Dokumenty
Obrázky
Videá
Fórum
 
 

Západ a SSSR - jak ve skutečnosti probíhala "studená válka" (1)


Západ a SSSR - jak ve skutečnosti probíhala "studená válka" (1)

Jak se ztrácí a získává státní suverenita

Když se rozhlížíme po světovém dění, můžeme mnohdy vidět zvláštní věc, kdy se nejeden státník či politik začne chovat způsobem, kdy doslova škodí nejen sobě, ale i své zemi. Jedním z takových případů může být minulý prezident Francie Nicolas Sarkozy, kdy se můžeme ptát, jaký zájem jej přivedl do války proti Libyi, do války, která celou zemi zatáhla do dalších sporů i s dalšími africkými zeměmi. Francie si z této války odnesla zejména ekonomické problémy, zvýšení nelegálního přistěhovalectví a celou řadu dalších problémů a sám Sarkozy ztratil na popularitě natolik, že nejen že neuspěl v následujících prezidentských volbách, ale dostal se do konfliktu i s trestním právem. Nicméně přes tuto zkušenost, nově zvolený nástupce Sarkozyho, prezident F. Hollande pokračuje v této sebevražedné politice i nadále.

Příkladů takového nelogického chování světových politiků bychom mohli najít celou řadu. Jsou natolik zvláštní, že je nelze vysvětlit pouze osobními (ne)kvalitami jejich aktérů, jejich mocenskou svévolí či krátkozrakostí. Tím bychom mohli vysvětlit jednotlivý případ, nikoliv situaci, kterou můžeme často pozorovat, situaci, kdy v čele různých zemí a národů stojí zejména takoví lidé, kteří projevují výše uvedené vlastnosti a nelogické chování. To přivádí k otázce, zda za tím neexistuje nějaký zájmový systém, který k moci záměrně přivádí lidi s výše zmíněnými charakteristikami. A skutečnost, kdy řada po sobě následujících, sebedestruktivních národních vlád prokazatelně pracuje proti zájmům zemí, které řídí, pak rozšiřuje naši otázku v tom smyslu, zda tyto země a jejich vlády jsou skutečně suverénní.

Převážná většina obyvatel se domnívá, že suverénní je taková země, kdy její správa je řízena vládou a prezidentem, kteří byli do svých úřadů zvoleni demokratickými volbami obyvatel této země nebo zemi řídí jiný monarcha, manažer či diktátor, jehož legitimita není většinou obyvatelstva zpochybňována. Vycházeje z tohoto úhlu pohledu, mnoho obyvatel často přemýšlí o tom, proč je vedení jejich země v oblasti domácí i zahraniční politiky tak nekompetentní či neadekvátní.

Lidé, kteří se zabývají otázkami řízení společnosti, mnohdy vidí některé souvislosti a propojení chování své vlády s nadnárodními zájmy a ovlivňováním této vlády ze strany cizích zemí natolik zřetelně, až to vyvolává dojem existence nějakého "světového spiknutí". V takovém případě o konkrétním politikovi, který evidentně pracuje ke škodě vlastního státu prohlásí, že se jedná o zrádce národních zájmů, ať již jej do cizích zájmů rekrutoval kdokoliv.

Společenské diskuse o suverenitě Ruska se obvykle omezují jen na konstatování toho, že Gorbačov zradil svrchovanost Sovětského svazu, což následně přineslo Rusku společenské poměry podobné studené okupaci ze strany USA/UK.

Nicméně tento přístup neodpovídá na otázku, jak se mohlo jednomu zrádci podařit zbavit celý národ suverenity a následně se i vyhnout důsledkům tohoto činu. A nevysvětluje to podstatu toho, v čem suverenita země spočívá, neboli najít takový úhel pohledu na problematiku, ze kterého by bylo možné pochopit, co měl vlastně na mysli tiskový mluvčí prezidenta RF V.V.Putina, když v pořadu "Nedělní noc" s Vladimírem Solovjevem na TV kanálu "Rossija 1" 14.dubna 2013 prohlásil: "Rusko je jednou z mála zemí na světě, která může říct - jsme suverénní stát. Ani politicky ani ekonomicky nejsme závislí na žádné jiné zemi."

Ačkoliv to mnohým může připadat jako paradoxní, právě období řízení státu V.V.Putinem lze nejlépe charakterizovat výše uvedeným vyjádřením tiskového mluvčího jako velmi přesnou definicí opětovného dosažení nezávislosti Ruska. Pro plné pochopení je nezbytné znát, jak se řídí sociální supersystémy, státní hospodářství ve smyslu státní svrchovanosti – suverénnosti a nezávislosti. Pak nebude nadále hádankou ani sebevražedné chování bývalého francouzského prezidenta Sarkozyho, ani svévolné řízení sovětského státu prvním tajemníkem KSSS N.S.Chruščovem.

Kozma Prutkov napsal: "Mnoha věcem nerozumíme nikoliv proto, že máme nesprávné poznatky nebo náš rozum je mdlý, ale proto, že zkoumané věci nezapadají do rámce našich vědomostních konceptů."

Řízení sociálních procesů dosud bohužel většinou nepatří do okruhu vědomostních konceptů nejen řadových občanů, ale ani většiny politicky aktivního obyvatelstva. Nicméně, život vyžaduje rozšiřování kruhu poznání a zařazení do něj i vědomostí o řízení procesů probíhajících v sociálních supersystémech a jejich udržitelnosti. Je nutné osvojit si axiom, že stabilní (ve smyslu předvídatelnosti) řízení jakéhokoliv objektu, tím více sociálního supersystému v podobě státu, je možné pouze realizací plné funkce řízení. A realizace plné funkce řízení je možná jen v případě, pokud stabilně ve společnosti funguje všech pět typů sociální moci a řízení je realizováno na všech šesti prioritách zobecněných prostředků řízení.
 

Plná funkce řízení

Plná funkce řízení (PFR) popisuje cirkulaci informací v procesu řízení od okamžiku, kdy subjekt řízení (ten kdo řízení provádí) definuje vektor svých cílů, až do chvíle jejich uskutečnění. PFR lze popsat následující posloupností dějů (aktivit manžera - subjektu řízení):

1. Identifikace (rozpoznání) nových faktorů v řízeném prostředí (informace).

2. Formování stereotypu rozpoznávání (metodiky) takových faktorů pro budoucí podobné případy.

3. Komparace (porovnání) identifikovaného faktoru s vlastním vektorem (hierarchií) cílů z hlediska jeho významu – použitelnosti.

4. Formování koncepce řízení, udržitelné ve smyslu predikce (prognózy vývoje).

5. Organizace hierarchie řídících struktur a algoritmů (postupů) sloužících na dosažení vytýčených cílů.

6. Dohled nad těmito realizačními strukturami a řízení jejich koordinace (součinnost).

7. Likvidace vytvořených struktur v případě dosažení stanovených cílů, případné ztráty kontroly nad nimi nebo

jejich udržování (v operativním stavu) s perspektivou jejich využití při realizaci dalších (dílčích) cílů.


 

Pět typů sociální moci

Na soudobých školách se učí, že jsou 3 formy sociální moci – zákonodárná výkonná a soudní. Pouze na fakultách masmediální komunikace se přednáší, že ve skutečnosti jsou 4 formy moci, kdy tou čtvrtou je mediální moc.

Typů sociální moci je ve skutečnosti pět a jsou to tyto (seřazeno hierarchicky):

1. konceptuální

2. ideologická

3. zákonodárná

4. výkonná

5. soudní

 

Zastřešující a směrodatná Koncepce (ego-, nebo ne-ego-centrická) je zprostředkovaná (naplňovaná) pomocí kontrolovaného (účelově modifikovaného) převzetí (nebo i vyvinutí nové) Ideologie (filozofie, "náboženství") zohledňující aktuální stav a tendence vývoje v cílové skupině (společnost, stát). Zákony (právní předpisy) jsou následně schvalovány pod vlivem přijaté ideologie. Zákony jsou vždy druhotné ve vztahu ke koncepci - co je v jedné koncepci tolerováno nebo podporováno, je v jiné koncepci vnímáno trestným činem. Moc výkonná je uskutečňována na základě ideologicky implementovaného (např. demokraticky schváleného) právního systému zákonů již plně automaticky a kruh nepřímého (samosvorného) řízení se uzavírá (spojovacím článkem v podobě státního zastupitelství) soudnictvím, chránícím koncepci panující v systému před vtržením cizí koncepce.

Většina začíná obvykle vnímat/realizovat řízení až od pátého kroku PFR. To "obvykle" se v plné míře týká státní správy a projevuje se v tom, že všechny procesy řízení ve státě se nachází ve stavu permanentní krize, státní struktury se vždy ukazují nepřipravené k "najednou" vzniklým "výzvám doby" a jsou schopny reagovat pouze formou vytváření dalších byrokratických struktur, které situaci často spíše jen zhoršují, než aby přinášely řešení, nehledě k nárůstu celkové administrativní zátěže. Místo toho, aby se řídící struktury zaměřily na vyšší etapy PFR a investovaly systémové zdroje a prostředky do prognózování a plánování potřebných změn, potýkají se stále více s důsledky nárůstu byrokracie, které si vyžadují stále narůstající finanční a organizační zátěž s nic neřešícím cílem – vůbec udržet stávající správní systém při životě.

Dle závěrů politologů (Alexej Levchenko - "Úředníci přetížili Rusko" Gazeta.ru, 19.03.2009), v SSSR v roce 1981 tvořilo politickou třídu obyvatelstva (byrokratická nomenklatura + vojenství) cca 0.1% populace (asi 400 tisíc lidí z 300 milionové populace). V Rusku v roce 2000 pak tuto politickou třídu tvořilo cca 0.8% procenta populace (asi 1.2 milionů lidí ze 145 milionové populace). Avšak do roku 2009 došlo v Rusku k ohromující změně, když velikost této politické třídy (rozuměj byrokracie) se zvětšila na 3 miliony lidí, při současném poklesu počtu obyvatel a tak tato skupina obyvatel tvořila již cca 2% populace. Tento jev můžeme chápat jako byrokratické přetížení společnosti.

Bohužel, po roce 2009 pokračoval nárůst byrokracie a v roce 2012 dosáhl vůbec největší úrovně, když státní aparát podle statistiků Rosstatu dosáhl velikosti 1.6 milionů lidí. (Pro srovnání - v roce 1982, v době kdy SSSR tvořilo kromě Ruska dalších 14 republik, byla velikost státního aparátu považována za ohromnou, když byla tvořena cca 2,5 miliony lidí). A to podle expertíz, když sečteme všechny dnešní poslance - federální, regionální a místní, dále ministerstva a státní instituce a jejich regionální kanceláře, všechny krajské a obecní správy, zaměstnance mnoha regulačních agentur, sociálních fondů a všech jejich nafouklých aparátů, dojdeme k číslu 6 milionů lidí umístěných v byrokracii. ("Úředníků je mnoho, jsou drazí a zbyteční" - Vedomosti.ru 31.07.2012.)

Jak vidíme, počet státních úředníků narostl, počet obyvatel poklesl a přitom se kvalitativní stav řízení společnosti (se všemi důsledky pro obyvatelstvo z toho plynoucími) dostal do téměř neúnosně zoufalého stavu.

Analýza této situace ukázala, že první čtyři etapy PFR nejsou státní správou vůbec uskutečňovány. Nicméně pokud i za této situace stát ještě nezanikl, ukazuje to na fakt, že zmíněné první čtyři etapy neprovádí státní aparát, ale nějaké nadnárodní struktury řízení. Takové převzetí řízení státu je však možné pouze v podmínkách, kdy se skrz systémy státní moci realizuje řízení cizí konceptuální moci. Jde o to, že na každé prioritě zobecněných prostředků řízení existují (z pohledu státu) jak vnější nebezpečí, tak i vnitřní.


 

Šest priorit zobecněných prostředků řízení

(či agrese - dle použití)

1. Konceptuální, metodologická - hierarchicky nejvyšší úroveň řízení, jde v ní o ovládání tvorby kulturologických matric – série poskládaných systémů symbolů, se specializovanými vzájemnými vztahy, charakteristickými pro danou/ovládanou kulturu. Tyto prostředky vytvářejí v podvědomí jednotlivců i cílových skupin příslušné/žádoucí předpřipravené příběhy/vzory jednání v obrazech či podobenstvích. Umožňují řízení dlouhodobých vzorců chování pomocí příběhů v náboženství, rozhlase, filmech, médiích.

Ovládnutí metodologie zpracování informací patří k první prioritě v útoku proti zájmovým objektům a táhne se jako červená nit všemi ostatními info-technologickými způsoby komunikace (při zneužití se dezinterpretační způsoby komunikace/vzdělávání mění na - dezinformační způsoby vedení války).

2. Chronologická – jejich podstatou jsou záměrné změny v časové posloupnosti událostí v historii (minulosti) lidské společnosti. V tomto smyslu lze historii chápat jako korporátní interpretaci dějinných faktů subjektem řízení vzhledem na žádoucí ovlivnění objektu řízení – cílovou skupinu populace. Jinak řečeno - jde o záměnu úrovní chápání vztahů mezi fakty (faktologií) - lapidárně řečeno: "Nejde až tolik o to, čemu rozumíme (co víme), ale jako tomu rozumíme (v jakých souvislostech)!"

