A nie sú to špinavé ponožky pirátov. Vo Švédsku včera súd rozhodol, že štyria zakladatelia The Pirate Bay pôjdu do väzenia a zaplatia nemalé odškodné 17 vydavateľom. Oficiálne za širenie 33 chránených súborov, neoficiálne za to, že sú legendami internetového pirátstva. "Spravodlivosť" sa tak dostala do problémov.
TPB je najväčší index a tracker torrentov na webe. Laicky vysvetlené - je to databáza súborov, ktoré obsahujú základné informácie o tom ktorom diele, ktoré chceme stiahnuť. Zároveň je to tracker - server, ktorý umožňuje počiatočné spojenie jednotlivých členov p2p siete, ktorý následne už spolu komunikujú a odosielajú si dáta. To sa už odohráva mimo TPB. TPB je teda knižnicou, v ktorej sú "mapy" k jednotlivým pokladom - (ne)legálnym súborom.
Čo bude ďalší krok ctených súdov? Navrhujem odsúdiť Larryho Pagea a Sergeja Brina. Predsa aj Google poskytuje prakticky totožné služby. Stačí napísať "LOTR rapidshare download" a dostaneme s k nelegálnej kópii Pána Prsteňov. Alebo sa dá ísť ešte viac - zakázať celý internet! Veď predsa poskytuje priestor k zdielaniu nelegálneho obsahu. (Podieľ p2p sa odhaduje až na 35%, keď sa k tomu prirátajú filehostingové služby, dovolím si odhadnúť nelegálnosť celkového trafficu vo svete nad 50%...).
Aby sme neplašili, rozsudok ešte nie je právoplatný a dotyční sa odvolajú. Prípad opäť ukázal diskutabilitu duševného vlastníctva. Nájsť hranicu medzi legálnosťou a nelegálnosťou obsahu a j v rámci platných zákonov závisí na výklade súdu. Právo aplikovalo na dáta (teda informáciu) pravidlá ako na hmotné veci, ignorujúc odlišný charakter. Z autorských práv a copyrightu sa stali modly a každý, kto ich spochybňuje, je obvinený, že si neváži prácu programátorov, filmárov a okráda ich rovnako, ako by im vykradol dom. Nazerať na problém sa ale dá z viacerých uhlov.
K téme duševného vlastníctva je zaujímavý starší článok Jozefa Šímy. Kto chce si ho prečíta, ja tu načrtnem jeho obsah v skrátenej podobe.
"Vlastnictví je tedy produktem lidské interakce ve světě vzácnosti." Ak je len jedna žuvačka a chcem ju ja aj ty, vzniká konflikt, ktorý treba nejak rozriešiť. "Vedle násilného řešení sporů ale existuje i mírumilovný mechanismus vzniku vlastnictví. Ten je založen na uznání, rozpoznání či pochopení jistých principů vyplývajících z přirozených (definičních) vlastností člověka a okolního světa." Ako riešenie vznikla inštitúcia vlastníctva. Poznáme tri formy
vlastníctvo samého seba
prvovlastníctvo - čo nájdem prvý, to je moje
vlastníctvo vyrobených vecí
"Existují-li totiž legitimní a uznávaní vlastníci, může se začít prudce rozvíjet směna, tj. může docházet ke smluvní (tedy dobrovolné) změně vlastnických titulů (tzn. že v důsledku lidské interakce dostáváme další možný způsob vzniku vlastnictví). Budou-li nadále vlastnická práva (včetně práva na směnu vlastnického titulu) respektována, může se začít rozvíjet dělba práce, vzkvétat obchod na menší i větší vzdálenosti, omezené zdroje (včetně lidského potenciálu) mohou být směřovány do bohatství vytvářejících, tj. výrobních a obchodních aktivit, a nikoli dobohatství ničících, tj. loupeživých aktivit." Rešpektovanie vlastníctva je základom prosperity spoločnosti.
