Nacionální socialismus a komunismus (3/4)

Třetí díl srovnávací studie nacionálního socialismu a komunistického socialismu pojednává otázky organizování společnosti, její militarizace, užívání tajné policie a genocidní postupy proti částem obyvatelstva. I zde se nám oba "-ismy" naprosto shodují. A pokud náhodou nacházíte shodu s líčením G. Orwella v jeho románu 1984, podobnost není náhodná.

VI. Organizování a kontrola společnosti

Dva soudruzi

Kontrola a "převýchova" občanů v totalitních státech však není jen dílem propagandistických kampaní, které jsou svým způsobem jednosměrné — působí na občany, ale silný jedinec zůstává "pasivní" či úplně imunní.Jednotlivec proto musí být vytažen ze svého soukromí, musí být donucen k aktivní práci pro stranu či režim, musí být někde organizován, musí splynout s masou, v níž se pozvolna rozpustí jeho individualita, stává se pouhou součástkou v dobře fungujícím stroji.

Členství v těchto státostranou vytvářených organizacích zároveň zaručuje státu spolehlivou kontrolu "oddanosti většiny" občanů a jednotlivci se tímto členstvím stávají do jisté míry "spolutvůrci" stranické politiky. Stávají se však také "spoluviníky", jsou těmi, kteří usilovnou a spolehlivou prací "dole" uskutečňují šílené plány sociálního či rasového inženýrství těch "nahoře".

V nacistickém Německu i ve státech socialistických právě proto vznikaly jakési "podstranické" organizace pro nejrůznější skupiny obyvatel (členství podle pohlaví, věku, profese...) — Komsomol, Hitlerjugend, Svaz německých nacistických lékařů, SSM, Svaz německých dívek, Národně socialistická podniková organizace, Svaz sovětských spisovatelů, Německá pracovní fronta...

VII. Militarizace společnosti — výchova k "boji"

Společnost je neustále udržována ve stavu "bojové pohotovosti", je připravována na válku proti vnitřnímu či vnějšímu nepříteli, který je "státostranou" nejdříve označen, pak skandalizován a nakonec napaden či postupně likvidován.

Komunisté

vzývají "třídní boj" společenských vrstev, celé dějiny lidstva jsou podle jejich černobílého konceptu nepřetržitým bojem společenských tříd, svárem nemajetných a vykořisťovaných proletářů se "zazobanými" vlastníky — vykořisťovateli. Komunistické režimy tak proklamativně i reálně "bojují na všech frontách" proti "vnitřnímu" či "třídnímu" nepříteli, vyhlašují nekompromisní boj kapitalismu, imperialismu, revizionismu a vůbec všemu, co není "správně" socialistické (komunistické). Tento "vnitřní boj" je vlastně jakousi latentní a nikdy nekončící skrytou občanskou válkou mezi lidmi režimu a jakýmikoliv protirežimními nonkonformisty.

Součástí komunistické politiky je však také "boj vnější", boj za hranicemi komunistického světa, přímo uprostřed nepřátelského tábora, v zemích kapitalismu a "prohnilého buržoazního liberalismu", kde je třeba rozvracet tamní "nelidské režimy" a zároveň propagandisticky "zapalovat" obyvatele pro věc socialismu, popřípadě některé pečlivě "vyvolené" přímo připravovat a vést k tomu, aby sami násilnou formou změnili režim vlastní země a rozšířili tak "stále se rozrůstající tábor socialismu". Tento boj za hranicemi (propagandistický i reálný) pak logicky probíhá nejintenzivněji na teritoriích nepatřících ani k jednomu ze "znepřátelených táborů", je přímým střetem s "ideologickým nepřítelem", je proto bojem prestižním...

Nacisté

vyznávají kult války a boje, podle Hitlerova "Mein Kampfu" vyzývají k neúprosnému boji proti demokracii a pluralismu, bolševismu, "židozednářství", méněcenným lidem atd. Podle Hitlera jsou dějiny lidstva svědectvím o vzestupu, zápase a pádu jednotlivých ras — přežijí a zvítězí jen ti nejsilnější, nejdokonalejší.

"Boj je otcem všech věcí, schopnost záleží na krvi, vůdcovství je prvořadé a základní...