"Všechno může být na jisté úrovni chápání pravdou." Finta spočívá v odhadu úrovně chápání řízeného objektu a tomu na míru přizpůsobeného namixování kokteilu pravd, polopravd a lží s cílem získání statisticky většinové kontroly nad v podvědomí (a často i vědomí) cílové skupiny.

3. Ideologická, faktologická (technologická) - různé konfese, náboženství, filozofie, paradigmata, to vše jsou formy, kterými se koncepce informační/mystifikační pyramidy moci zadržování/filtrování (dez)informací implikuje do podvědomí jednotlivců, kolektivů i davů. Systém dogmat a "zasvěcování" – hierarchické systémy poskytování informací, v tomto smyslu i vědy a vzdělávání – skrze hierarchii titulů, "autorských práv", atd. Při práci s davy jsou dodnes prakticky nejvíce využívány zejména masmediální prostředky komunikace jako televize, kino, rozhlas, (o internet se dnes vede boj).

4. Kreditně-finanční - zejména úročení, fiat money (nekryté peníze) a jejich deriváty. Dosud panující biblická koncepce je v této oblasti založena na doktríně Deuteronomium-Izajáš:

"Svému bratrovi nebudeš půjčovat na úrok, na žádný úrok ani za stříbro, ani za pokrm, ani za cokoliv, co se půjčuje na úrok. Cizincům však můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratrovi na úrok půjčovat nemůžeš, aby ti Hospodin, tvůj bůh, požehnal ve všem, k čemu přiložíš svoji ruku na zemi, kterou jdeš obsadit." - Deuteronomium 23:19 – 20

"...budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nebudeš muset půjčovat. Hospodin tě učiní hlavou a ne ocasem, budeš vždy stoupat výš a neklesneš níž, pokud budeš poslouchat příkazy Hospodina, svého boha, které ti dnes uděluji, aby jsi je přísně dodržoval." - Deuteronomium 28:12

"Cizinci postaví tvé hradby a jejich králové ti budou k službám. Národy a království, které by ti nesloužily, zahynou. Takovéto národy propadnou úplné zkáze." - Starý zákon, Izajáš 60:10 — 12

Jedná se o krátce a jednoduše formulovanou sociologickou doktrínu sloužící na koncentrování k výkonu moci potřebných prostředků. Jde v ní o zabezpečení zdrojů do rukou administrátorů/ředitelů procesu globálního řízení (fašizace) společnosti a dalších možností, vyplývajících z kontroly trhů a burz širokou paletou prostředků až po masmédia.

5. Prostředky přímé genocidy – alkohol, tabák a ostatní druhy drog, některá očkování a kosmetika + některé druhy vysokofrekvenční, stereotypní či monotónní hudby. Vzniká tak psychická i fyzická závislost obětí, následují sebevraždy, ale hlavně vyšachování přirozených mechanizmů základní obranyschopnosti psychohygieny jedince. Jde o vstupní bránu do podvědomí cílové skupiny populace. Statisticky identifikované, vyhodnocené a řízené stereotypy, kolektivně-individuální psychózy umožňují následnou efektivnější kontrolu (případně paralýzu nebo eliminaci) ve vyšších, vojenských prioritách státních zájmů cílové společnosti.

6. Klasické tzv. horké zbraně – zbraně "od nožů po rakety", jsou používány v podstatě pouze výjimečně v porovnání s ostatními prostředky komunikace (vedení války). Používají se většinou pouze na operativní korekce výkyvů tendencí dlouhodobě kontrolovaných řídícími zásahy (manévry) uskutečňovanými v rámci prostředků 3. - 4. kategorie. Zejména soudobé operace řízení globální i lokální politiky, postavené na prostředcích 5. a hlavně 6. kategorie, jsou nákladné, rizikové a poměrně neefektivní.

 

Podcenění nebo ignorování interních hrozeb na vyšších prioritách řízení vede k tomu, že řízení státem přebírá konceptuálně silné nadstátní (vněstátní) řízení. V takových podmínkách může vzniknout situace, kdy na úrovni faktologické (ideologické) priority jsou deklarovány jedny cíle, ale reálně státní systém řízení bude pracovat na dosažení naprosto jiných cílů. Právě to se stalo v SSSR po smrti/vraždě Stalina.

Stejným způsobem se obnovuje suverenita státu: vnitřní konceptuální moc přebírá řízení na vyšších prioritách řízení a začíná ovlivňovat ostatní druhy moci, a prostřednictvím všech priorit řízení při určitém vnějším zdání prodloužení předchozího kursu, realizuje odluku státního řízení od vnějšího řízení (vnější konceptuální moci).

V tomto smyslu, ten nápor politických vášní, který nyní bují ve světě i v Rusku, je spojen s tím, že ruský státník V.Putin realizoval konceptuální odluku RF, tj. změnil koncepci rozvoje ruské státnosti z cíle být surovinovým přídavkem Západu na cíl vytvoření suverénního nezávislého státu, subjektu globální politiky. V současné době probíhá odluka RF od nadnárodního řízení na úrovni zákonodárné moci.

Něco podobného nynější situaci bylo v SSSR v době Chruščovovy vlády, kdy se pod jeho vedením začala rovněž realizovat změna na konceptuální úrovni řízení země. Chruščov a spol. začali po smrti Stalina realizovat principy jiné, protiruské konceptuální moci, jejímiž přívrženci byli po celou dobu.

Mohlo k tomu dojít proto, že po jejich uchvácení moci (po cca 5-letém období vnitrostranických, mocenských bojů), nebyly široké masy lidí schopny identifikovat tuto konceptuální změnu státní politiky SSSR, z toho důvodu, že oficiální ideologií SSSR byl stále marxismus - vnitřní nebezpečí na úrovni vyšší (metodologické) priority. Ideologie je však hierarchicky až třetí úroveň řízení, takže Chruščovem zahájené změny na konceptuální úrovni nebyly pro většinu populace rozpoznatelné. Marxistickou terminologii používal jak Stalin při realizaci politiky budování skutečného socializmu, tak i odpůrci jeho politiky (kryptotrockisté), kteří ve všech oblastech pracovali proti získání státní suverenity a budování skutečného socializmu.

Tato změna koncepce však přesto posléze nabyla naprosto viditelné rozměry a to v podobě trockisty zahájeného útoku proti Stalinovi v podobě obvinění z kultu osobnosti. Právě trockisté následně obvinili Stalina ze "stalinských" represí, přičemž to byli oni, kdo tyto represe ve skutečnosti prováděl. Chruščov, který vystoupil s obviněním "stalinských" represí, zjevně nemohl zapomenout, jak mu Stalin odpověděl: "Vzpamatuj se, hlupáku!" v reakci na jeho žádost o navýšení limitů represí pro 1. kategorii (popravu) a další kategorie (Chruščov byl ve 30. letech předsedou moskevské oblastní komise, p.p.). Přítomnost trockistů ve státním řízení, i po Trockého osobní porážce, byla dána tím, že do vyšších funkcí byli vybráni a páteř mladého sovětského státu tvořili profesionální revolucionáři, kteří se do Ruska dostali lodí z USA s Trockým a s Leninem v zapečetěném vlaku ze Švýcarska. Drtivá většina těch, kdo takto přijel do Ruska, se stali členy RSDSP až těsně před revolucí.

Stalin byl se svým vlasteneckým přesvědčením "bílou vránou" mezi těmito "zapálenými revolucionáři", proto veřejné ideologické distancování se od marxizmu mohlo pro Stalina reálně skončit tím, že by se stal obětí nějakých "?-ských" represí a nyní fungující spolek "Memorial" by ho počítal k nevinným obětem těchto represí. Trockisté všech druhů nenávidí Stalina zejména za to, že se projevil jako konceptuálně gramotný politik a vůdce, který dokázal marxistickou ideologii převzít a využít ji ve prospěch společnosti a pro potřeby budování suverénního státu a přinutil tak v realitě trockisty-marxisty pracovat na zájmy SSSR-Ruska a jeho obyvatel.

Po Stalinově smrti trockisté (marxisté i jiní) začali provádět politiku budování davově-"elitární" společnosti, ale protože to nešlo udělat přes noc, bylo nutné po nějakou dobu předstírat, že se pokračuje v kurzu budování skutečného socializmu, při tom však byly vytvářeny podmínky návratu k davově-"elitární" společnosti a kapitalizmu. Tato fáze se protáhla až do roku 1985, kdy se aktivní restrukturalizace (manévru perestrojky) sovětské společnosti chopil Michail Gorbačov, jemuž připadla úloha završení změn silným manévrem. Mimochodem za povšimnutí stojí fakt, že Gorbačov zahájil celý tento závěrečný manévr (jednoduše řečeno - přechod od socialismu ke kapitalismu) pod heslem "více socialismu". Z toho lze usuzovat, že ani po 32 letech od Stalinovy smrti nepřistoupili trockisté k tomu, aby obyvatelstvu řekli pravdu o povaze nadcházejících změn a celý manévr zahájili další grandiózní, celospolečenskou lží. Byli si evidentně vědomi rizik, která byla spojena s tím, že kdyby obyvatelstvo znalo skutečné cíle Gorbačovovy perestrojky, vystoupili by proti a zřejmě by procesu zabránili. Na začátku tohoto přechodu od Stalinova socialismu k davově-"elitárnímu" kapitalismu stála osoba zatvrzelého trockisty Chruščova a proto se nyní vraťme k tomu, co se po Stalinově smrti (1953) v SSSR skutečně odehrálo.

 

Cíle "studené války"

Významnou roli v organizaci revoluce roku 1917 sehrály zahraniční síly, jejichž hlavním cílem bylo udělat z Ruska surovinový přídavek Západu. Tento záměr byl zmařen ve chvíli, kdy se k moci dostal Stalin, který zásadním způsobem změnil směřování Ruska-SSSR, když zemi vymanil z područí nadnárodních zájmů a učinil z ní subjekt globální politiky. Tato Stalinova role je dnes historiky již docela dobře pochopena. Co však není dostatečně objasněno je to, jak mohlo po Stalinově smrti dojít k obrácenému vývoji společnosti, kdy se z vítěze druhé světové války, supervelmoci, která se významně podílela na globální politice, stala poražená země, která byla rozkouskována na menší státy regionálního významu a stala se tak skutečně jakýmsi surovinovým přídavkem "vyspělého Západu". Tento proces bývá většinou zjednodušeně vysvětlován tak, že sovětský systém nebyl od samého počátku životaschopný, navíc zkombinovaný s osobními pochybeními jeho vůdců, kteří tak zapříčinili selhání jak ve vnitřní, tak i v zahraniční politice, která byla motivována protilidskou podstatou celého systému. Nicméně toto vysvětlení je nejen nesprávné, ale ve skutečnosti je chybné ve své podstatě, neboť zakrývá podstatu kauzálních souvislostí a vztahů mezi jednotlivými relevantními ději - řízenými společenskými procesy a interpretuje fakta nelogickým způsobem, kdy nejsou vzájemně provázána a výklad tak neumožňuje skutečné pochopení souvislostí proběhlých událostí ve správném kontextu.

Pokud se na události po smrti Stalina podívat v celostnosti, stane se pochopitelným a naprosto zřejmým, že k moci se dostali lidé, kteří obnovili politiku zahraničních organizátorů VŘSR na přeorientování Ruska-SSSR na surovinový přídavek Západu. Tento transformační proces trval od roku 1953 do roku 1991, tedy 37 let, a takto dlouho zejména proto, že v období Stalina se v zemi narodilo několik generací lidí, kteří byli vychováni v duchu upřímného přívrženectví myšlence budování komunizmu. Upřímní přívrženci budování komunismu vstoupili do všech sociálně-ekonomických sfér společnosti a svou činností pokračovali ve Stalinově politice i po jeho smrti. Vůdci SSSR po smrti Stalina nemohli veřejně prohlásit, že kurz na vybudování mocné supervelmoci a komunizmu mění na kurz proměny Ruska v surovinový přídavek Západu a obnovení davově-"elitárních" vztahů ve společnosti. To by přivedlo k takovým procesům jak uvnitř země, tak v celém světě, které by reálně mohly přivést buď k vybudování globálního komunizmu, nebo k likvidaci současné civilizace na planetě. V libovolném případě, Globální prediktor by prohrál a takový vývoj situace nemohl dopustit. Proto dokonce silný manévr perestrojky byl spuštěn lživým sloganem "Více socializmu". Ale před uskutečněním tohoto manévru bylo nutné období, v jehož průběhu by společnost byla připravena k provedení manévru. Byla nutná doba, během které:

  • by v SSSR i ve světě proběhla dostatečně účinná diskreditační kampaň samotné myšlenky komunismu;

  • by v SSSR ve státní správě byla nahrazena generace přívrženců budování komunismu a vlastenců za přívržence davově-"elitární" společnosti a proměny Ruska v surovinový přídavek Západu, dle čehož

  • by byly změněny osnovy vzdělávacího systému.

