovce vyvrtnul oba kotníky, marodil jsem z časových důvodů v neděli odpoledne. To jsem ležel v klidu, jindy nebyl čas. Za zákazníky a na jednání jsem se belhal 3 měsíce o berlích.

_Polaris_ | ip:93.184.78 | 2010-02-01 (23:07)

"Co se jim určitě nepodaří, je udělat z nás svobodné lidi, protože svobodným může být jenom ten, kdo vědomě, rád a neústupně pracuje pro blaho jiných, používá pro to celou svou sobeckost, všechny své potřeby. Společnost takových lidí - to už je jiná společnost, jiný život, jiný svět. O nich nemluvíme, ani nesníme, musíme totiž bojovat proti otroctví."

Ja uz som na tu frekvenciu naladeny...staci zrusit peniaze, krajiny, politikov a nabozenstvo a mame novy svet, v ktorom chcem zit. Peniaze by som najradsej spalil a nikdy v zivote ich neriesil na to aby som jaq debil kazdy den ratal, ze co na co potrebujem. A zase vela penazi len uskodi kazdemu na osobnosti.

Godwinson | ip:85.216.13 | 2010-02-02 (01:17)

Základným kameňom článku je chybná "analógia" medzi otrokom a moderným človekom. Rovnako chybné je aj vykresľovanie človeka ako potrieb. Záver je čistá utópia.

santo | ip:78.98.82. | 2010-02-05 (08:27)

poteby | ip:217.112.1 | 2010-02-01 (21:24)
ekonomickotrok | ip:217.112.1 | 2010-02-01 (21:26)

Diskutuje autor sam so sebou? Mozno keby si napisal vsetky prispevky do diskusie sam a aj si ich patricne obodoval citil by sa pravdepodobne najlepsie. Mozno by si to mohol robit iba doma na pocitaci a clanky nezverejnovat :-). Pocity by mal rovnake a nezatazoval by tym okolie.