Postkoloniální nářky opět na pořadu dne

[Altermedia ČR] Deset ugandských občanů žaluje britskou vládu a požaduje od ní odškodnění ve výši 300 miliónů liber za údajné zločiny napáchané britskou koloniální vládou v 19. století, zejména pak v průběhu války, jež se odehrávala mezi léty 1893 a 1899 v regionu Bunyoro, nacházejícím se na severozápadě země. Právní zástupce žalující strany, Crispus Ayena Odongo, argumentuje, že “před válkou se v oblasti Bunyoro nacházelo 2,5 miliónů obyvatel, po jejím skončení jich však nezbylo více než 150 000. “Představitelé země, jež nese zodpovědnost z okupování příslušné oblasti, by nám měli prozradit, kde se nachází zbytek.”

Když Britové počali kolonizovat území dnešní Ugandy, setkali se podle historiků s poměrně vřelým přijetím od příslušníků jednoho z nejpočetnějších kmenů v zemi, Buganda. Naopak konkurenční království Bunyoro, jež se taktéž patřilo k nejvlivnějším mocenským celkům v zemi, se stavělo k britským snahám vlažně. Britové jsou žalobci obviňováni z vyvolání kmenového konfliktu mezi léty 1893 a 1899, v němž nasadili své vojáky a využívali služeb bugandských bojovníků ve snaze porazit vzpurné Bunyoro a přinutit jej přijmout koloniální nadvládu.

Advokát Odongo, jenž dříve vykonával funkci nejvyššího právního poradce křesťanské povstalecké armádě v průběhu neúspěšných mírových rozhovorů, prohlásil, že se jeho podání opírá převážně o údaje z deníků koloniálních vojenských důstojníků. Podle jeho názoru se království již nikdy nevzpamatovalo z otřesu, způsobeného masivními ztrátami v důsledku Brity podporované invaze. Celý případ momentálně leží u ugandských soudů, britská vláda si již najala místní právní zástupce, kteří tvrdí, že její klienti požívají diplomatické imunity.  Deset výše zmíněných žalobců se rekrutuje z řad vysoce postavených státních zaměstnanců z distriktu Kibaale, spadajícího do provincie Bunyoro.

V této souvislosti je poněkud pozoruhodné, že jiná někdejší koloniální provincie, zemětřesením zdecimované Haiti, jež etnickou otázku v zemi vyřešilo radikální čistkou (tudíž podle logiky ugandských žalobců by zde měl vzniknout právní nárok přímých potomků francouzských kolonialistů) naopak volá po znovuobnovení koloniálního režimu, tentokráte pod taktovkou USA. “Chci, aby zde vládli Američané. Haitská vláda pro nás nic neudělala,”“Když vládě dáváme na vědomí, že máme hlad, její odpověď zní, že je na tom stejně.” Podobně na věc shlíží i student medicíny Canga Matthieu, jehož škola se v důsledku zemětřesení proměnila v sutiny: “Americká vláda by se o nás měla postarat. Američané jsou velmi dobře organizováni, představují nejbohatší zemi na světě a mají možnost nám pomoci.” Flore Laurent, jež je v osmém měsíci těhotenství, dodává: “Jediné, co zde máme, je rýže. Žádnou ropu, nic podobného. Navíc není vůbec jednoduché se dostat ke zdrojům pitné vody.” Pro americké vojáky odstraňující následky živelné katastrofy má jen slova chvály: “Stoprocentně podporuji americkou přítomnost v zemi.” říká Jean Louis Geffrard, námezdní dělník žijící pod plachtou na přeplněném náměstí.

Každá pomoc má však své limity, zdůrazňují oficiální američtí představitelé ve svých veřejných prohlášeních a v rozhovorech s haitskými občany. “V USA jak v současnosti, tak i v budoucnosti najdete partnera a přítele,” prohlásil prezident Obama den po zemětřesení. Američané ovšem otevřeně dávají najevo, že jejich vláda nenese zodpovědnost za znovuvybudování zdecimované země.

Celý případ pak v celé své nahotě odhaluje ošemetnost a krátkozrakost veškerých post-koloniálních reparací a soudních rešení skutečných i zdánlivých křivd minulosti. Pokud bychom šli do důsledků, roztočili bychom spirálu perpetua mobile, jež je ze své podstaty nezastavitelná. Zvláště pak jsou podobné požadavky absurdní za situace, kdy druhdy hrdí vítězové nad kolonialismem stojí s trpně nataženou rukou a prosí o rozhřešení. I historie africké Ugandy je notně zamotaná a na jejím formování se podílela spousta vlivů, přičemž je jen velmi obtížné určit, kdo by vlastně měl komu reparace platit a co by bylo jejich legitimním důvodem.

Zdroj Daily Telegraph: Ugandans sue Britain over colonial era ‘crimes’, český překlad Altermedia ČR

Rwandský masakr v roce 1994 se řešil v Kanadě, soudce udělil doživotní trest 2009-10-30  (19:36)  |  Afrika Jeden z původců genocidy ve Rwandě, která se stala v roce 1994 a při níž bylo za pouhých sto dnů zavražděno více jak 800 tisíc členů etnického kmene Tutsiů, stanul před kanadským soudem. Tam se zpovídal ze svých zločinů. Podle mnohých očitých svědků, vypovídajících u tohoto soudu, byl Desiré Munyaneza velitelem povstaleckých skupin etnika Hutů. Pod jeho velením bylo zmasakrováno snad nejvíc lidí a to převážně v okolí oblasti Butare. Navíc byl také Munyaneza napojen na hlavního strůjce celého rwandského konfliktu.		Cena za africké vůdcovství neudělena, nenašel se vhodný kandidát 2009-10-20  (14:43)  |  Afrika V pondělí 19. října se konala tisková konference výboru pro udělení ceny za “dosažené úspěchy v africkém vůdcovství”. Kritika, kterou na této konferenci přednesl zakladatel této ceny, Mo Ibrahim, byla namířena směrem k nedávným prezidentům a hlavám států v Africe. Letošní rok se totiž organizátoři rozhodli výroční cenu za příkladné vládnutí na kontinentu (podpořené finančním oceněním v hodnotě pěti miliónů dolarů) neudělit.
Genocídy riadené elitami kapitalizmu 2009-05-14  (23:44)  |  Afrika Afrika nehladoví, protože to je Afrika. Afrika hladoví, protože je obětí maximálně devastujícího příkladu predátorského kapitalismu, bezcitné a absolutní chamtivosti, kombinované s duchovní krizí západní společnosti, která nemá obdoby. Dlouhodobá kontrola nerostných zdrojů Konga je uskutečňována šířením teroru, vyhlazováním lidí, destrukcí rodin, zaséváním nedůvěry a nenávisti. Říká se tomu rozděl a panuj a je to nejstarší trik v učebnici evropského dobyvatelství.

Ďaľšie z Afriky...