"Intelektuální vlastnictví je souhrnným označením zahrnujícím především copyrighty a patenty.13 Vyplývá z něj, že autor či objevitel má na určitou dobu výhradní kontrolu nad využíváním své „myšlenky“.14 Je možná pro mnohé překvapivé, že převážná část ohromného společenského pokroku a rozkvětu Západu, jehož základem se, jak bylo výše uvedeno, stal respekt k soukromému vlastnictví, se odehrála za neexistence rozvinutých systémů patentů a copyrightů."
Kde je teda rozdieľ?
"Když totiž Robinson vymyslel hrábě, které používal k úpravě své zahrady, ani jej nenapadlo, aby vyhrožoval Pátkovi, že jej ztrestá, kdyby si Pátek sám ze svého dřeva vyrobil podobné hrábě k úpravě svého pozemku. Ani Pátka ve snu nenapadlo, aby Robinsona považoval za zločince, když jej slyšel prozpěvovat si svou oblíbenou divošskou píseň o výhodách autarkie „Já skvělý Pátek, sám si vařím, sám si peru...“. Nevznikal totiž žádný problém sporu o vzácný zdroj. Robinson měl stále své hrábě (i když si i Pátek vyrobil své hrábě) a Pátkovi nikdo nebránil zpívat si svou píseň, kolikrát jen se mu zachtělo (Přestože si ji prozpěvoval i Robinson.)."
Ako teda vznikol copyright?
"Copyright navzdory snaze řady novodobých teoretiků nemá původ v ušlechtilé snaze podpořit kreativní činnost umělců, ale jednalo se, podobně jako tomu bylo u patentů, o záměrný a velmi dobře vypočítaný akt státní moci. „[Zastánci přirozeného vzniku copyrightů se] odmítají zabývat historickými vazbami mezi copyrightem a udělování tiskařských monopolních výsad panovníkem, jeho snahou potlačit kacířská a buřičská díla a provádět censuru všech publikací. Tento způsob argumentace rozčiluje teoretiky, kteří vystupují proti copyrightům a poukazují na to, že prvním zákonem o copyrightu v historii byl Statute of Anne z roku 1710, který byl přímým produktem spletité řady monopolních výsad, nařízení Královského soudu (StarChamber) a licenčních zákonů a představoval systém, jehož součástí byla povinná registrace titulů u Stationers' Company.“23, 24 Company of Stationers (dále jen Společnost) byla stanovena v roce 1557 královnou Marií a byl jí udělen monopol na tisk a registraci titulů u této společnosti. Jednalo se o pokus udržet si kontrolu nad tiskem v okamžiku, kdy vynález knihtisku prudce změnil situaci a omezil klasické způsoby fungování státní moci. Koruně šlo obzvláště o potření protestantské literatury"
K čomu to dospelo?
"Připuštění existence intelektuálního vlastnictví má důsledky, které naprosto rozvracejí řád společnosti založené na vlastnictví tak, jak bylo uvedeno na počátku tohoto textu. Jestliže totiž přijmeme koncept, že člověk může vlastnit věci, které nejsou vzácné (a které jsou snadno šiřitelné, mnohdy zapamatovatelné atd.), dostáváme zcela zvrácený koncept agrese a násilí, který je odvozen z konceptu vlastnických práv, neboť agrese je definována jako porušení vlastnických práv. Uveďme si nejprve příklad smysluplného „intelektuálního vlastnictví“. Nevyřčená myšlenka je skutečným „intelektuálním vlastnictvím“, člověk má nad ní (jakožto vzácným zdrojem) výhradní kontrolu (může se rozhodnout zda a kde ji zveřejnění, apod.). Kdyby koncept intelektuálních vlastnických práv končil zde, žádné vnitřní rozpory konceptu vlastnictví by nevznikaly. Nyní tento koncept rozšíříme