     

Ale protože realizace všech těch cílů vyžadovala čas, bylo nutné, aby kapitalistický systém existující ve světě, nejen po celou dobu vydržel, ale byl alespoň vnějškově podobný na sílu, rovnou SSSR a zemím socialistického bloku. A s tímto měl kapitalistický systém celou druhou polovinu 20. století vážný problém. Národně-osvobozenecké hnutí, které vzniklo ve světě po druhé sv. válce, přivedlo ke krachu světový koloniální systém, což nejen zbavilo západní "rozvinuté" země zdrojů nutných k existenci, ale vytvořilo i vážné předpoklady pro vytvoření skutečně celosvětového systému socializmu. V těch podmínkách bylo Globálnímu prediktoru (GP) nutné řešit několik úloh najednou:

  • ukončení socialistických změn v SSSR;

  • zabránění vytvoření mezinárodního socialistického systému;

  • zajistit západním "rozvinutým" zemím dostatek zdrojů pro imitaci prosperity a konfrontace s SSSR na dobu, než bude SSSR zničen.

     

Všechny tyto úkoly bylo možné a nutné řešit výlučně na úkor samotného SSSR.

 

Hlavní úkol - změnit morálku lidí

Chruščov a jeho skupina se do plnění těchto úkolů pustili s plnou vervou a entuziasmem. Své úsilí nasměrovali do všech směrů života společnosti, nicméně jedním z nejprioritnějších se stala změna obsahů morálních norem ve výchově a vzdělávání nových generací.

V oblasti vzdělávání tak byl postupně a trvale měněn obsah výuky, když například byly z učebních osnov vypuštěny předměty jako logika a ústava, vědomosti nezbytné k tomu, být schopen chápat obecné děje v širších souvislostech a umět rozlišovat společenské jevy a procesy a jejich souvislosti. Bylo tak činěno s vědomím toho, že pouze lidé, kteří si dokáží o svém okolí utvořit dostatečně logicky uspořádaný popis reality, jsou schopni se ubránit manipulacím a velmi obtížně, ne-li vůbec je možné je ovládat. A o takové lidi samozřejmě ze strany nových vůdců země zájem nebyl. Zájem byl o ty, kteří byli (aniž by si to sami plně uvědomovali) připraveni loutkovému řízení ze strany svých nadřízených. Zároveň s tímto typem vzdělávání byl kladen velký důraz na psychologickou manipulaci v tom smyslu, že byl v mladých lidech systematicky budován komplex méněcennosti, ublíženectví a hanby za své ruské dědictví a jeho věčné zaostávání a pokulhávání za pokrokovým a osvíceným Západem. Za příklad takovéto manipulace uveďme zneužívání literatury, která by měla být plnohodnotným vzdělávacím předmětem, který se podílí na formování morálních a etických hodnot člověka. Řeč je o básni "Sbohem špinavé Rusko", jejíž autorství bylo připsáno M.Lermontovu, ačkoliv pro ty, kdo mu autorství přiřadil a zařadil báseň do učebních osnov, nemohlo být tajemstvím, že práce nepocházela z pera básníka.

Výzkumníci se shodují v tom, že s největší pravděpodobností autorem této "básně", která se objevila až 32 let po smrti Lermontova, byl Dmitrij Minaev, básník "Jiskry", imitátor, který ve svém "díle" převzal myšlenky z dřívějších aristokratických dob a přepsal je v duchu liberalismu, ve smyslu - nic nám není svaté. V tomto smyslu "opravil" i díla jako Evžen Oněgin, Hoře z rozumu, Mrtvé duše, Démon a další. D.D.Minaev psal tyto své parodie a epigramy v podobném duchu jako je napsána zmíněná báseň. Lze to dokumentovat stejnými stylistickými obraty.

Báseň "Sbohem špinavé Rusko" se poprvé objevila v dopise P.I.Barteneva P.A.Efaimovi ze dne 9.3.1873 s poznámkou - "zkopírováno z originálu". Dílo, na které se Bartenev odkazoval, se samozřejmě nedochovalo. Mimo toho, profesionální historik, archeolog a bibliograf z nějakého důvodu nikdy více o tomto původním rukopise, (ze kterého báseň převzal) nic neřekl, ani kde se s ním seznámil, ani kde je uložen. Pro člověka, který celý svůj život vyhledával a publikoval neznámé materiály, literární a životopisné dokumenty o ruských spisovatelích není možno takovýto přístup považovat jen za neprofesionální utajování zdrojových pramenů.

Tato zdrženlivost měla své důsledky. V roce 1955 byl publikován dopis stejného Barteneva N.V.Putjatovovi, napsaný nejpozději v roce 1877 (rok po smrti Putjatova), ale s mírně odlišnou poznámkou: "podle Lermontovova rukopisu". Zdá se tedy, že tento dovětek napovídá tomu, že ve 20. století se někdo hodně snažil o to, aby autorství této básně bylo připsáno Lermontovovi. Vydavatelé souborného Lermontovova díla z roku 1961 však, ať již nevědomky nebo právě naopak, s cílem informovat čtenáře o tom, že diskutovaná báseň je podvrh, vložili do něj i Lermontovovů rukopis "Vlast" (vydání 1., str. 706). A nic tak lépe neodhaluje podvrh, jako srovnání s básní Lermontova.

A dále, na to, že až ve 20. století bylo dovětkem falešně přidáno jméno autora, ukazuje i ta skutečnost, že v roce 1890 stejný Bartenev publikoval ještě jednu, další verzi inkriminované básně (mimochodem - všechny tři verze se od sebe odlišují) a to v časopise "Ruské archivy", kde byl zase uveden tento dovětek: "zapsáno podle slov soudobého básníka".

První verze této básně byla publikována v časopise "Ruský starověk", číslo 12 - v roce 1887, kdy ji vydal P.A.Viskovatov, opět bez uvedení původního pramene a opět to byla textově ještě další, jiná verze. I když se od Bartenevovy verze z roku 1890 lišila pouze v jednom slově. Na tomto místě je nezbytné uvést, že P.I.Bartenev spolupracoval s A.I.Gercenem, který z Londýna za peníze a v zájmu britských bankéřů vedl protiruskou propagandu.

Literární odborníci se aktivně bránili tomu, zahrnout tuto báseň do souborného Lermontovova díla. Nicméně po Stalinově smrti, bez opory mezi vedoucími představiteli SSSR, se tomu tlaku ubránit již nedokázali. K dispozici však jsou informace, které hovoří o tom, že první pokus o zavedení této básně do učebních osnov SSSR byly podniknuty již na počátku 30-tých let, ale tehdy byly tyto pokusy, s mnoha dalšími pokusy jiných rusofóbních autorů, ještě promptně smeteny ze stolu.

Myšlenka zařadit tuto hanlivou báseň do školních učebních osnov se vrátila po Stalinově smrti a masové publikování této básně bylo zahájeno za Chruščova v roce 1961. Proslýchá se, že se tak stalo z vůle ÚV KSSS prostřednictvím Akademie věd. Nicméně kdo jmenovitě za touto myšlenkou stojí a kdo tedy nese odpovědnost za to, že se tato báseň stala jakýmsi literárním kánonem, se dodnes nepodařilo objasnit.


 

Přiznání nepřítele – porazit SSSR byla nákladná záležitost

V politice a řízení státu bylo cílem post-stalinského vedení zdiskreditovat samotnou myšlenku komunismu a toho evidentně nešlo dosáhnout bez toho, aby vedení státu nezačalo vědomě a adekvátně "chybovat" v řízení státu s doprovodným protěžováním zastánců transformace společnosti do davově-"elitární" podoby.

V tomto skrytém sabotování je nutné hledat vysvětlení Chruščovova svévolnictví a ignorování rad a doporučení odborníků. Tímto způsobem se postupně zbavil velkého množství zděděných stalinských specialistů a promrhal ekonomický potenciál země na realizaci ekonomických nesmyslů jako např. zemědělský program obhospodařování celiny. Tímtéž principem byla motivována i následující Brežněvova doba celospolečenské stagnace, kdy byly systematicky potenciál země i iniciativy obyvatelstva utápěny v moři byrokracie a na vedoucí místa byli úmyslně jmenování neadekvátní lidé.

Ve své podstatě, SSSR v chruščovsko-brežněvsko-gorbačovské období vykonal manévr pod názvem "krátký overštag", kdy Rusko-SSSR, které se pod řízením Stalina odklonilo od magistrálního starozákonního-biblického kurzu globalizace, skrze neustálé odklánění doleva (přeregulování do absurda) vrátilo na starozákonní kurz. Tento návrat na původní směrování vypadá, jakoby celá sovětská éra v historii Ruska byla zbytečná. Nicméně i když má tento manévr přívlastek "krátký", časově zabral několik desetiletí.

Konfrontace mezi oběma systémy potřebovala nemalé ekonomické zdroje. Sovětská ekonomika zformovaná Stalinem byla natolik soběstačná a životaschopná, že fakt, že Rusko dodnes existuje a nezaniklo jako stát je podmíněn ve velké míře základy, položenými ve všech sférách sociálně-ekonomické činnosti v toto období. V kontrastu, "progresivní" západní ekonomika nemůže existovat bez okrádání zbytku světa.

Převaha sovětské ekonomiky byla veřejně přiznána dokonce i nepřáteli Ruska. Například, v listopadu roku 1991 v Houstonu (USA) na výročním zasedání Amerického ropného institutu byla jako čestný host pozvána Margaret Thatcherová, tedy v době krátce předtím, než se stala britskou ex-premiérkou. Mimochodem, Margaret Thatcherová byla vzděláním chemik a po nějakou dobu tuto profesi i aktivně prováděla. Na tomto setkání měla M.Thatcherová čistě politický projev v délce cca 45 minut, který by mohl být nadepsán jako "Jak jsme zničili Sovětský svaz". Ve svém projevu řekla že:

... "Sovětský svaz je země, která představuje vážnou hrozbu pro západní svět. Nemám na mysli vojenskou hrozbu. O tu zde nejde, naše země je dostatečně vyzbrojena, včetně arzenálu jaderných zbraní. Mám na mysli ekonomickou hrozbu. Vzhledem k plánování politiky a zvláštní kombinace morálních a materiálních pobídek byl Sovětský svaz schopen dosáhnout vysoké ekonomické výkonnosti. Procento růstu HDP bylo přibližně dvojnásobné ve srovnání s našimi zeměmi. Když si k tomu připočteme ohromné přírodní bohatství této země a efektivní zemědělskou politiku, měl Sovětský svaz reálnou šanci, vytlačit nás ze světových trhů. Proto jsme neustále jednali tak, abychom oslabovali tento ekonomický potenciál Sovětského svazu a vytvářeli v jeho domácích poměrech problémy a potíže." ...

(S.Pavlov, "Zpráva M.Thatcherové - Sovětský svaz bylo nezbytné zničit", http://www.contrtv.ru/common /2025).

Ještě na konci 20. století tak představovala podle Margaret Thatcherové sovětská ekonomika, a to i po tom všem, jak byla v poststalinském období cílevědomě devastována, vážnou hrozbu pro západní svět. Co to vypovídá o možnostech sovětské ekonomiky v době bezprostředně po Stalinově smrti.

 

Jak se rozhodovalo o obdělávání celin

Jedním ze záměrně ekonomiku Sovětského svazu oslabujících opatření a domácí problémy přinášejících byla podpora západních ekonomik včetně podpory ekonomiky USA. Tato podpora byla prováděna na úkor SSSR a byla zahájena bezprostředně po Stalinově smrti. I když se to někomu může zdát jako nesmysl, není tomu tak. Pro ilustraci uvedeme některé kroky, ideologicky i ekonomicky podporující Západ, ke kterým nové vedení přistoupilo.

Odklon od Stalinovy politiky budování suverénní a silné průmyslově rozvinuté země začal prakticky ihned po jeho smrti. 21. března 1953 bylo Radou ministrů, pod čj. 149, přijato usnesení, které zrušilo plán na další industrializaci země a překonání nerovnováh (včetně regionálních) v sovětské ekonomice. Tento krok nutně vedl k tomu, že Rusko do dnešních dnů čelí krizím pramenícím z toho, že v některých regionech existuje přebytek a v jiných současně nedostatek pracovních příležitostí, umožňujících efektivně využívat přírodní bohatství země a průmyslový potenciál země. Co je však neméně důležité je fakt, že tímto krokem byly položeny základy Chruščovovy politiky na obdělávání celiny (panenské stepní půdy, p.p.).

