Technologická revoluce se nyní rozšířila do oceánu v podobě internetu podvodních věcí (IoUT), známého jako Smart Ocean. Probíhají plány na to, aby se oceán stal nedílnou součástí celosvětové sítě „chytré“ propojené infrastruktury a objektů, které doplní satelity na obloze a věže buněk 4G/5G a satelitní antény na souši. Peníze se nalévají do výzkumu a vývoje nových aplikací a infrastruktury, aby se umožnilo bezproblémové připojení v celém oceánu, Zemi a nebesích.
Obchodní zájmy a ozbrojené síly považují oceán připojený k internetu za zásadní pro své operace. Ale dopady na mořský život se neberou v úvahu. Kromě hluku, znečištění a trosek z oceánu překypujícího antropogenními aktivitami se bude Internet podmořských věcí spoléhat především na sonar, o kterém je po desetiletí známo, že nepříznivě ovlivňuje velryby a další mořská zvířata. Nedávno vědci objevili zásadní roli, kterou hrají velryby v ekologii oceánů a jak pomáhají zmírňovat změnu klimatu.
Technologie přenosu dat a možné aplikace
Zatímco bezdrátový přenos dat na pevnině a ve vesmíru závisí především na rádiových vlnách (RF/mikrovlnné záření) a laseru, pro podvodní aplikace jsou méně vhodné. V oceánu se k přenášení dat nejčastěji používá sonar.
Internet podvodních věcí se bude skládat z podvodních senzorů, které komunikují mezi sebou a s přenosovými stanicemi na hladině vody. Tyto stanice budou zase komunikovat se satelity a/nebo pozemní infrastrukturou 4G/5G na zemi.
Tato obrovská síť v oceáne bude integrována do systémů Warfare, která splétá dohromady různá odvětví armády do jednoho koordinovaného AI webu ničení. „Inteligentní oceán“ bude zahrnovat autonomní podvodní vozidla (AUV), roboty, ponorky, podvodní drony, torpéda, bomby a protitorpédové obranné systémy.
IoUT bude také hrát nedílnou roli v „závodu ve zbrojení“ umělé inteligence (AI), jehož jsme v současnosti svědky odehrávání v USA, Číně a dalších zemích.
V rámci takzvané technologie dvojího použití bude internet podvodních věcí využívat také soukromý sektor pro své účely: těžbu nerostů na dně oceánů, seismické vrty, monitorování ropovodů a plynovodů, globální obchod, průzkum vraků lodí a vědecké účely.
Účinky sonaru na mořskou zvěř
Jak již bylo zmíněno dříve, IoUT bude fungovat primárně prostřednictvím sonarových vln, které se ideálně hodí pro šíření pod vodou. (Optické komunikace jsou vyvíjeny pro kratší a datově náročnější komunikace.)
Díky jedinečné schopnosti zvuku cestovat pod vodou se mořská zvířata v průběhu tisíciletí vyvinula tak, že se při navigaci, komunikaci, hledání partnerů, hledání potravy, vyhýbání se predátorům a obraně území spoléhala na zvuk . Viz https://en.wikipedia.org/wiki/Marine_mammals_and_sonar
Podobně jako extrémně jasné paprsky světla svítící přímo do našich očí by bránily naší schopnosti optimálně fungovat nebo vůbec, tak i sonarové vlny a antropogenní hluk narušují schopnost velryb a jiných mořských savců starat se o jejich potřeby. Sonar s vysokou intenzitou, kolem 240 decibelů, používaný americkým námořnictvem, může způsobit hluchotu, krvácení do mozku, uvíznutí a smrt u velryb . Jejich zkušenost s vysokou intenzitou sonaru o 240 decibelech by byla podobná naší zkušenosti s raketou při startu... po delší dobu.
Dezorientovaná z neustálého zvuku, který může pronikat oceán po stovky mil (a v případě nízké frekvence sonaru , tisíce mil), v zoufalé snaze uniknout zvuku velryby vrhnou na břeh a matricí . Sonar s nižší intenzitou, i když o něco méně škodlivý, může dočasně a kumulativně ovlivnit schopnost velryb komunikovat, hledat potravu, navigovat, najít si partnery a vyhýbat se predátorům.
Účinky „inteligentního“ oceánu na klima
Příroda měla miliony let na to, aby zdokonalila svou technologii ukládání uhlíku pomocou velryb. Vše, co musíme udělat, je nechat velryby žít. Michael Jasný z Rady pro obranu přírodních zdrojů USA pro militarismus, vesmírné technologie a klimatickou krizi na People's Summit COP26
Velryby hrají klíčovou roli v nádherně navrženém ekologickém systému, který podporuje veškerý život na Zemi. Nedávno vědci zjistili, že exkrementy velryb, známé jako „fekální chochol“, vytvářejí ideální živiny a podmínky pro fytoplankton. Tito mikroskopičtí tvorové produkují 50–85 % kyslíku na Zemi a slouží jako „plíce“ planety.
