Nejúspěšnějším obdobím naší společné historie je pro mne doba Pražského jara 1968, kdy byl v Praze prvním mužem slovenský politik Alexander Dubček. Ať už byl prezidentem nebo předsedou vlády Čech nebo Slovák, nečinilo to kterémukoliv z národů problémy.

Naše kultura, historie, řeč, zvyky, jsou takřka bez rozdílu.

Federativní uspořádání se ukázalo jako možné, i když dostalo jen málo šancí se uplatnit.

Rozdělení Československa proběhlo uměle a bez účasti jeho obyvatel. Politici využili dobové nálady a chaotickou situaci. Záměry byly spíše sobecké, než vskutku národnostní. Slovensko, věřím, nebylo nijak utlačované, ani Češi nebyli proti Slovensku nijak nepřátelsky zaujatí.

Miliardy korun byly zaplaceny, aby byly mezi národy, které spolu bývaly zvyklé žít bok po boku, postaveny ostnaté ploty a celnice. Není hloupé potřebovat pas pro cestu na Slovensko nebo do ČR? Potřebujeme ambasády, abychom spolu mohli jednat jako cizinci?

Zakladatele Československa by něco takového nikdy nenapadlo.

Společný stát by byl jistě silnější a měl větší váhu ve světě a v Evropě. Evropský trend je spojovat se do celků, jak úspěšně ukazuje Evropská unie.

Nemyslíte, že je škoda, že jsme se nechali strhnout k neuváženému rozhodnutí? Pokud by zde nebyly žádné finanční výhody opětovného spojení, je zde přeci něco, co za to stojí: Přátelství. Obnovení vztahů. Sounáležitosti. Bratrství. Tedy hodnot, které v dnešním světě, jak vidíme v různých krajinách, jsou k nezaplacení.

Pokud si přejete znovusjednocení Československa, požadujme uspořádání referenda. Po dvaceti letech, myslím, že je správná doba, znovuzvážit možnost opětovného spojení rozbitého státu.

Jelikož tuto alternativu nenabízí žádná politická strana, a je jasné, že nenabídne, musí iniciativa vzejít od obyvatel obou států. Ať je rozhodnutí o rozdělení ČSR potvrzeno nebo zpochybněno v řádném referendu! Souhlasíte?


Pokud s uvedeným článkem souhlasíte, můžete mi zanechat vzkaz, anebo mi napište zprávu na 
LadislavZelinka@seznam.cz.