Tento program rozvoje využití celin začal být realizován prakticky ihned po zářijovém plénu ÚV KSSS (1953), na kterém byl N.S.Chruščov zvolen 1. tajemníkem KSSS. Pamětníci informují o tom, že samotná idea o masovém obdělávání celin se poprvé objevila na programu jednání v zářijových dnech jednání pléna a širší prováděcí plán byl poprvé představen již 9.9.1953 na setkání s delegací Kazachstánu, která se podílela na práci pléna, načež byl záhy přijat již následující den, tedy po jednodenním projednání. Již v pozici 1. tajemníka KSSS se Chruščov setkal s prvním tajemníkem Komunistické strany Kazachstánu - Šajachmetovem. Na Z.S.Šajachmetova vzpomínají pamětníci jako na zastánce stalinských metod práce - talentovaného vůdce-manažera, se kterým bylo svázáno dosažení vysokého tempa rozvoje poválečné ekonomiky Kazachstánu. Není tedy divu, že se v následné diskusi ohledně toho, jestli upřednostnit intenzívní nebo extenzívní rozvoj zemědělství jednoznačně přikláněl na stranu intenzifikace. Tato (vůči Chruščovovi opoziční) pozice mu však překvapivě přinesla jediné. Na březnovém plénu ÚV KSSS v roce 1954 byl 1. tajemník Komunistické strany Kazašské SSR odvolán ze své funkce s velmi těžkým odůvodněním: "Nedostatky v řízení průmyslu, zemědělství, ideologické, stranické a organizační práci. Nové podmínky vyžadují nové normy a metody práce. Proto ...". Plénum současně přijalo usnesení "o dalším zvýšení produkce obilí v zemi a rozvoji přírodních a ladem ležících pozemků".

Je zřejmé, že mezi zářijovým a březnovým plenárním zasedáním ÚV KSSS došlo k zásadnímu obratu v zemědělské politice SSSR. V usnesení zářijového plán nebylo ani slovo o tom, že by se měly rozšiřovat osevní plochy. Jednoznačným závěrem tohoto pléna bylo "plně rozvinout produkci zrna" a pracovat na "dalším zvýšení produkce". Jinak řečeno, základem pro rozvoj zemědělství měl být intenzívní rozvoj (zvyšování úrodnosti). Nicméně na březnovém plénu se zemědělská politika změnila na extenzivní rozvoj (zvyšování osevní plochy).

Podle této nové politiky Státní plánovací komise naplánovala v Kazachstánu, na Sibiři, v Povolží, na Urale a dalších částech země rozorat a zúrodnit nových 43 milionů hektarů panenské, ladem ležící půdy. V průběhu let 1954-1960 však bylo obděláno celkem "jen" 41.8 milionů hektarů. Nenaplnění plánu však nebylo zapříčiněno nedostatečným úsilím, nýbrž důsledky, které toto obdělávání celin přineslo na životní prostředí a hospodářství jako celek.

Pro pochopení tohoto efektu je potřeba říci, že i za Stalina se brala v úvahu možnost zúrodňování celin.

Již v roce 1946-47 bylo množství zemědělských výzkumných institucí úkolováno v tom smyslu, aby navrhli další zlepšení v zajišťování spolehlivých dodávek zemědělských produktů, zlepšení produktivity v zemědělství jak rostlinném tak i živočišném, jakož i možností financování a finančních pobídek, vedoucích k růstu produktivity v zemědělství SSSR. Na podzim roku 1946 byla pro řízení a koordinaci těchto prací zřízena státní, meziresortní komise v čele s akademiky T.D.Lysenkem a V.S.Němčinovem. Volba těchto akademiků do čela této komise nebyla náhodná.

Trofim Denisovič Lysenko (1898-1976) patřil mezi sovětské kapacity v oboru biologie a agronomie. Akademik Akademie zemědělský věd (1935), akademik SSSR (1934), Akademii věd SSSR (1939). Po Stalinově smrti byl očerněn. Nicméně ve Stalinově éře SSSR byl jeho přínos k rozvoji zemědělství v zemi vládou vysoce ceněn, když se v roce 1945 stal Hrdinou socialistické práce. V letech 1941, 1943 a 1949 pak získal ocenění Laureát Stalinovy ceny prvního stupně. Nositel osmi Leninových řádů, Řádu práce a získal i celou řadu dalších vyznamenání. Lysenko byl uznáván ve vědeckém světě i v řadách sovětských nepřátel. Toto jeho renomé se odrazilo i ve skutečnosti, že po dvakráte (1938-1956 a 1961-1962) byl jmenován všesvazovým prezidentem zemědělských věd V.I.Lenina - nejvyšší vědecké instituce pro zemědělství a vodní a lesní hospodářství SSSR.

Vasilij Němčinov (1894-1964) ekonom a statistik, byl jedním ze zakladatelů ekonomicko-matematického směru sovětské vědy. Akademie věd (1946), akademik Akademie zemědělských věd (1948), akademik Běloruské SSR (1940), doktor ekonomie (1935), profesor (1928). Laureát Stalinovy ceny (1946) a laureát Leninovy ceny (1965). Nositel tří Leninových řádů, Řádu Rudé hvězdy a dvou Rudých zástav Řádu práce. Byl členem Mezinárodního statistického institutu (1958), členem Královské statistické společnosti Velké Británie (1961), čestný doktor věd Univerzity v Birminghamu (1964). Zabýval se problematikou metodiky bilancování rovnováhy ekonomiky, meziodvětvovou rovnováhou jako makroekonomickým modelem optimálního plánování.

Jak vidíme, vedoucími Stalinovy komise se stali vědci, kteří rozuměli jak přírodovědeckým, zemědělským procesům tak i procesům ekonomicko-společenským. Komise pracovala až do výše zmíněného, březnového pléna v roce 1954, kdy byla její práce ohodnocena jako neuspokojivá, zejména proto, že se postavila proti Chruščovově extenzivní zemědělské politice, zejména ve východní části SSSR. Chruščov, podporovaný celou řadou dalších vědců jako Šmalhausen, Zavadovský, Žukovský tuto politiku přednesl a prosazoval již na zářijovém plénu. Posléze se pak na cestě k realizaci této politiky přidali další vlivní podporovatelé: K.E.Vorošilov (Předseda nejvyššího sovětu SSSR a člen předsednictva ÚV KSSS), A.A.Andrejev (člen prezídia Nejvyššího sovětu SSSR a náměstek rady ministrů SSSR, nadřízený výše uvedené komise), G.M.Malenkov (Předseda rady ministrů SSSR, člen ÚV KSSS), V.M.Molotov (První místopředseda Rady ministrů SSSR, člen předsednictva ÚV KSSS) a celá řada dalších zemědělských odborníků.

Rozhodnutí rozpustit komisi souviselo s výsledky činnosti komise, která byla založena v roce 1946 a až do konce své existence v roce 1954 vypracovala celou řadu doporučujících materiálů, které odpovídaly na zadání, které dostala od ÚV KSSS v letech 1946-47. Tyto materiály, doporučení a závěry pak tvořily základ zemědělské politiky Stalinského SSSR. Komise ve svých závěrech považovala za problém přikročit k zúrodnění celin v takovém rozsahu, přestože se v letech 1949-1951 dostala pod silný tlak ze strany exponentů extenzívního rozvoje zemědělství, kteří prosazovali rovněž masivní používání chemického hnojení a přerozdělování regionálních zemědělských struktur a pozemků.

Nicméně komise ve svých dokumentech (podle svého nejlepšího přesvědčení) uvedla, že orba pustiny o rozloze cca 40 miliónů hektarů pro následné osetí pšenicí, půdy, která je ve své kvalitě velmi různorodá a vyžaduje i různorodé způsoby kultivace a to jiné, než byly doposud používány v již existujících zemědělských oblastech. Nerespektování těchto faktů by vedlo k postupné a těžké degradaci těchto zemí s nepříznivými změnami v životním prostředí a postupným nárůstem nákladů nezbytných k údržbě těchto pozemků, respektive s udržením jejich smysluplné úrodnosti. Komise zdůraznila, že dočasný efekt vysoké úrodnosti nově obdělaných celin by nebylo možné udržet déle než 2-3 roky. Komise dále uvedla, že vzhledem k zvláštnostem této půdy a podnebí v těchto lokalitách by výnosnost v dalších letech byla 2-3 krát nižší, než je dosahována v tradičních zemědělských oblastech SSSR (Ukrajina, Moldávie, severní Kavkaz, centrální černozemní region a některé oblasti Povolží). Chemickým hnojením uměle dosahovaná výnosnost by vedla k nevyhnutelnému znečišťování a zasolování půdy, což by znamenalo vznik kyselých dešťů a záplav a to vše společně by pak znamenalo rychlé šíření eroze půdy, včetně vzniku umělých rybníků v postižených oblastech. Tyto procesy by pak přinesly v oblasti od Volhy po Altaj nezbytnou postupnou likvidaci průmyslových chovů hospodářských zvířat. Během prvních 5-6 let by tak došlo k úbytku úrodné půdy (ornice a humusu) o cca 10-15% a v budoucnu by se toto číslo zvětšovalo až na hodnotu 25-35% ve srovnání s běžnou půdou.

Pro zavlažování těchto nově obdělávaných pozemků by bylo nezbytné odebírat vodu z řek Volha, Ural, Irtyš, Ob a možná také z Aralského i Kaspického moře s nutností odsolování těchto vod. To by dále vedlo k negativním změnám ve vodní bilanci, došlo by ke snižování hladiny vody v řekách a nádržích na mnoha místech země a k dramatickému zhoršení přívodu vody do zemědělstvím s problémy v navazujících oblastech ekonomiky jako rybolov, lodní doprava a vodní energetika. Pokud by se v podmínkách postupující degradace půdy, chemického hnojení a rostoucího nedostatku pokračovalo v úsilí o zvyšování výnosností obilovin, muselo by se přistoupit k regulaci toků řek jako Irtyš, Uralu, Volhy, Amu Darja, Syr Darja a Ob, což by znamenalo, že severní část Kaspického moře a Aralské moře by byla odsouzena k vysychání s dalšími velmi nepředvídatelnými negativními důsledky v "transformaci" přírodního ekosystému na Sibiři, Uralu, Kazachstánu a dalších panenských oblastech.

Lysenkova-Němčinova komise zdůraznila, že samotná kombinace negativních vlivů by během 7-10 let zapříčinila erozi a znehodnocení půdy i v sousedních regionech, v první řadě v Povolží, na severním Kavkazu a centrálním, černozemním regionu. Jen prevence tohoto půdu znehodnocujícího procesu by si vyžadovala náklady ve výši trojnásobku všech investic, které byly do zemědělství vloženy v průběhu čtvrtého pětiletého plánu (1946-1950).

Komise přesto neodmítla princip rozvoje nových osevních ploch včetně celin. Nicméně, dle názoru jejích členů bylo nezbytné za tímto účelem vyvinout nové, selektivně aplikovatelné pěstitelské postupy, které by braly v úvahu jak specifické klimatické podmínky v příslušných regionech, tak vlivy chemického hnojení na různé druhy zemědělských technologií a plodin. Argumentace a doporučení komisy z počátku roku 1950 byly vzaty v úvahu a plány na "revoluční" rozšiřování osevních ploch (celin) v nových regionech nebyly za Stalinova života realizovány.


 

Chruščov a celina

Obdělávání celin bylo zahájeno bez respektování závěrů komise, bez zemědělské přípravy půdy, bez potřebné dopravní infrastruktury, sýpek, servisních středisek pro zemědělské stroje, nemluvě o neexistenci ubytovacích kapacit pro zemědělce samotné (zato s velkolepou propagandou). Do nově obdělávaných regionů byly vyslány všechny v SSSR vyrobené traktory a kombajny a byli mobilizováni studenti na pracovní brigády i sezónní pracovní kolektivy mechaniků.

Rozvoj obdělávání celin se proměnil v kampaň, jako by šlo o program, který byl údajně schopen vyřešit všechny problémy s dostupností potravin. Vzniklo klima vysokého pracovního nasazení a šturmování, provázené ale všeobecnými organizačními zmatky a rozpory. Chruščovova zemědělská politika byla jednoznačně podřízena extenzívnímu rozšiřování velikosti nově obdělávaných osevních ploch. Na realizaci této zemědělské politiky byly vyčleněny ohromné zdroje. V letech 1954 - 1961 bylo do tohoto projektu vloženo 20 % všech zemědělských investic SSSR. V důsledku toho byly minimalizovány investice do tradičních zemědělských regionů SSSR, které v důsledku toho začaly zaostávat. V centrální černozemní oblasti a v oblasti středního Povolží došlo v roce 1959 oproti roku 1953 ke snížení produkce na cca polovinu. Později začala klesat produkce i v ostatních tradičních zemědělských oblastech SSSR produkujících obiloviny.

Rozorávání celin bylo v této době maximálně urychlováno, když během dvou let bylo namísto ještě přijatelných 13 milionů hektarů ploch rozoráno až 33 milionů hektarů. Díky pak mimořádnému nasazení techniky i lidí a díky přírodním faktorům prvního osevu těchto (ještě nevyčerpaných) ploch, bylo v prvních letech dosahováno mimořádně vysokých výnosů, které zajistily třetinu až polovinu produkce obilovin v celém SSSR. Nicméně už v těchto prvních letech se začala projevovat celková nepřipravenost expanzívní zemědělské politiky, kdy nedostatek zařízení pro skladování a zpracování obilovin vedl k tomu, že podstatná část sklizně byla zničena, když nebylo možné zajistit ani export tohoto obilí, ani využití pro přidruženou živočišnou výrobu. Další problémy se objevily, když se ukázalo, že ani přes veškeré vynaložené úsilí nebylo možné dosáhnout stabilní výnosnosti nově osetých ploch a v hubených letech dokonce výnos z celin ani nedosáhl osevního množství. Prognózy Lysenko-Němčinovy komisy se začaly naplňovat i nadále. V důsledku nástupu ekologické nerovnováhy a následné eroze půdy pak v letech 1956-1958 se nově obdělávané celiny o rozloze cca 10 milionů hektarů (pro představu - jde o rozlohu velikosti území Maďarska nebo Portugalska) dostaly do úplné ztrátovosti. Skutečná katastrofa pak přišla v letech 1962-1963, kdy výnosnost celiny poklesla o 65%.