a zamyslíme se nad smyslem vlastnictví vyřčené myšlenky. Jestliže je myšlenka vyřčena, tj. slyší, vidí, čtou... ji jiní lidé, stává se součástí jejich těla – je uložena v jejich mozcích. Tvrdit, že jeden člověk vlastní svou myšlenku v hlavách ostatních lidí (kteří jej nikdy nemuseli vidět, nejsou v žádném smluvním vztahu apod.), kteří ji nemohou bez jeho souhlasu reprodukovat, využívat atd., je absurdní. Znamená to říkat jim, jaké informace, které jejich mozek dokáže poskytnout, může (resp. nesmí) využít pro „řízení“ jejich těla (např. že nesmějí tančit stylem, který je mým vlastnictvím; pohybovat rty a vyslovovat mé myšlenky; vydávat mé zvuky; chovat se, jako bych určitou věc nevěděl, přestože ji vím apod.). Zároveň toznamená říkat jim, co smějí dělat se svým hmotným majetkem (např. že nesmějí svůj papír a svou tiskárnu použít k vytištění nějakého textu či obrázku, postavit ze svého materiálu dům nebo plot, který už někdo postavil před nimi apod.). Kdyby ovšem člověk nemohl využít informace ve svém mozku, aby mohl dle svého uvážení pohybovat rty a údy, přestal by být skutečným člověkem a byl by hmotou ovládanou někým druhým. Projevy jeho svobodné vůle, které nijak nenarušují životy a hmotný majetek ostatních (všichni ostatní stále mají to, co měli před „aktem agrese“ proti jejich intelektuálnímu vlastnictví) by byly považovány za násilí a „po právu“ trestány. "
Ako by to mohlo vyzerať bez copyrightu? (záevrčnú stranu práce prinášam celú, prestalo sa mi to chieť zalamovať, tak to je takto v stĺpci)
Fungování „intelektuálního vlastnictví“ ve společnosti založené na smluvní volnosti Podívejme se nyní, jakým způsobem by ve společnosti, která nespočívá na privilegiích a násilí, ale na vnitřně nerozporných pravidlech a dobrovolnosti, existovalo intelektuální vlastnictví.62 Jelikož, jak jsme ukázali výše, je předpokladem existence práv (a smysluplné etické teorie) existence vzácnosti, bude aspekt vzácnosti stát za celým systémem dobrovolných transakcí tvořících složitou spleť společenských vztahů. Vlastnictví předpokládá existenci člověka, který „vlastní“ své tělo (self-ownership) a vzniká nenásilnou cestou pouze jedním z následujících způsobů: prvotním přivlastněním, výrobou a dobrovolnou směnou; má zároveň význam pouze v podmínkách vzácnosti a existence lidské společnosti. Proto každý člověk má právo jakkoli naložit s jakoukoli svou myšlenkou, přičemž musí počítat s důsledky svého rozhodnutí. Znamená to, že si může danou myšlenku ponechat pro sebe, využívat ji ke svému prospěchu a nedělit se o ni s ostatními (obchodní tajemství63). Chce-li člověk myšlenku sdílet s více lidmi, má možnost využít smluvní svobody a upravit smlouvou dle svého uvážení jakýkoli kontakt ostatních lidí se svou myšlenkou – zvolit si dle svého uvážení okruh lidí, kterým tajemství vyzradí, stanovit pokutu za vyzrazení svého tajemství (k čemuž může použít jakýchkoli kontrolních mechanismů, na něž druhá strana bude ochotna přistoupit64), smluvně přidělit/omezit možnost kopírování (copyright) nebo tuto možnost omezit technickými prostředky. Ve svobodné společnosti autor může dále například zvolit k označení svého výrobku obchodní značku (trade-mark) a snažit se pomocí nejrůznějších strategií budovat její dobré jméno (viz dále).
