V Tyrhénském moři, zhruba 150 kilometrů jihozápadně od Neapole, se nachází jedna z největších sopek v Evropě. Jmenuje se Marsili, je vysoká 3 tisíce metrů, na délku měří 70 a na šířku 30 kilometrů a její vrchol je ukrytý asi 450 metrů pod mořskou hladinou. Vědci z italského Národního institutu pro geofyziku a vulkanologii (Sito dell'Istituto Nazionale di Geofisica e Vulcanologia, INGV) před nedávnem varovali, že sopka představuje velmi vážnou hrozbu pro pobřeží jižní Itálie. Poslední výzkum totiž dokázal, že je sopka aktivní a magmatický krb uvnitř ní se zvětšuje. Svahy hory navíc nejsou stabilní. Příští erupce nebo zemětřesení zřejmě uvolní milióny metrů krychlových materiálu. Tím se dá do pohybu ničivá vlna tsunami, která může zpustošit blízké pobřeží Kampánie, Kalábrie a Sicílie.

Sopka Marsili je jednou z přibližně pěti tisíc podmořských sopek na Zemi. Objevena byla ve dvacátých letech minulého století a byla pojmenována po slavném italském přírodovědci Marsilim. Luigi Ferdinando Marsili (1658-1730) je považován za zakladatele moderní oceánografie. Sopka, která nese jeho jméno, je součástí vulkanického pásma spojujícího Etnu s Vesuvem. Vrcholky sedmi sopek vyčnívajících nad hladinu tvoří Liparské ostrovy.

Ještě před několika lety se zdálo, že erupce bezprostředně nehrozí. Po posledních výzkumech však experti svoje stanovisko přehodnotili.

"Věděli jsme, že tam ta sopka je, ale až do nedávna jsme ji nebyli schopni zkoumat," uvedl Giuseppe D'Anna, jeden z výzkumníků INGV. "Nakonec se nám podařilo dostat dolů přístroje a nejnovější výsledky potvrzují, že je to aktivní vulkán."
"Z posledních výzkumů vyplynulo, že sopka není strukturálně pevná. Magmatický krb je velmi rozměrný," přitakal Enzo Boschi, prezident INGV. "To vše nám říká, že sopka je aktivní a mohla by kdykoli vybuchnout. Mohlo by se to stát již zítra."
"Nevím, co bude zítra," pokrčil rameny Giuseppe D'Anna. "Náš výzkum však signalizuje, že stěny jsou křehké a v posledních několika letech tam dochází k měřitelnému hromadění magmatu."
Magmatický krb uvnitř sopky se zvětšuje, v současnosti měří na délku čtyři kilometry a na šířku dva kilometry. Kromě toho se zvyšuje i frekvence hydrotermálních emisí. Sesuvy půdy navíc svědčí o nestabilitě svahů. Pozorovány byly také lokální změny magnetického pole.

"Protržením stěn by se uvolnily milióny metrů krychlových materiálu schopného generovat velmi silnou vlnu," vysvětlil Enzo Boshi. "Velká vlna tsunami by mohla zasáhnout pobřeží Kampánie, Kalábrie a Sicílie. I když jsou údaje, které jsme získali, přesné, je nemožně něco předpovědět. Nebezpečí je reálné, ale je těžké je předem odhadnout."
"Kdyby to vybuchlo, vznikla by tsunami, jež by měla dopad na většinu, ne-li na celou jižní Itálii," dodal Giuseppe D'Anna.
Vulkanologové postrádají síť seizmografů a dalších moderních přístrojů, které by sopku nepřetržitě sledovaly. To, co potřebujeme, je nějaký kontinuální monitorovací systém. Samozřejmě, že takový projekt je finančně nákladný a technicky obtížně proveditelný, podotkl Boschi.
Tsunami nemusí předcházet jenom sopečná erupce, stačí zemětřesení, které by vedlo ke zřícení nestabilních horninových hmot. Taková událost by nebyla ničím novým. Existují důkazy o tom, že v minulosti už několikrát došlo ke kolapsu svahových částí sopky.
"Stejně velká zhroucení můžeme čekat i v budoucnu," poznamenal Cosmo Carmisciano z INGV. "A zhroucení velké masy podmořských vulkanických hornin představuje významné riziko pro vznik ničivé tsunami."
"V případě Marsili máme dobré znalosti o morfologii i o procesu vývoje sopky. V tuto chvíli však nevíme, jak a kdy může vybuchnout," konstatoval výzkumný pracovník INGV Luca Cocchi.

Nebezpeční spáči

Tsunami by mohly podle vulkanologů vyvolat i jiné podmořské sopky v regionu - Magnaghi, Vavilov nebo Palinuro. Ty všechny jsou považovány za nebezpečné.

Na rozdíl od ostrovní sopky Stromboli Marsili ještě v novodobé historii nevybuchla. O to je nebezpečnější, zdůraznil Giuseppe D'Anna. Stromboli a Etna jsou nejaktivnější evropské vulkány, díky jejich četným erupcím se z nich průběžně uvolňuje nashromážděná energie. Skutečné obavy však vzbuzují zdánlivě klidné a jen čas od času se probouzející vulkány, jakým je právě Marsili nebo Vesuv. Až nastane jejich erupce, může jít o katastrofální událost. Za posledních 17 tisíc let se událo osm velkých erupcí Vesuvu. Tragédii z roku 79, kdy zanikla města Pompeje, Herculaneum a Stabie, asi není třeba připomínat.
Za poslední dva tisíce let prošlo Středozemním mořem 72 vln tsunami, z toho nejméně 20 bylo velmi ničivých. Některé z nich byly vyvolány zemětřesením, jiné následovaly po explozích sopek a sesuvech půdy. Poslední velká vlna tsunami udeřila po zemětřesení o síle 7,5 stupně Richterovy škály 28. prosince 1908 u města Messina na Sicílii. Pobřeží tehdy zpustošily vlny vysoké 12 metrů. Jen v samotné Messině zahynulo 70 tisíc lidí, celkový počet obětí se odhaduje na 100 až 200 tisíc. Velkou katastrofou skončila i mohutná sopečná erupce na ostrově Théra v Krétském moři někdy kolem poloviny 2. tisíciletí př.n.l. Vlna tsunami se převalila přes blízká pobřeží vlnou vysokou 35 až 150 metrů.

http://www.zmenyklimatu.estranky.cz/clanky/sopecne-erupce/pobrezi-jizni-italie-splachne-az-sto-metrova-vlna-tsunami-diky-podmorske-sopce-marsili