Kdo nechce bojovat... nemá žádné právo existovat... Musíme bojovat za zajištění existence a reprodukce rasy a národa... za čistotu vlastní krve a svobodu a nezávislost Vlasti, aby náš lid dozrál pro poslání, jež mu uložil Stvořitel".

Tento boj za čistou rasu uvnitř Německa, přerůstá také v boj za hranicemi států. Mesiášství promísené s vypjatým šovinismem vyvolávaly v Hitlerovi expanzivní touhy a později daly vzniknout konkrétním plánům vojenských agresí. Pokud by se totiž árijci rozrostli v předpokládaném měřítku, vyžadoval by tento stav každopádně rozšíření "životního prostoru" (Lebensraum) německého národa do východní Evropy (na úkor Rusů a dalších "méněcenných" slovanských národů)...

V obou systémech

je neustále zdůrazňována dominantní pozice armádních složek ve státě, pravidelně (často za přítomnosti státostranických vůdců) se konají megalomanské a nákladné vojenské přehlídky, které jsou jasnou demonstrací "semknutosti, odhodlanosti a připravenosti k boji", armádní vojáci či vojáci "strany" (SA, SS) jsou pak pochopitelně společensky velice váženi a oceňováni (i finančně)...

VIII. Tajná policie

Tajná policie občany zastrašuje, sleduje, sbírá o nich nejrůznější informace (hlavně však ty, které se dají využít k nátlaku a vydírání), mimo své vlastní organizační struktury (velitelství, úřadovny, kariérní hierarchii) vytváří síť tajných spolupracovníků, kteří se pohybují mezi lidmi, pronikají do opozičních kruhů, provokují odpůrce režimu k akcím odporu, informace pak dodávají svým řídícím důstojníkům.

"Účinnými metodami" Gestapa, Čeky, GPU, NKVD, KGB, StB, Stasi a jiných mutací tajné policie totalitního státu v boji proti ideologickým a politickým odpůrcům jsou brutální fyzické i psychické násilí, mučení a nelidské postupy při výsleších, ponižování a urážení lidské důstojnosti, konstruování nepravdivých obvinění a vynucená doznání, únosy, narušování soukromí "nepřátelských osob" (domovní prohlídky, odposlech telefonů, sledování), pronásledování a šikanování rodinných příslušníků či přátel "rebelů", provokace, vydírání, přemlouvání či nucení občanů ke spolupráci...

IX. Genocidní postupy proti vymezeným skupinám obyvatelstva

Nacistické Německo

rasový totalitarismus — budoucí nová německá společnost měla být jen společenstvím lidí "čisté rasy", na základě rasových teorií a později zákonů proto měli být "rasově nečistí" nejdříve označeni, poté vyloučeni ze "spořádané" společnosti a nakonec fyzicky likvidováni. Tato cílená rasová očista zasáhla hlavně evropské Židy — Hitler byl přesvědčen o tom, že:

"Žid je jiného původu (než my)... stavím proti sobě Árijce a Žida... jsou od sebe stejně daleko, jako jsou zvířata vzdálená od lidského druhu. Tím ale nechci říct, že by byl Žid zvíře. Je mnohem vzdálenější zvířatům než my Árijci. Je to bytost cizí přirozenému řádu, bytost mimo přírodu".

Tato pozice Židů "mimo" přirozené lidské společenství pak umožňovala jejich "bezproblémové" zabíjení, vrazi přece nezabíjeli člověka, jejich oběťmi byli jakési jiné bytosti — "podlidé", vrazi tak neměli pociťovat lítost, neměli se cítit vinni... Německý plán vyhlazení Židů sestával z pěti na sebe navazujících fází:

1. vyvlastnění majetku
2. vystěhování a soustředění (koncentrace, ghettoizace)
3. "mobilní" vyvražďovací operace
4. deportace
5. smrt ve střediscích hromadného usmrcování...

"Nečistými" byli také Rómové, mentálně postižení, lidé jiné sexuální orientace, nacisté vypracovali detailní plány přesunů a postupného zotročení Slovanů... "Konečným" výsledkem nacistické rasové očisty byly milióny nevinných a zmrzačených obětí, nelítostné "spontánní" i masové zabíjení, apokalyptické "průmyslové" vyvražďování lidí ve speciálních vyhlazovacích táborech...