Ve výsledku, v roce 1990 byla celková úrodnost zemědělských ploch SSSR 2,5 krát nižší, než v roce 1954 a rozloha ekologicky narušené, degradované zemědělské plochy se za stejné období zvýšila 7 krát.

Celá tato "obdělávání celin" věnovaná pětiletka se stala klíčovým spotřebitelem sovětských investic. Nicméně paradoxně se ukázalo, že čím větší byl objem investic, tím více klesala jejich efektivita. Tento paradox se projevil nejen v rozsahu škod, které Chruščovova politika obdělávání celin sovětskému zemědělství přinesla, ale i v tom, že od tohoto sebevražedného kurzu zemědělské politiky nebylo ustoupeno ani po celé následující Brežněvovo období celospolečenské stagnace.

Jak prokázaly reálné výsledky Chruščovovy zemědělské politiky, doporučení, argumentace a závěry Lysenko-Němčinovy komise se ukázaly jako naprosto správné.


 

Reálné ekonomické efekty obdělávání celin

Takto vypadal vývoj v produkci potravin, hlavní argument, který Chruščov uplatňoval při své extenzívní zemědělské politice. Následující tabulka uvádí údaje o hrubé sklizni v milionech tun v období Chruščovovy éry. Tato čísla hovoří samy za sebe.


 

 

1958

1962

1963

Pšenice

76,6

71

49,7

Žito

16

17

12

Kukuřice

10,2

15,5

11

Oves

13,4

5,7

4

Cukrová třtina

54,4

47,4

44

Len

0,44

0,43

0,37

Brambory

86,5

70

71,6

(zdroj: «Мировая экономика», справочник, М., 1965).

 

Sovětské zemědělství pak dorazilo Chruščovovo kukuřičné dobrodružství. Rozšíření pěstebních ploch kukuřice, činěné s cílem kompenzovat negativní vlivy obdělávání celin, ve skutečnosti ještě více podkopalo úrodnost zemědělské půdy. Ve prospěch kukuřice bylo téměř ve všech zemědělských regionech omezeno pěstování krmných travin a mnoha dalších doplňkových hospodářských plodin pro potřeby živočišné výroby. Přitom od roku 1956 nebylo nově obdělávané celiny možno pro pěstování těchto krmných plodin využívat. V důsledku toho se v celé zemi od poloviny šedesátých let výrazně snížil počet chovného skotu a chovy koní byly prakticky úplně zrušeny. O tomto vývoji svědčí následující tabulka, ukazující vývoj klíčových komodit živočišné výroby.
 

Porážka - % z chovu

1953

1959

1964

1967

Dobytek

85

91

105

94

Vepřové

93

96

103

106

Malý skot

86

93

95

88

 

Významně se snížila i produkce drůbeže, když v roce 1960 činila 515 milionů kusů, kdežto v roce 1964 již pouze 449 milionů kusů (viz. Statistická příručka "Socialistické země a kapitalistické země v roce 1968," Moskva, M.CSU, 1969).

V důsledku Chruščovovy zemědělské politiky se prudce snížila hrubá sklizeň obilovin a průmyslových plodin, zejména pšenice a ovsa, což vedlo k tomu, že od poloviny roku 1963 se SSSR přeměnil z vývozce na dovozce obilovin a krmiv.


 

Dovoz obilí - nikoliv hloupost, ale zrada

V diskutovaném období byl SSSR exportérem obilovin a to zejména vzhledem k jeho politickému závazku v podobě podpory politických režimům v zemích socialistického bloku. V roce 1963 poklesla produkce obilovin v SSSR natolik, že se stalo nemožným nadále dostát těmto politickým závazkům. Nicméně nedostát těmto závazkům, vzhledem k rozložení mocenských sil po smrti Stalina a Beriji nebylo možné. Jediný způsob jak toho dosáhnout tedy byly dovozy ze zahraničí. S plným vědomím toho, že takové dovozy budou propagandisticky využity proti SSSR, došlo k dohodě o zahájení nezbytných dovozů obilovin ze zahraničí.

Negativní důsledky importu obilí bylo možné nejen snížit, ale při určitých okolnostech dokonce proměnit v pozitivní, v novou etapu rošíření socialistického tábora ve světě, pokud by bylo obilí kupováno v zemích tzv. třetího světa, tehdy například Argentině.

Dovoz potravin je možné brát jako hrozbu státní bezpečnosti a národní suverenity. A samozřejmě, že dovozy potravin také znamenají to, že se tímto krokem podporuje zemědělství exportéra na úkor zemědělství vlastního. V případě nutnosti takový dovoz zajišťovat by bylo lepší, podpořit tímto krokem ekonomiku nějaké třetí země s perspektivou jejího zapojení na svou stranu, než podporovat ekonomiku svého ideologického nepřítele.

Nicméně Chruščov a spol. se rozhodli podpořit ekonomiku USA a obrátili se ohledně dovozů obilí na ně. A ideologický útok na sebe nenechal dlouho čekat. Na SSSR a socializmus udeřili ze všech druhů zbraní.

Např. New York Times řekly svým čtenářům, že poté co se k moci po Stalinovi dostal Chruščov, bylo mnoho úsilí investováno do zreformování zemědělské politiky a Chruščov osobně věnoval této reformě velikou pozornost. Přesto, po desetiletích tvrzení o výhodách sovětského zemědělství Chruščovovi nezbylo než přijmout těžké rozhodnutí ohledně zahájení dovozů ohromného množství obilovin ze zahraničí a přiznat tak porážku.

Obrovské objemy nákupů doslova ohromily obchodníky s obilovinami. A v ještě větší míře byla šokována západní veřejnost, když se dozvěděla podrobnosti o sovětském zemědělství. Celý svět na vlastní oči viděl zkaženost socialistického systému, který i přes obrovské finanční investice do svého zemědělství nebyl schopen vyprodukovat dost na to, aby uživil své obyvatele, až nakonec byl SSSR nucen zajišťovat potraviny pro své obyvatelstvo dovozem obilovin ze zahraničí a to dokonce z nepřátelského tábora.

Co se týká toho, jak byl organizován import obilí, také zde vedení přistoupilo na všechny možné ústupky, jen aby obilí nakoupilo u svého ideologického protivníka a podpořilo jeho ekonomiku ke škodě vlastní.

Podmínkou USA pro prodej zrna bylo, aby "Rusové kupovali obilí za naše ceny", které tehdy byly na americkém vnitřním trhu 1,8 dolarů za bušl, což bylo o 0,5 dolaru více, než byly ceny na světovém trhu. A vysoké ceny jsou vždy svědectvím deficitu a vysokých nákladů. V této situaci nebylo kupování obilí v USA ničím jiným, než podporou tamní ekonomiky a stimulací produkce.

Další podmínkou bylo, že exportní licence bude udělena pod podmínkou, že doprava bude zajišťována výhradně loděmi s americkou vlajkou. Pro "podporu" sovětského vedení v tom, aby přijalo tuto podmínku, oznámil svaz amerických dokařů, že nebude nakládat obilí na lodě "se srpem a kladivem na přídi." Takovým způsobem SSSR kromě koupě obilí i zajistil zisky americkým zemědělcům, zajistil práci pro mořskou dopravu USA, rozumí se, po americkým cenám, což znamená výhodným výlučně pro USA. Současně byl za prostředky Ruska řešen i další problém USA a to využití lodě "Manhattan", která byl v té době největší dopravní lodí na světě, kterou nemohl odbavit zdaleka každý námořní přístav. Nakládání této lodě se muselo uskutečňovat po částech. Nejprve byla naložena první část nákladu – v mělkých přístavech, následně se loď přesunula do hlubšího kotviště, kde nakládání pokračovalo další částí nákladu. Poslední část nákladu se pak uskutečňovala překládáním z menších lodí na volném moři. Podobně pak, jen v obráceném pořadí, se organizovalo i vykládání nákladu na sovětské straně.

Těmito dovozy si SSSR zajišťoval obilí nejen pro sebe, ale i pro plnění závazků vůči zemím socialistického tábora. A i když se snažil tuto následnou distribuci s přihlédnutím k dopravním nákladům, organizovat optimalizovaným způsobem, zcela bylo přehlédnuto, že ke hlavním škodám došlo v oblasti politické, což se později projevilo v podobě ideologické porážky SSSR a přeorientování její ekonomiky na kurz toho, kdo potravinovou pomoc tehdy poskytoval. SSSR v rámci optimalizace dopravních nákladů nechal v některých případech dovézt zrno z USA přímo do země svého spojence, čímž si tento jen potvrdil skutečnost, že zrno nepochází ze SSSR, ale z nepřátelského tábora. Např. v roce 1963 kontrahovala Kanada svoji v historii vůbec největší dodávku zrna pro SSSR a to v objemu půl miliardy dolarů. Místem doručení byla Kuba. USA byly ze strany Kanady informovány o této skutečnosti a žádné námitky ze strany USA vůči tomuto kontraktu vzneseny nebyly.

Celkově bylo ze strany socialistického tábora tímto způsoben zakoupeno více jak 20 milionů tun obilovin.

V roce 1963 bylo zakoupeno 9,4 milionu tun obilovin, což představovalo téměř 10% hrubé sklizně. Všechno importované zrno bylo nakoupenu u dvou společností – Cargill (42%) a Continental Grain (58%).


 

Proč Chruščov rozoral celinu - osvojení celiny z pohledu globální politiky

Pokud posuzovat osvojení celiny a důsledky té politiky z pozic vnitřní politiky, pak všechny okolnosti s osvojováním celiny vypadají jako nevysvětlitelné absurdity, které se politologové všech odrůd pokoušejí objasnit projevy osobních vlastností Chruščova, jeho "voluntarizmem". Pokud se podívat na osvojení celiny z pozic vnější politiky, už se objevuje určitá logika, účelnost. Nicméně skutečný smysl akcí ohledně osvojení celiny se vyjasní při pohledu z pozic globální politiky - v tom případě všechny rozpory a svévole okamžitě nabydou smysluplnosti a logiky.

 

Vysvětlení pojmů:

Vnitřní politika: činnost usilující o realizaci cílů vládnoucí vrstvy státu na svém území v rámci vlastní jurisdikce.

Zahraniční politika: činnost usilující o realizaci cílů vládnoucí vrstvy státu mimo jeho území a pravomoci ve vztahu k ostatním zemím a národům v té či oné oblasti planety.

Globální politika: činnost usilující o realizaci cílů týkajících se všeho lidstva a planety Země.

 

Právě globální politika definuje roli a místo každé země, každého státu, jejich specializaci v globálním spojení práce (nikoliv dělbě práce, ale dělbě specializace při spojení práce).

V důsledku tohoto globálního řízení celoplanetárního dění jsou některé země předurčeny k tomu, aby se staly producenty zemědělských produktů, jiné se specializují (ve smyslu – jsou specializovány) na průmyslovou výrobu, další pak na rekreační regiony, jiné tvoří surovinovou základnu, ještě jiné jsou pak finančním centrem (Švýcarsko), obchodním centrem (Velká Británie), světovou policií (USA) atd. V tomto smyslu je světové dění globálně organizováno analogicky k tomu, jak si rodiny organizují své bydlení, kde jejich dům má prostory zařízeny dle svého účelu jako ložnici na spaní, kuchyň a spíž na vaření, kanceláře, obyvák, pokoj pro hosty, zahrada, garáž, kůlna, psí bouda atd.

Toto účelově funkční rozdělení zemí/států ve světě probíhá v procesu, který získal název globalizace a je dlouhodobě realizováno prostřednictvím globální politiky.

Globalizace je proces koncentrace kontroly (řízení, správy) výrobních (produktivních) sil na planetě.

Globalizace je objektivní proces, který nelze zastavit ani zakázat, ale řízení tohoto procesu nese subjektivní charakter.

V hluboké minulosti staroegyptské žrečestvo jako první zformulovalo vlastní cíle globalizace. Právě oni vzali proces řízení globalizace do svých rukou a za tím účelem jimi byla vytvořena skupina pro realizaci řízení globalizace - světové židovstvo - a doktrína realizace globalizace - Bible (Starý zákon). Takto globalizace na planetě Zemi poslední tři tisíce let běží podle starozákonní doktríny "Deuteronomium-Izajáš".

 

Deuteronomium (5. kniha Mojžíšova):

4:1 Nyní tedy Izraeli slyš nařízení a práva, která vás učím dodržovat, abyste zůstali naživu a mohli obsadit zemi, kterou vám dává Hospodin Bůh vašich otců.

4:2 K tomu vám přikazuji, nic nepřidávejte a nic z toho neubírejte, ale zachovávejte přikázání Hospodina, svého Boha, která vám dnes dávám.