Fytoplankton i velryby pomáhají sekvestrovat velké množství uhlíku, každý svým vlastním způsobem. Během svého života velryby absorbují uhlík z atmosféry. Po smrti spadnou na dno oceánu, kde se uhlík pohřbí v půdě a zůstane po staletí. Vzhledem k velikosti a délce života velryby absorbuje jedna velryba velké množství uhlíku. Podle Nature's Solution to Climate Change velryba sekvestruje v průměru 33 tun CO2, zatímco strom absorbuje zhruba 40 liber ročně. Fytoplankton sekvestruje uhlík prostřednictvím fotosyntézy.
Armáda a náš oceán
"Vojenská základna je nahrazována tím, čemu se říká 'vysokorychlostní, zabijácká síť'." Využívá informace jako primární válečnou zbraň. Umožní Impériu, aby spustil teror na jakékoli místo na Zemi: roj dronů, hypersonické střely, ponorková torpéda, bombardéry; a to vše s lehkostí zavolat Uber.“ Koohan Paik-Mander Americký militarismus, vesmírné technologie a klimatická krize na People's Summit COP26
„Hrozba ponorek roste ve světových mořích, od Atlantiku po Středozemní moře, od Indického oceánu po jižní Pacifik. Obnovená činnost čínského, ruského nebo amerického námořnictva, zvýšení rozpočtů námořní obrany, stavba ponorek všech velikostí (miniponorky, pobřežní, konvenční nebo jaderné ponorky) za účelem vytvoření nebo rozšíření stávající flotily: výsledkem jsou stovky ponorek proplouvajících světová moře za všech okolností a udržují státy ve střehu, aby si zachovaly svou suverenitu a zájmy. A podvodní zbraně jsou klíčovým prvkem jejich námořních strategií.“ Námořní skupina
Internet podvodních věcí bude integrován do ozbrojených sil po celém světě v tom, co je známé jako Systems Warfare . Táto armáda 21. století splétá dohromady různá odvětví armády do jednoho obřího koordinované AI-kontrolované síti destrukce. Systems Warfare je stále více řízeno umělou inteligencí (AI) a funguje s využitím obrovského množství dat generovaných z internetu věcí na souši, v oceánu, ve vzduchu a ve vesmíru. Tato data spolu s infrastrukturou IoUT pomohou při obsazování ponorek, ovládání torpéd pro útok i obranu a při detekci podvodních vozidel a dronů a supernosičů, neboli „hrozba moře“ (více viz nejnovější generace amerických supernosičů , alias „Menace of the Sea“). Data a AI budou také pomáhat při provádění koordinovaných útoků z více složek armády současně. (Viz AEGIS , “Raketová věda na moři.”)
S rychlostí, jakou se technologie vyvíjí, jsou každý rok vyráběny a testovány nové zbraně a systémy. Tato vojenská cvičení neboli válečné hry zahrnují nácvik bombardování lodí, odpalování raket přes oceán a testování nových útočných a obranných zbraňových systémů. Jak Koohan Paik-Mander tak dojemně vysvětluje: „V našich oceánech nyní probíhá v podstatě nepřetržitá válka, a to již deset let, i když žádná válka oficiálně neprobíhá. Ale vede se válka...To je válka proti všem živým duchům, kteří obývají podmořskou komunitu a umožňují našim oceánům podporovat život na Zemi: velryby, delfíni, želvy, krabi, mořští koníci, medúzy, řasy, mořské řasy, úhoři, plankton, manty a korály.“
Ozbrojené síly byly opakovaně zproštěny odpovědnosti a závazků v celosvětových jednáních o klimatu. Nejnověji se tato petice, vedená organizacemi World Beyond War a Scottish Campaign for Nuclear Disarmament, zabývá tímto „nedostatkem“.
Vyplatí se tento kompromis?
Jsou nevýhody oceánu připojeného k internetu nezbytným kompromisem pro získání vojenské a obchodní výhody? Potřebujeme opravdu více ropy, abychom podpořili další válku? Stojí další smrtící válečné zbraně, data získaná připojením všeho k internetu, těžba „bohatství“ pohřbeného hluboko v oceánu za utrpení a možné vyhynutí velryb a možná nesčetných dalších forem mořského života, které jsou pro náš ekosystém tak nezbytné? Je moudré pokračovat v soutěži, když nevědomě doprovázíme sebe a celý život směrem k technoekocidě?
Možná se lidská povaha za ta tisíciletí až tak moc nezměnila. Je možné, že násilí a konkurence po mnoho dlouhých staletí řídí lidskou činnost. Nebo možná v posledních několika desetiletích eskalovaly. Ať tak či onak, jasné je, že zvýšený rozsah škod, které tento způsob myšlení nyní vyvolává, ohrožuje přežití všech živých bytostí na planetě.
Země již nedokáže udržet náš násilný, soutěživý a extrakční způsob života. Pokud chceme přežít, musíme se otevřít posunu vědomí. Možná je načase, abychom se otočili z oceánu technologie do oceánu vědomí zaměřeného na přijetí naší vzájemné závislosti na sobě navzájem a na všech živých bytostech v této složité a úctyhodné posvátné síti života.