Sovětské Rusko, SSSR

třídní totalitarismus — ve jménu dělnické třídy jsou postupně diskriminovány celé skupiny civilního obyvatelstva — nepřátelské "třídy" (buržoazie, inteligence, šlechta, statkáři — kulaci), jejich příslušníci byli označeni za "upíry, parazity, škodlivý hmyz", pak měli být jako "součásti" nepřátelské třídy plánovitě deportováni a vyvražďováni. "Nehledejte doklady nebo důkazy o tom, čeho se obžalovaný dopustil, slovem nebo skutkem, proti sovětské moci... první otázka, kterou mu musíte položit, zní: ke které třídě náleží, jaký je jeho původ, výchova, vzdělání, zaměstnání" — tak instruoval pracovníky Čeky její šéf Lacis a měnil tím Leninův obecný požadavek "vyhlazení všech reakčních tříd" v pracovní návod...

Tento společenský apartheid je v komunistických režimech podložen téměř geneticky — vrozeným handicapem či dědičnou vinou jsou zatíženi všichni potomci "reakcionářů a zrádců". V pochodové písni čínských Rudých gard se zpívá: "Je-li otec správný muž, jeho syn je hrdina. Je-li otec reakcionář, pak je syn jen za blbce... Vyženeme vás z vašich blbých postů! Zab! Zab! Zab!".

V tomto duchu pak vedli bolševici promyšlenou válku proti ruskému venkovu, proti celému selskému stavu — "kulaci musí být zlikvidováni jako třída," Lenin je nazývá "pijáky krve, vampýry, pavouky, upíry" a navrhuje "vyčistit ruskou zem od všeho škodlivého hmyzu," který je třeba "bít, bít do hlav bez milosti".

Hrozivým důsledkem bolševických represí vůči venkovskému obyvatelstvu byly nakonec nejen statisíce odvlečených, deportovaných či popravených venkovanů, ale především opakující se hladomory, které si vyžádaly milióny nevinných obětí — přes mezinárodní pomoc zahynulo v letech 1921 1922 v Rusku nejméně pět miliónů osob z 29 miliónů zasažených hladomorem... Lenin s cynismem jemu vlastním využil (zneužil) hladomory ideologicky:

"...máme devětadevadesátiprocentní šanci udeřit nepřítele smrtelně do hlavy s naprostým úspěchem a zajistit si pozice, pro nás podstatné, na celá další desetiletí. Se všemi těmi vyhladovělými lidmi, kteří se živí lidským masem, s cestami posetými stovkami a tisíci mrtvol můžeme (a proto i musíme) zkonfiskovat majetek církve nyní, a jedině nyní, s rozhodnou a nemilosrdnou energií..."

Také další (ruskými komunisty nikdy nepřiznaný) hladomor v letech 1932 1933 byl způsoben nelítostným ožebračováním ruského rolnictva, stále vyššími státními odvody zemědělských produktů, nelítostnými výběrčími kampaněmi (rolníci byli násilím nuceni vydat své hubené rezervy a byli tak bez milosti vydáni hladomoru) a byl doprovázen případy kanibalismu — zahynulo během něj více než 6 miliónu lidí a obilí se přitom masivně exportovalo do ciziny po stovkách tun... Chatajevič, jeden ze Stalinových mužů, řekl:

"Probíhá nelítostný boj mezi rolnictvem a naším režimem. Je to boj na život a na smrt. Tento rok je zkouškou naší síly a jejich výdrže. Chtělo to hladomor, aby se ukázalo, kdo je tady pánem. Stálo to milióny životů, ale družstevní systém přetrval".

Za největší hladomor ve světových dějinách se však považuje nekonečné hladovění obyvatel komunistické Číny v letech 1959 1961, odhady počtu obětí se pohybují mezi 20 milióny (oficiální údaj) a 43 milióny osob! Brutální genocidní postupy užívali bolševici také při "pacifikování" neruských národů (Kavkaz, Pobaltí...) — výsledkem bylo vymazávání národní identity a historických kořenů neruských a podrobených národů, vyvražďování přímé i zabíjení nelidskou prací v táborech nucených prací...)