23:19-20 "Svému bratrovi (dle kontextu - židům) nebudeš půjčovat na úrok, na žádný úrok ani za stříbro, ani za pokrm, ani za cokoliv, co se půjčuje na úrok. Cizincům (nežidům) však můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratrovi na úrok půjčovat nemůžeš, aby ti Hospodin?, tvůj bůh, požehnal ve všem, k čemu přiložíš svoji ruku na zemi, kterou jdeš obsadit".

28:12 "... budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nebudeš muset půjčovat. Hospodin tě učiní hlavou a ne ocasem, budeš vždy stoupat výš a neklesneš níž, pokud budeš poslouchat příkazy Hospodina, svého boha, které ti dnes uděluji, aby jsi je přísně dodržoval".

 

V knize Izajáš čteme tato slova:

60:1 Povstaň svatý (Jeruzalém), protože tvé světlo přišlo a sláva Hospodinova vzešla nad tebou.

60:2 Hle temnota přikrývá zemi, soumrak přichází nad národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se jeho sláva.

60:3 A přijdou pohané k tvému světlu a králové k jasu, jež nad tebou vzejde.

60:10 – 12 "Cizinci postaví tvé hradby a jejich králové (p-rezidenti) ti budou k službám. Národy a království, které by ti nesloužily, zahynou. Takovéto národy propadnou úplné zkáze."

 

V Novém zákoně v Matoušově evangeliu čteme slova, pronesené (údajně - naše poznámka) Ježíšem:

5:17 Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.

5:18 Amen pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

 

Na základě této doktríny se na Zemi realizuje politika "zlaté miliardy". Podle této doktríny zdroje planety Země stačí pro zabezpečování plného spektra potřeb (demograficky podmíněných i degradačně-parazitických) jen JEDNÉ ("zlaté") miliardy lidí. Pro zabezpečení jejich komfortu je nutná ještě jedna miliarda sloužících. A připouští se ještě jedna miliarda lidí, kteří budou cílová globální politikou určená teritoria připravovat pro budoucí osídlení "zlatou miliardou". Změna místa žití "zlaté miliardy" je podmíněna následujícími faktory:

  • Vyčerpání stávajícího území, ke kterému dojde v důsledku způsobu života "zlaté" miliardy na tomto území. Pro zajištění obnovy životního prostředí takto vydrancovaného území je nezbytné, uvolnit toto území od životních způsobů "zlaté" miliardy. Celá "zlatá" společnost se proto musí přestěhovat do nových území, která však pro tento účel musí být infrastrukturně připravena a samozřejmě musí být i klimaticky vhodně situována proto, aby zabezpečily pohodlný a luxusní životní styl příslušníkům "zlaté" miliardy i po přesídlení.

  • Změnami v klimatických poměrech v jednotlivých částech planety, ať již jsou způsobeny jakýmikoliv přírodními událostmi planetárního rozsahu či jsou zapříčiněny změnami v postavení planety vůči svému kosmickému okolí (např. možná/predikovaná změna planetární osy otáčení).

Oba tyto faktory předpokládají v průběhu realizace globální politiky určité analytické a prognostické činnosti, zaměřené jednak na identifikaci území vhodných pro budoucí přesídlení populace "zlaté" miliardy a zajištění její včasné přípravy pro budoucí kolonizaci, druhak pro identifikaci výskytu možných příčin tohoto přesídlení.

Dle politiky "zlaté" miliardy by současné přelidnění (v současnosti 7+ miliard lidí) mělo zmizet. Přitom by se ještě současné obyvatelstvo těch území, do kterých se plánuje uskutečnit budoucí přesídlení "zlaté" miliardy, mělo usilovně snažit o realizaci výše zmíněné infrastrukturní a geografické přípravy těchto území (odpracovat to). Současně s tímto úsilím však je potřeba, aby toto obyvatelstvo, potažmo hospodářství této země, bylo v důsledku "vhodně zvolené" globální politiky takto přivedeno na pokraj svých sil, aby nebylo schopno tuto naplánovanou, budoucí kolonizaci svého území silovými prostředky odvrátit.

Osvojování celin v SSSR pod vedením Chruščova odpovídá všem těmto cílům:

— Bylo osvojeno dříve neobydlené území,

jehož přírodně-klimatické podmínky se v budoucnosti stanou pravděpodobnostně-předurčeně nejvhodnějšími pro život lidí;

a v případě prognózované planetární katastrofy (jako například změna náklonu zemské osy) se ho nedotknou ani globální záplavy, ani globální zemětřesení.

V oblasti je dopředu zformována báze budoucí infrastruktury.

Došlo k uběhnutí doby nezbytné k rekultivaci negativních důsledků překotného osídlování celin, když došlo k obnovení potřebné vrstvy humusu a opětovnému obnovení úrodnosti. Spěch, se kterým bylo obdělávání celin uskutečněno, jakož i fakt, že v této (zdánlivě sebevražedné) politice bylo pokračováno za Brežněvovy éry, svědčí o tom, že i v tomto období bylo sovětské vedení plně pod kontrolou plánovačů globální politiky. Pokud by osvojování celin neprobíhalo v takovém tempu, negativní efekt, který by se projevil, byl dal patrioticky orientovaným silám ve vedení SSSR možnost zastavit osvojování takovými metodami, což by obrátkou anulovalo plány GP ohledně přípravy území na budoucí osídlení.

— Byl ukončen rozvoj již obydlených území SSSR s tím, že stávající ohromné lidské i materiální zdroje byly přesměrovány na budování infrastruktury tohoto nově zřizovaného, pro budoucí kolonizaci vybraného, území.

— Byl utlumem kulturní, vědecký a technologický rozvoj sovětské společnosti.

Protože místo toho, aby lidé mohli studovat a vzdělávat se, odcházeli na celiny, kde se zabývali těžkou prací s nízkou produktivitou, která nenechávala čas ani na vzdělávání, ani na kulturní růst, v důsledku čehož země trpěla nedostatkem kvalifikovaných lidí ve všech sférách.

— Byla zastaven proces stálé modernizace výroby v souladu potřebami doby.

Průmysl byl přetížen produkcí traktorů a kombajnů pro nově obdělávaná území a nezbýval mu čas, lidé ani finance, aby se zabýval perspektivním plánováním a inovačními projekty.

Jedna věc je, když průmysl zabezpečuje rozvoj už existujících produkčních zón, které pro fungování a rozvoj potřebují určité množství techniky, již má průmysl možnosti vyrobit a "svobodné" zdroje věnovat novým modelům a inovaci.

Druhá věc je, když průmysl dává všechny kapacity k neustálémů zvyšování produkce jednoho a téhož modelu, kdy intenzita produkce nedává možnost ani plnocenně modernizovat stávající model, nemluvě už o tom, navrhnout a spustit výrobu nového modelu, jehož produkce je spojena s přeladěním či modernizací celého výrobního procesu. Takto bylo zemědělství Ruska 21. století připraveno o možnost včas získat osevní a žací komplexy a další moderní zemědělskou techniku.

Ale ekonomika země, její výroba, pracuje jako domino: degradace jednoho segmentu ekonomiky nevyhnutelně vede k negativnímu efektu ve všech ostatních odvětvích ekonomiky. Překonat ten efekt je možné jen vlivem na všechna odvětví ekonomiky.

Právě v této rovině je třeba se dívat na osvojování celiny prováděné v době, kdy SSSR nominálně vedl Chruščov, který byl na tu roli vybrán výlučně s ohledem na osobní vlastnosti: hypertrofované ambice a osobní nenávist ke Stalinovi. Tyto charakteristiky Chruščova byly globálním manipulátorům potřeba na to, aby osobností Chruščova vysvětlili lidem všechny "absurdity" politicko-ekonomické činnosti SSSR té doby. Na Chruščova byl vložen úkol silného manévru (manévr, trvající krátkou dobu) radikální změny kurzu rozvoje země z politiky státu-subjektu globální politiky na politiku proměny SSSR v surovinovou kolonii Západu. Za Brežněva byl ten proces prodloužen, jen ve formě slabého manévru (pomalá změna roztažená na delší dobu).

Pokračování v tomto kurzu se vysvětlovalo potřebou překonání v ekonomice a politice negativních důsledků vedení země Chruščovovou administrativou. V realitě ale nešlo o překonání důsledků, ale k jejich všestrannému posílení. Brežněvovu stagnaci globální prediktor potřeboval zejména proto, aby mohlo dojít k závěrečnému vyčerpání potenciálu Stalinem nastartovaných vědeckých, technických a ekonomických procesů ve společnosti. Tento proces potřeboval nějaký čas, několik desetiletí. Po celou tuto dobu bylo rovněž nutno držet obyvatelstvo ve stavu naprosté nevědomosti o tom, co se kolem nich ve skutečnosti děje. Ve stavu, ve kterém lidé nemají představu o řízení sociálních supersystémů a nevidí, jak mezi sebou události delšího časového období souvisí. Právě od nevědomosti a nechápání procesů řízení pocházely nekonečné spory o příčinách porážky SSSR v roce 1941, o příčinách úpadku sovětského automobilového průmyslu atd. atd.


 

Celina a kultura – změna směru propagandy

Osvojování celin s sebou přineslo ještě jeden fakt a sice ten, že SSSR se sám vzdal propagandy převahy sovětského způsobu života a sovětské ekonomiky prostřednictvím smysluplného(obsahového) srovnávání se západním způsobem života. Sovětská filmová klasika a její mistrovská díla jako např. film "Cirkus", která velmi názorně prezentovala tento princip propagandy, se přestala produkovat. V post-stalinské éře byla sovětská kinematografie orientována principem "nadávat na západní způsob života jen z principu", jen se prezentoval jako špatný, aniž se odhalovala podstata této špatnosti či klamu (úvěrového hospodářství) a na druhé straně nekriticky chválit sovětský způsob života. Tento typ prezentování informací je založen na principu "od protikladu". Tj. sovětská propaganda začala dosahovat opačných cílů, než deklarovala. Postupně tak sovětská kinematografie a obecně celé umění začalo ve své tvorbě prosazovat obdiv vůči Západu a přinesla i myšlenku ohledně neschopnosti sovětské ekonomiky poskytnout svému obyvatelstvu možnosti naplnění základních lidských potřeb, začala pracovat proti vlastnímu způsobu života.

Výše uvedené je dobře patrné na filmu z roku 1958 – "Ivan Brovkin na celině" (režisér: Ivan Lukinskij, autor scénáře: George Midvani). Film, který se stal kultovní klasikou v SSSR, byl propagandisticky koncipován jako odpověď, která uváděla na pravou míru "stagnaci" a "tmářství", které byly dávány do souvislosti s Chruščovou politikou obdělávání celin. Signifikantní sekvence tohoto filmu, která ve skutečnosti definovala nový propagandistický koncept a skutečnou ideologii filmu je ta, ve které hlavní postava, velitel pracovní brigády Ivan Brovkin jde v doprovodu člena svého týmu nakoupit látku na obleky pro členy své brigády.

Z tohoto dialogu (ohledně kvality, množství a ceny vybírané látky) mezi nakupujícími a prodávajícím, který může sloužit jako typová ukázka tohoto způsobu propagandistické manipulace a ve kterém hraje roli každý detail, lze vyčíst následující sdělení:

  • Péče o řadové lidi byla na velmi nízké úrovni, a proto si mohli jen zřídka kdy koupit kvalitní materiály na své oblečení. Ty jsou tak u obchodníka umístěny nikoliv "po ruce" (nejpřístupnější regály, kde jsou umístěny často prodávané materiály), ale v horních policích, tam, kam pro ně jde obchodník jen zřídka.

  • Kvalitnější materiály si mohli dovolit kupit pouze majetnější občané nebo např. hudebníci v restauracích, kteří ke své práci kvalitnější oblečení potřebovali.

  • Když se prodávající dozvěděl, že nakupující jsou pracovníci z celin, byl potěšen, protože věděl, že tito pracující jsou placeni daleko lépe než řadoví zemědělci.

  • Pracující na celinách si tak (údajně) mohli dovolit koupit nejen dražší materiál, ale mohli si dovolit koupit materiál na dva obleky, což byl pro běžnou populaci v SSSR tehdejší doby neslýchaný luxus.

Ale v této scéně se objevil ještě jeden klíčový moment. A totiž ta zdánlivě bezvýznamná epizoda, ve které prodávající dává na pult drahou látku a s nádechem nadšení kupujícím sděluje, že tento materiál je z dovozu a to (světe div se) z Číny. Z logiky rozhoru tak vyplývá klíčové sdělení – Sovětský svaz, přes veškerou svou hospodářskou sílu není schopen zajistit pro své občany kvalitní materiál na jejich oblečení a ti, pokud už jsou si takovýto materiál schopni zakoupit, musí volit materiál z dovozu, přičemž takovýto materiál je schopna vyrobit i Čína, země ve která právě skončila občanská válka, průmysl je v žalostném stavu a přesto je schopen produkovat to, co SSSR nikoliv. Toto je ta klíčová myšlenka, kterou tento film vštěpoval do myslí svých diváků. Generace sovětských lidí (bohužel) vyrostly na přesvědčení, že to odpovídá realitě. Nebylo žádnou náhodou, že slovo, které nadlouho zakořenilo ve slovníku a které bylo chápáno jako synonymum pro kvalitu bylo slovo "dovoz". Bohužel byl potřebný kolaps Sovětského svazu k tomu, aby si lidé uvědomili, že o i přes veškerou snahu strany a vlády SSSR o umělé snižování kvality sovětské produkce, byla i tak velká většina této produkce slušné kvality. Jinou věcí pak bylo, jak s touto kvalitou bylo dále nakládáno.