Nelze se ale nikdy uchýlit k násilí. Je proto zřejmé, že bez státního omezování nakládání s hmotným majetkem, které s sebou nese „ochrana“ dnešního intelektuálního vlastnictví, by řada produktů nemohla být poskytována tak jako dnes. Namísto toho by vznikly nové (tržní, a nikoli státní a arbitrární) způsoby produkce statků, nové způsoby zabezpečení atd., které by odstraňovaly státními zásahy způsobené deformace trhu a představovaly přizpůsobení tržní struktury skutečným přáním lidí, což je samozřejmě samotný důvod existence trhu.65 Člověk si nemůže činit nárok na věci, které si není schopen zajistit na základě dobrovolné smlouvy.66 A nikdo nemůže být (jaksi automaticky) vázán smlouvou, kterou nikdy nepodepsal. To je základ společnosti založené na dobrovolných vztazích. Moderní technologie neustále mění možnosti dostupné smluvním stranám. Na jedné straně zjednodušují kopírování, na druhé straně přicházejí s novými možnostmi kontroly plnění smluv. Už kvůli této dynamice vývoje jsou zřejmé výhody (tržní) flexibility oproti (státní) politice plošného přístupu (patent X let, copyrighty Y let pro všechny druhy vynálezů či děl) pro harmonický rozvoj společnosti.67 Lze očekávat, že tržní struktury ve společnosti by se vyvinuly zhruba tímto způsobem: Patenty: Pro patent jako státem garantované výlučné privilegium není ve svobodné společnosti místo. Každý má právo využít svého majetku a jakýchkoli myšlenek a nápadů, které může získat bez porušení uzavřených smluv a fyzického narušení cizího majetku, k výrobě a prodeji čehokoli. Copyright: Právo udělit možnost kopírovat své dílo může autor na základě smlouvy přidělit komukoli pod jakoukoli podmínkou, podobně jako může své dílo pod podmínkou zákazu jeho kopírování předat druhé osobě. Je ovšem pravděpodobné, že systém prodeje děl s neúplným svazkem práv (např. prodej knih, které neobsahují právo knihu kopírovat, které by při koupi bylo kupujícím smluvně potvrzeno) by se nemohl rozvinout do systému prodeje knih krytých copyrightem, jak jej známe dnes, protože by porušení smluv o nekopírování bylo těžko prokazatelné a systém by se začal rozpadat ještě více, než se dnes v důsledku snadného kopírování hroutí systém státních copyrightů (podívejme se jen na množství „pirátských“ CD disků, apod.) Bylo by to proto, že dílo s úplným svazkem práv a dílo, které bylo koupeno bez práva kopírovat, vypadají fyzicky stejně. Proto přes principiální možnost takového uspořádání, by tento systém asi nevznikl. Jako možný návod tržního uspořádání, které může usnadnit tržní odměnu autorovi, je vázání produktů (např. prodej výrobku s doprovodnými službami)68 nebo využití nejrůznějších marketingových strategií (podobně jako je soukromé televizní vysílání financováno z reklam). I dnes koneckonců vidíme, že vědci nezískávají prospěch přímo z prodeje knih, ale z prestiže, která jim tímto vzniká a pomáhá zvyšovat jejich ohodnocení jako univerzitních profesorů, apod. Hudební skupiny vítají maximální rozšíření svých produktů kvůli většímu zisku z koncertů a reklamy, programátoři píší free software69 apod. Obchodní značky: Přestože se zdá, že obchodní značky jsou zcela nekontroverzním příkladem právní úpravy tržní obchodní praktiky, je zapotřebí upozornit na jednu důležitou věc. Výrobce, který svůj výrobek označí obchodní značkou někoho jiného (např. na boty, které vyrábí, našije znak NIKE), se tímto samotným aktem, v rámci kterého pouze jistým způsobem použil svůj majetek (kůži, kterou koupil, nitě, tkaničky, barvy apod.), nedopouští žádného nezákonného chování, tj. nedochází k agresi, v důsledku níž by byla narušena fyzická integrita majetku druhého člověka bez jeho souhlasu. Výrobce „pirátských bot NIKE“ pouze přetvořil své zdroje do jiné podoby, firma NIKE má vše, co měla dříve – majetek je neporušen, dobrovolnost zachována. Co se stane v okamžiku, když tento výrobce nabídne své boty k prodeji a prodá je? Došlo k nějakému zločinu? Ne nutně, protože vše se odvíjí od