Nebylo to ale jenom zemědělství, kterému Chruščov uštědřil těžké rány.


 

Zachraňte americký automobilový průmysl
 

pokračování ...

Zdroj: http://fct-altai.ru/?p=2 833, překlad Pe-tri, korekce Hox


Více zde: http://leva-net.webnode.cz/pr oducts/zapad-a-sssr-jak-ve-skutecnosti-p robihala-studena-valka-1-/


Author: julo # GopoMipy89
Svet2014-01-1910
-
 67%  ( 8 people voted )
+

jan # PukiKyri51
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2014-01-20 10:26:22 8d08bdc7



K článku:


V poslednej dobe prebieha studená vojna za účasti parazitických globálno - sionistických - žido - kresťanských zločineckých elit a to prostrednícstvom ich nalúpených zdrojov za celé stáročia napr.
takto:


▶ espreso.tv Live 19.01.2014 - YouTube


Chcú prevrátiť celý svet na ich sionistické hodnoty. Ale v podstate skutek už utek, len to ešte nepochopili.


Slovienom a Slovanom zdar!




jan # PukiKyri51
-
 64%  ( 4 people voted )
+
2014-01-20 10:30:11 8d08bdc7
zajímavý pohled na věc. Nicméně jednu věc nechápu. Jak si mohou elity budovat na dalném východě, tedy sibiři či v podsibiří nějaké zázemí pro super život? Dyť tam mrzne -50 a v létě je tam hic jak cyp. Ja bych si raději volil česku kotlinu, či podunajskou nížinu....

a ještě jedné rozporuplné věci jsem si v článku všiml. Když byl Chr.dosazen do vedení země, tak přeměnil Koncept. SSSR byla ale zbavena Trockistů Stalinem v několika vlnách čistek. Kde tedy Chr.vzal loajální vykonavatele?
Popř.by mne zajímalo, proč si Stalinisti zvolili Trockistu? Nebo proč odvolali Chr.a uklidili ho? Chr.byl odvolan ústředním výborem. Nikoliv nějakým Rodšildem kdesi z UK. Nejvyšší sovět byli lidi, kteří byli volení místními částmi. Stěží uplatit všechny,aniž se o tom, byť by až dnes, mluvilo....

Alojs Novak # TyhaPebe76
-
 50%  ( 2 people voted )
+
2014-01-21 11:36:04 5d992412
Až na to, že tieto "žido-kresťanské" elity sa snažia úplne zničiť Katolícku Cirkev zvnútra a využívajú na to všetky dostupné prostriedky. To je trošku čudné, nie? Takže prosím, nemiešajte jablká s hruškami. Zavádzate tým seba aj iných.

Nech už to dopadne akokoľvek, jedno je isté - "... a pekelné brány ju nepremôžu."

K tým boľševikom... je jedno, či to bol Lenin, Stalin, či Chruščov. Všetci šli - pravda každý svojim spôsobom - podľa manuálu, ktorý spísal satanista Marx. Všetci boli súčasťou plánu. Počas vojny len bolo treba silnejšie Rusko, po vojne už nie.

Všetky vojny od tých Napoleónskych (ja by som tam však už zaradil aj americkú revolúciu) boli plánované akcie, kde jedna podarená família ťahala nitky u oboch strán. Tak to bolo aj v druhej svetovej. Nielen Roosevelt a Chruchill, ale aj Hitler a Stalin boli súčasťou plánu, ktorý všetci svedomito napĺňali.

RKC je tu 2000 rokov a za ten čas bola najsilnejším protivníkom týchto temných síl. A hoci (počas II. vat. koncilu) do nej prenikli, nikdy ju úplne nezničia.

Na plné pochopenie problému je si treba uvedomiť, že (aj keď tomu mnohí neveria) sme stále súčasťou odvekého boja medzi dobrom (Bohom) a zlom (padlým anjelom, Luciferom). Satan skutočne ovládne celú planétu, ale len na chvíľu. Našou záchranou sa stane druhý príchod Ježiša Krista.



WilliamM # HoboSasi62
-
 50%  ( 2 people voted )
+
2014-01-21 11:36:07 c157acc2
WiliamM - a ako "krátko" ešte bude vládnuť Satan? Ja mám pocit, že je to už dosť dlho a je najvyšší čas.
marsal Zukov # DigiHaqu14
-
 45%  ( 1 people voted )
+
2014-01-21 18:19:40 57c5a734
Biblia hovorí, že Lucifer sa stal kniežaťom tohto sveta hneď po hriechu prvých obyvateľov Zeme. Dajme tomu, že je to náhľad na Satanovu vládu na týmto svetom zo širšieho spektra.

Satan tu potom dlho vládol (Babylon, antické Grécko a Rím). No po nástupe Cirkvi prišiel nový model - katolícke kráľovstvá. Králi a šľachta si boli dobre vedomí temných síl v pozadí a snažili sa s nimi bojovať a ochrániť pred nimi ľud. Po páde monarchií ostala ešte samotná Katolícka Cirkev, ktorá nás od týchto temných síl ochraňovala. Tá však bola pred 50 rokmi infiltrovaná. Dnes sú to už len jednotlivci. Tých je však zúfalo málo. Máme však ešte samotného Boha.


Užšie spektrum - o ktorom hovorí posledná kniha Biblie, Apokalypsa - je vláda Satana po úspešnom ukončení globalizačného procesu. V tej dobe bude na zemi len jeden svetový superštát riadený z jedného centra, jedna svetová mena (ale už iba elektronická) a jeden svetový vládca, Bibliou nazvaný, Antikristom.

Budú sa diať veci dovtedy nevídané - všetci sa budú klaňať obrazu šelmy (Satanovmu?, Antikristovmu?) a všetci budú nosiť tzv. diablov znak - dnes identifikovaný ako mikročip.

Starokatolícke predpovede hovoria o tom, že sám Lucifer bude tróniť v Ríme a Antikrist bude mať, podobne ako mal Kristus, svojho proroka. Z dnešného pohľadu sa zdá, že týmto antiprorokom môže kľudne byť pápež Rímskokatolíckej Cirkvi. Môže a nemusí, každopádne - podľa týchto predpovedí - bude antiprorokom vysokopostavená osoba z RKC.

Čo teda znamená, že Cirkev nikdy pekelné brány nepremôžu? Ťažko povedať, ešte stále môže do situácie zasiahnuť nejako Boh. Prípadne tým môžu byť myslení kňazi, biskupi, ktorí sa rozhodnú zachovať si pravú vieru v Ježiša Krista. Cirkevná hierarchia teda môže byť rozdelená. Tieto procesy v nej možno badať už dnes, keď sa pomaličky diferencuje na tradicionalistov a tzv. liberálnych katolíkov.


Podľa Apokalypsy však bude vláda Antikrista (a teda aj zjednoteného superštátu) trvať iba 3 a pol roka. Počas tohto obdobia bude najťažšie prenasledovanie tých, ktorí budú stále zaznávať Ježiša Krista za svojho spasiteľa, pána a Boha. Potom by mal nastať druhý príchod Ježiša Krista. Antitrojica - Satan, Antikrist a antiprorok budú hodení do žeravej jamy a s nimi aj všetci tí, čo ich nasledovali. Preživší Kresťania budú vzatí do neba. To bude aj koniec tohto sveta.

WilliamM # HoboSasi62
-
 45%  ( 1 people voted )
+
2014-01-21 20:28:30 542f0fc3
loading...
Willieme! no tak! , tady chodí číst i Češi.... :)

V kostele jsem ještě nebyl, ale hisstorky z Kni-hy už pomalu znám nazpaměť jak Svědci před Jednotou.

Alojs Novak # TyhaPebe76
-
 45%  ( 1 people voted )
+
2014-01-21 22:16:25 5d992412
jinač ŘKC je dílo Židů(nemyslím nijak rasisticky či antisemenisticky).
Je vyloženě prokázáno, že obchodníci s pejzy ovlivnovali volbu papežů nejméně od r.1000. Starší záznamy je obtížné ověřit.
Ježíš, Josef, Marie, Jan Kř., Apoštolové, koncil v r.313 svolaný Konstantinec na popud jistých obchodníků(později známých jako Dvorní Židé).....

Gheta jsou dílem Rabínů. A taky nenávist Křesťanů vůči Židům je dílo Rabínů(ze zjištných důvodů). Talmud hovoří jasně"Gojim musí robit na Žida". Proto si talmudisti zajistili, aby židé nemohli vykonávat řemesla(a tím sloužit Gojimům). Jenom obchod, kultura, sport, finance,politika, vedoucí funkce, továrnictví, media,umění. Prostě práce, kde se uměle uznává hodnota produktu(prodávají prd v sáčku),nebo překupují, nebo oblbují,nebo přímo vedou.

Kultura,umění,sport,autorské práva jsou vyloženě uměle propagovány jako něco hodnotného.A všimněte, že čím zbytnější věc, tím hodnotnější. Obrazy, značkové oblečení, Ronaldino, LadyGaga, Filmy jsou ceněny velmi vysoko a účastnění žijí v přepychu. Zatímco zemědělec, nebo člověk z výroby(tedy míst, kde židé nikdy nepracují) jsou na to velmi chudě

Alojs Novak # TyhaPebe76
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2014-01-21 22:31:12 5d992412
Tak aj Česi môžu byť dobrí katolíci - http://vendee.cz/clanky.html

K Cirkvi samotnej - RKC vznikla zo židovstva, ale zároveň aj nevznikla. Ježiš mal židovský pôvod, aj apoštoli boli, samozrejme, Židia. To je z pohľadu národného. Z pohľadu náboženského to však už neboli Židia, ale Kresťania, lebo prijali Ježiša Krista za svojho Boha a spasiteľa.

Cirkev sa počas stáročí vyvíjala, tak ako sa aj dnes vyvíjajú organizácie. Je síce pravda, že voľba pápeža bola v minulosti ovplyvňovaná rôznymi nepríjemnými "elemantami" (Medicejci), ale mnohé tieto neduhy boli úspešne vyriešené na Tridentskom koncile 1545-1563. Odvtedy prichádzajú pápeži - obrancovia viery a západnej civilizácie.

K Židovskej obci - nie je pravda, že by RKC hájila sionistickú politiku. Aspoň nie v minulosti. Narazil som na článok v Slovenských Novinách z roku 1870, kde bol krátky odstavček o tom, že biskupi požiadali pápeža, aby vyzval Židov, aby konečne prijali Ježiša za svojho Boha a tým sa aj oficiálne pričlenili do Katolíckej Cirkvi. RKC chcela teda Židov pokresťančiť a nie naopak.

Všetko sa zmenilo počas 2. vat. koncilu, kedy doposiaľ skryté slobodomurárske elementy presadili svoju doktrínu a pomalu presmerúvavajú Cirkev opačným smerom. Nikdy si ju však úplne nepodrobia a nikdy ju ani úplne nezničia - tak to pravil Ježiš prvému pápežovi RKC sv. Petrovi a my nemáme žiaden tomu dôvod neveriť.

WilliamM # HoboSasi62
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2014-01-22 08:06:41 542f0fc3
Křestani jsou přímými následovníky judaismu. JK je něco jako reformátor judaismu. Bůh seslal přes JK nové instrukce tomu samému náboženství...

Sionismus je směr až 19.stol. Do té doby to byli rabíni, kteří ovlivnovali Židy vůči Gojímům. A obchodníci-finančníci, kteří ovlivnovali Šlechtu/Církev vůči Židům.

Toto ovlivnování je nejméně z 9-10.stol.n.l, kdy spolu žili v Andalusii Muslimi, Křestani a Židi. Žili v míru(K+Ž byli na tom lehce hůř a platili větší daně. Když přestoupili k Mohamedánům, tak pak stejně jako Muslimi). Do té doby, než se něco posralo a Židi skončili na sicilii a v Italii(vzrůst Italských městských států následoval).

Vzhledem k tomu, že se v době po rozpadu ZŘŠ, utvářely germánské státy na tomto území, a je zdokumentováno, že "obchdoníci z východu" téměř okamžitě začali obsazovat "zatáčky" v "Germanii", a prodávat tam svoje zboží, tak bych se ani nedivil, kdyby se čile činili v rozvrácení společností i 500let před Andalusii. A i vznik germánských států je nějakých 500let po vyhnání z Jeruzaléma....

Mám takovou konšpiráciu, že za rozkladem a rozpadem ZŘŠ stojí právě židovstvo. Západní civilizace dneška je úplně ve stejném postavení jako ŘŠ tehdy. Zženštilost, ješitnosti, neschopnost rychle rozhodnout, úbytek populace,potřeba imigrantů,neochota umírat pro stát(velké množství imigrantů v armádě),negramotnost, korupce, pošlapání staletých tradic(kupování si "křesel"). Dnešní média v rukou židovstva šíří tuto zvrácenost všemi směry nazývajíc to svoboda/užívaní si života/tolerance/ap., ale povodete to k rozpadu ZC.
Dnes se málo rodí Západocivilizačních dětí, tehdy se zase vynořilo spousta Barbarských kmenů(z Asie či Eur-asijských stepí). Ta prostranství jsou mnohem větší ne byla ŘŠ a počet nájezdníků byl tomu úměrný(i když ne přesně násobně)

Pogromy v Evropě na Židy byly obecně cca 11.-12.stol., kdy zřejmě obchodníci byli již tak vychcaní, že to bylo neúnosné. Což se zase hodilo rabínům, protože mohli držet Krev pohromadě a Gheta se jim k tomu hodila....

Alojs Novak # TyhaPebe76
-
 55%  ( 1 people voted )
+
2014-01-22 10:04:45 5d992412

Meno:

Čo je tripcode?
Tripcode je hash hesla, pomocou ktorého môžete byť identifikovany od ostatných. Toto nevyžaduje registráciu a budete aj naďalej anonymný. Heslo sa neuloží na server.
Tripcode:
(odporúčané)
Čo je toto?
Anti-spam ochrana proti robotom. Vpíšte prosím dve číslovky v desiatkovej podobe.
os   šesť
(zadajte číslicami)

Podmienky používania služieb dolezite.sk beriem na vedomie a súhlasim s nimi. Kliknúť tu pre celý text.

Voliteľné URL video, obrázok alebo Google mapa:







Podporte nás aj cez BITCOINY



12KLBuVu1m6seK23BatQAMBtyngMKtKacn

V prípade, že chcete prispieť na chod dolezite.sk môžete tak učiniť zaslaním akéhokoľvek finančného príspevku na účet 420 208 3850 / 8360 mBank (SK47 8360 0000 0042 0208 3850), variabilný symbol: 4444.
Do účelu platby môžete uviesť Vaše meno, ktoré bude zverejnené s poďakovaním. Vyzbierané finančné prostriedky budú použité na skvalitňovanie a chod dolezite.sk.
Najlepšie za týždeň
Najčítanejšie za týždeň

Kde sa berú zlí ľudia?


  Kde sa berú zlí ľudia?
Sociologické a psychologické experimenty už zo svojej podstaty atakujú hranice porušovania etiky, morálky či práva. Nikdy sa ich nerobilo veľa a tie, ktoré sa kedysi vykonali, dnes už ...
Vládam sa začína Bitcoin páčiť
ZÁNIK SVOBODY JEDNOTLIVCE ZNAMENÁ ZÁNIK NAŠÍ (EUROATLANTICKÉ) CIVILIZACE. DOJDE NÁM TO JEŠTĚ VČAS?
KOHO V SKUTOČNOSTI CHRÁNI ŠTÁTNA OCHRANA SPOTREBITEĽA?

Porušovanie listového tajomstva v podaní Andreja Danka


Porušovanie listového tajomstva v podaní Andreja Danka
V dôsledku rozhodnutia Andreja Danka dochádza v NR SR k porušovaniu listového tajomstva. Ako totiž odhalil Igor Matovič z OĽaNO, predseda parlamentu nariadil, aby boli poslancom kontrolovan...
Konečne vyhrávame nad Čechmi, aspoň v rámci regulovania
Koncesionárske poplatky bolia a tak je to dobre
Potrebuje každý operačný program vlastné logo?

PROTIVLÁDNÍ DEMONSTRACE VE VENEZUELE SE VYMYKAJÍ KONTROLE, JSOU HLÁŠENY STOVKY ZRANĚNÝCH


PROTIVLÁDNÍ DEMONSTRACE VE VENEZUELE SE VYMYKAJÍ KONTROLE, JSOU HLÁŠENY STOVKY ZRANĚNÝCH
Středeční masové protivládní demonstrace ve Venezuele mají dalšího mrtvého a přes 160 zraněných, informovala dnes agentura DPA...
VENEZUELA, apríl 2017: ČIRÁ HRŮZA
KUBÁNCI CHTĚJÍ KAPITALISMUS
Venezuela a Farma zvířat

RAKOUSKÝ PREZIDENT ODHALIL SVÉ POSTOJE: „ŽENY, ZAHALTE SE“


RAKOUSKÝ PREZIDENT ODHALIL SVÉ POSTOJE: „ŽENY, ZAHALTE SE“
„Bude li sílit vlna antiislamismu, bude nutné rakouské ženy požádat, aby ze solidarity začaly nosit muslimské šátky.“ Tak se minulý týden vyjádřil rakouský prezident Alexander Van...
Jak zblbnout Francouze
MRAČNA NAD EVROPOU: MAJETKOVÉ DANĚ
RAKOUSKO NAŠLO ZPŮSOB, JAK OBČANŮM ZDANÍ VYHLEDÁVÁNÍ NA GOOGLU A VYSTAVOVÁNÍ NA SOCIÁLNÍCH MÉDIÍCH

SEVERNÍ KOREA ZAHÁJILA NEJVĚTŠÍ VOJENSKÉ MANÉVRY V HISTORII. USA A ČÍNA PŘED NEVZRATNÝMI NÁSLEDKY


SEVERNÍ KOREA ZAHÁJILA NEJVĚTŠÍ VOJENSKÉ MANÉVRY V HISTORII. USA A ČÍNA PŘED NEVZRATNÝMI NÁSLEDKY
Severní Korea spustila největší vojenské cvičení v dějinách. Přichází právě v době, kdy Kim Čong un zkoušel jaderné testy. Dvě největší světové mocnosti USA a Čína varuj...
TO PRAVÉ UMĚNÍ: UDĚLAT DEAL S KIMEM
Robot se konečně dostal do nitra bloku Fukušimy a hned se musel vrátit
India s nadrozmernými bankovkami a barterom

NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH SE OBJEVILO VIDEO Z MASAKRU V ISTANBULU


NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH SE OBJEVILO VIDEO Z MASAKRU V ISTANBULU
Na sociálnej sieti boli zverejnené drsné zábery z teroristického útoku v Istanbule. Kamerový systém totiž zachytil muža vyzbrojeného zbraňou pri streľbe na ľudí v klube i pred podnikom ...
MÉDIA MLČÍ. TISÍCE PALESTINSKÝCH A IZRAELSKÝCH ŽEN POŘÁDANÍ DVOUTÝDENNÍ POCHODY MÍRU
Cesta do Aleppa: co je pohřbeno propagandou
PŮJDEME DO MEKKY A VĚŘÍCÍ NEVRAŽDÍME

JIHOAFRIČANÉ SE VZDALI JADERNÝCH ZBRANÍ A CO ZA TO ZÍSKALI?


JIHOAFRIČANÉ SE VZDALI JADERNÝCH ZBRANÍ A CO ZA TO ZÍSKALI?
„Jestliže nebudete bojovat za právo, když můžete snadno zvítězit, jestli nebudete bojovat, když vítězství bude jisté a ne tak drahé, můžete dojít k okamžiku, kdy budete muset ...
Tyhle děti nepotřebují solární panely
Jak Evropská unie pomáhá Africe k chudobě
JAK JE TO S TÍM LVEM?

ČEHO JE SCHOPNÁ NOVÁ ČÍNSKÁ LETADLOVÁ LOĎ?


ČEHO JE SCHOPNÁ NOVÁ ČÍNSKÁ LETADLOVÁ LOĎ?
Druhá letecká loď vojenského námořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády byla 26. dubna slavnostně spuštěna na vodu v přístavu Ta lien. Stala se první lodí této třídy, ...
Ako v Číne kapitalizmus vyrástol
Drazí Číňané, jste fakt drazí
Ekonomický příběh naší doby. Proč Čína dovolí kritiku na Facebooku

PROČ SE RUSŮM STÝSKÁ PO KOMUNISMU


PROČ SE RUSŮM STÝSKÁ PO KOMUNISMU
Nostalgie po sovětské éře je v Rusku široce rozšířená a socialistické ideje jsou i nadále nesmírně populární – z průzkumů pravidelně vychází najevo, že více než dvacet let po...
POLICEJNÍ BRUTALITA NA DEMONSTRACÍCH V RUSKU: KŘEČE PUTINOVSKÉ OLIGARCHIE?
STOVKY RUSŮ BYLO ZADRŽENO POTÉ, CO SE V NEDĚLI ZEMÍ PŘEHNALA VLNA PROTIKORUPČNÍCH PROTESTŮ
STALIN – GRUZÍNSKÝ TYGR: CESTA K MOCI (I.)

KORUPCIA AKO FENOMÉN ŠTÁTNEJ ROVNOSTÁRSKEJ SPOLOČNOSTI


KORUPCIA AKO FENOMÉN ŠTÁTNEJ ROVNOSTÁRSKEJ SPOLOČNOSTI
Každý si uvedomuje, že korupcia je vážny problém súčasnej spoločnosti. Už nie každý si uvedomuje, že korupcia ako rozkrádanie verejných zdrojov priamo súvisí s existenciou štátnej...
ŽURNALISTA VYŠETŘUJÍCÍ NEBEZPEČNOU CIA ZAVRAŽDĚN PŘI HAVÁRII „HACKNUTÉHO AUTA“
DANĚ JSOU PODVODEM POLITICKÝCH ELIT (I.)
Celosvetová vojna proti hotovosti

Masový vrah Volkswagen


Masový vrah Volkswagen
Viete čo je „emisné obviňovanie“? Ak produkujete emisie, ste zodpovedný za globálne otepľovanie a ďalšie negatívne efekty a keď sa diskusia rozbehne, tak sa ľahko premostí k ...
Nie, korporácie nie sú viac ako štáty
Microsoft kupoval draze. LinkedIn tleská daňovým rájům
Potemkinove emisie

Kedy už Bitcoin konečne padne?


Kedy už Bitcoin konečne padne?
Za napísanie tohto článku môže kamarát, ktorý sa rozhodol investovať do Bitcoinu. Pozrel si cenu a len povzdychol, že či je zase na 1000 dolároch. Samozrejme mojou odpoveďou bolo, že ...
Decentralizace všeho: Svět bez prostředníků na dosah
Kdo je Satoshi Nakamoto?
Jak svítí hodinky

KRYPTO 8: MĚNOVÝ DISENT


KRYPTO 8: MĚNOVÝ DISENT
Bitcoin není anonymní měna. Vývoj v kryptosvětě však ubíhá mílovými kroky a tuto mezeru zaplňují jiné kryptoměny. Pojďme se s nimi seznámit.
Bitcoin nám stresuje
KRYPTO 6: NA ROZCESTÍ. ROZŠTĚPÍ SE BITCOIN?
Bitcoin si naďalej drží hodnotu

Dronové války: Spojené státy s izraelskou technologií proti dronům IS


  Dronové války: Spojené státy s izraelskou technologií proti dronům IS
V Sýrii a Iráku vypukly dronové války. USA zakoupily do bojů s malými weaponizovanými drony „islámského státu“ izraelskou zbraň. Pentagon o detailech mlčí, ale podle odborníků tu ...
Druhá světová válka a její ekonomické důsledky
Nacionální socialismus a komunismus (3/4)
Nejpodstatnější otázka o ISIS, kterou si nikdo nepokládá

Voľby: ide o všetko/nič


Voľby: ide o všetko/nič
Po období vymývania mozgov „prispôsobilými“ prisťahovalcami, prichádza vymývanie volebné. Môžeme si to všimnúť množstvom billboardov po celom meste, kde už nevidíme reklamu na ...
Merkelovej a EU vôbec im neide o dobro ľudí ohrozených vojnou
EKONÓMIA PO LOPATE #2 – AKO JURKO KAPITÁL VYMYSLEL
V zajetí megalomanie

Štvrtý oriešok pre Popolušku


Štvrtý oriešok pre Popolušku
Už je to vonku. Druhé pokračovanie mimoriadne úspešnej filmovej rozprávky Tri oriešky pre Popolušku bude nepochybne najočakávanejšou televíznou premiérou tohtoročných Vianoc...
Máte nějakého nepřítele? Věnujte mu svoji televizi!
Jediho cesta k džihádu: Radikalizace Luka Skywalkera
Kterak lovci trofejí zachraňují lvy
Výber

David Cameron by mohl být nucen vysvětlit rozhovory na Bilderbergu


David Cameron by mohl být nucen vysvětlit rozhovory na Bilderbergu
Downing Street prozradila, že ministerský předseda se zúčastní kontroverzního shromáždění hlav vlád, bývalých ministrů a generálních ředitelů nejmocnějších globálních ...
Ignoruje vláda dopady zvyšovania minimálnej mzdy?
Hitlerovo rovnostářství
Sýrie: Děti války -dokument

Version:1.21 2013-06-18 Generated in 0.067 s
important actual news leaked informations spies spy espionage | handmade ručná výroba výrobky ručná práca predaj obchod handmade Náušnice náramky dekorácie Náhrdelníky Handmade obchod ručné práce hand made | good positive news inspirational stories articles | zlata maska na tvar, kolagenova maska na tvar, kolagenova maska na oci, zlata maska na oci, cierna maska na tvar proti akne | dôležité informácie denné správy aktuálne spravodajstvo