způsobu, jakým boty byly prodány. Jestliže boty byly prodány zákazníkovi jako boty výrobce XY, který je přikrášlil znakem NIKE, je vše v pořádku. Proběhla dobrovolná směna, boty a suma peněz změnily majitele; firma NIKE má to, co vždy měla. Ani náznak protiprávního chování – všude pouze respekt k vlastnictví a dobrovolnost. Zásadní změna ovšem nastává v okamžiku, kdy boty přikrášlené znakem NIKE jsou vydávány za produkt firmy NIKE. V tomto případě se prodejce dopouští podvodu, protože výrobek vydává za něco jiného, než je. Je to jako kdyby prodával hovězí maso a vydával ho za kuřecí maso. Kdo je ale obětí tohoto podvodu a kdo by se měl domáhat odškodnění? Samozřejmě že kupující; nikoli firma NIKE, nikoli stát. Z výše uvedeného vyplývá, že institut obchodní značky je používán jako snaha výrobců nabídnout zákazníkům jistý standard a odlišit svůj výrobek od konkurence. Pokus o prodej „pirátské“ kopie je pro původní firmy pouze znakem jejich úspěšnosti a měl by je vést ke smluvní úpravě se svými prodejci, aby kvůli předcházení soudních sporů ve svých prodejnách prodávali výhradně originální značky. Informování zákazníků o síti takovýchto „bezpečných“ prodejen by se mělo stát základem prodejních marketingových strategií. Prodej „neznačkových“ výrobků by ovšem stále byl zcela legální aktivitou a sloužil těm, kteří zvolí nákup nezaručené kvality za odpovídající cenu. Žádná „značková“ firma nemá právo, tak jako se to děje dnes, využívat policie, aby zabavovala „pirátské“ výrobky těchto obchodníků. Obchodníci neznačkových produktů mohou být maximálně hnáni před soud samotnými zákazníky, kteří se cítí podvedeni koupí zboží vydávaného za značkové. Je potom na rozhodnutí soudu, aby zvážil pravdivost tohoto tvrzení a rozhodl jej jako běžný spor, ve kterém nehraje „intelektuální vlastnictví“ žádnou relevantní úlohu.70 Obchodní tajemství: Udržovat v tajnosti cokoli o výrobních či obchodních praktikách je zcela záležitostí vlastníka firmy a záležitostí smluvních vztahů. Závěr Jediným myslitelným základem lidské společnosti je respekt k vlastnictví. Na respektu k vlastnictví stojí spravedlnost a respekt k vlastnictví je – jak dokazují historikové – základním zdrojem blahobytu současné civilizace, neboť – jak argumentují ekonomové – vlastnictví je východiskem pro směnu, která dává vzniknout cenám, jež představují mocný koordinační nástroj lidských aktivit. Pouze tak může dělba práce vést k všeobecnému blahobytu a prosperitě. Vznik vlastnictví vyplývá z existence vzácnosti a schopnosti lidí ustanovit normy nenásilného řešení konfliktů, které z existence vzácnosti nutně vyplývají. U hmotného vlastnictví žádné komplikace nenastávají – jeho hranice jsou v podstatě jasné a doba jeho trvání neomezená. O intelektuálním vlastnictví však z povahy každého vlastnictví můžeme mluvit jen tehdy, má-li povahu vzácného statku, ať již v podobě obchodního tajemství či smluvně zajištěné myšlenky či díla. V okamžiku, kdy takováto myšlenka ztrácí aspekt vzácnosti (dovídají se ji smluvně nevázané strany), stává se součástí fyzického těla ostatních lidí a jakákoli snaha původního vlastníka domáhat se svého „práva“ a vyžadovat výlučnou kontrolu nad „svou“ myšlenkou by vedla nutně k popření lidské povahy těchto lidí. Koncept intelektuálního vlastnictví je proto ze své povahy nemyslitelný jako norma ustanovená racionálními jedinci k předcházení násilných konfliktů. Intelektuální vlastnictví vzniklo v důsledku násilí a donucení – jako snaha státu udělit skrytým způsobem privilegia (patenty) nebo kontrolovat tisk (copyrighty) a toto dědictví si neslo celým dalším svým vývojem. Nikdy nebylo úspěšně obhájeno ani z pozice přirozenoprávní, ani z pozice „prodloužení“ osobnosti, a už vůbec ne na utilitárním základě. Přestože se historicky podařilo „nahradit slovo s úctyhodným obsahem ‘vlastnictví’ za slovo, jež zní nepříjemně, ‘privilegium’“, je na čase na základě předložených argumentů vrátit slovům jejich původní význam.
Facebook
Myslíte si, že tento článok je dôležitý alebo zaujímavý? Pošlite ho cez
e-mail
alebo ho ukážte priateľom na
Facebooku. Rozširujte informácie, nato sú predsa tu!
Jednou vetou: Skončila sa „zlatá éra“ hercov a spevákov!
Takže, herci naspäť do divadiel a hrať prestavenia, tí horší len na ulici. A hudobníci koncertovať, a koncertovať. Nie že vydám jeden hit a už mám do smrti o seba postarané. Poprípade ak sa im to nepáči, nech si ich vlastníctvo nechajú pre seba a pekne si oblečú monterky aspoň trochu budú užitočný a po práci s chlapmi na pive im môžu spievať a pozabávať ich. Určite im budú chlapi radi kupovať pivo.
No bude sa im ťažko zvykať, ale nechajme im trochu času. Buďme ľudský.
Připomenu příběh pana Rockwella.
Vynalezl postup jak vyrábět zlatou barvu průmyslově. Do té doby se mosaz jakožto nutná přísada rozklepávala ručně do tenkých listů, až vznikly zlatavé šupinky. Tento muž zhotovil projektovou dokumentaci,na jejímž základě objednal díly strojů po celé Evropě. Koupil uzavřený komlex staveb čtvercového půdorysu s dvorem,tam stroje složil a celá rodina vyráběla zlatou barvu několik desetiletí. Zbohatl a ve volném čase vynalézal v oboru strojírenství. Obešel se bez patentování a copyrightu.
Problém nie je so spevákmi a hercami, aj keď Hadesov názor má samozrejme tiež niečo do seba.
Problém je v tom, že speváci a spol. dostanú sotva 5% celého obratu s ich výtvormi a sotva štvrtinu z podielu ceny tvoreného autorskými poplatkami. Zvyšok autorských poplatkov zožerie vydavateľ, producent a práve "ochranný zväz autorský".
Trosku viac nez tendencny clanok a osobne schvalujem rozhodnutie svedskeho sudu.. samotny dlhodoby postoj zakladatelov a ich arogancia bola len otazkou casu, kedy niekoho naozaj naseru, ludia su mudri pokial sa ich to bytostne nedotyka, no umelci o tom vedia svoje... Je to iste, ako keby niekto na slovensku bojoval za legalizaciu marihuny sposobom, ze ju bude nosit po vackoch, hulit na ulici a k tomu sa vysmievat policii a zakonnej uprave.. no, mal som potrebu sa vyjadrit :)) aj vzhladom na to, ze komunizmus tu uz raz bol, a jedinym jeho vysledkom bolo, len premiestnenie statkov medzi skupinami a toto je ten isty princip.. autorske prava a patenty su dnes dolezity, inak by viedli k heslu clovek cloveku vlkom..
Pridaj príspevok do fóra Prosím diskutujúcich, aby nepoužívali vulgarizmy a dodržiavali kultúru diskusie. Ďakujem. (admin)
Facebook
Pridaj príspevok do fóra
2010-08-30 (09:49) | 
2010-08-25 (23:31) | 
2010-08-25 (20:46) | 
2010-08-24 (19:03) | 
2010-08-23 (20:41) | 
2010-08-22 (21:02) | 
2010-08-22 (14:12) | 
2010-08-19 (14:30) | 
2010-08-17 (14:46) | 
2010-08-15 (20:50) | 
2010-08-15 (18:11) | 
2010-08-15 (13:08) | 
2010-08-15 (00:20) | 
2010-08-14 (19:52) | 
2010-08-13 (22:04) | 
2010-08-11 (22:02) | 
2010-08-09 (13:36) | 
2010-08-08 (22:34) | 
2010-08-06 (14:00) | 
2010-08-06 (09:44) | 
2010-08-04 (22:17) | 
2010-08-02 (11:57) | 
2010-07-31 (08:24) | 
2010-07-30 (17:48) | 
2010-07-27 (12:06) | 
2010-07-27 (08:27) | 
2010-07-24 (13:20) | 
2010-07-20 (22:44) | 
2010-07-19 (06:46) | 
